Vzpomínka s vůní pomeranče

Jsem trochu pověrčivá. Ale 13. duben byl vždycky výjimka. Ten den slavila narozeniny paní Elena Hálková.

Kdysi jsem bývala jednou z vyvolených, kteří se scházeli u ní doma Na Šafránce. Bývala jsem tam často, ale její narozeniny, to bylo něco jiného.

Paní Elena byla herečka. Vnučka Vítězslava Hálka a maminka Jany Štěpánkové. Byla i maminkou naší kamarádky Kateřiny, se kterou už - pro nás bohužel - od letošního února sedí v nějaké té nebeské kavárně, společně pokuřují a patřičně komentují dění u nás dole.

V dobách, kdy jsme se scházeli pod portrétem prezidenta Masaryka, jsem byla v bujaré pubertě a paní Eleně vděčím za mnohé. Ukázala mi směr. Učila jsem se od ní. Jak sama paní Elena v legraci říkala, přijala nás se sestrou „za vlastní“. Tím nám oběma dala možnost naslouchat i těm, kteří se u ní pravidelně scházeli. Spisovatelé, herci, malíři, novináři, její přátelé a přátelé jejích přátel.

Paní Elena Hálková je dnes téměř neznámá.  Bohužel.  Byla to skvělá herečka, která se neproslavila zřejmě proto, že měla své zásady. Hlavně politické, a to se kdysi netolerovalo.

Letos budu na Vinohradském hřbitově rozsvěcet svíčky dvě. Tu druhou za Kateřinu. Právě ona nám kdysi spolu se svou mámou předala tajný starodávný rodinný recept na pomerančový dort. Pekla jsem ho od té doby jen jednou a nevyšlo to. Srazil se mi. 

O víkendu mne čeká další pokus. Pokud se mi letos dort babičky Dorotky povede, bude to dobré znamení.

V sobotu to bude 106 let, co se paní Elena Hálková narodila.