Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já anebo pes?

6. 06. 2013 12:00:00
Naše Frida nás má na povel. Vzdorujeme se střídavými úspěchy. Její nadřazenost je znát už z následujícího pozorování.
Mokrouš domácíMokrouš domácí

Sednu si vedle ní, ruku si položím na gauč. Okamžitě mi na ní přistane její packa. Otočím se a čtu z její čumákotváře ZDE VELITELSKÉ STANOVIŠTĚ! Vytáhnu končetinu zpod její tlapy a ihned ji zase přikryju svou rukou. Díváme se vzájemně do očí. Obě panovačně. Okamžitě následuje v rychlém sledu packa-ruka-packa-ruka. Poté obvykle končíme laškovným řeckořímským zápasem, abychom si ani jedna nebyly jisté svou možnou výhrou.

Fridina předchůdkyně Širín, která nás předčasně opustila ve svých pěti letech, se mi pravidelně za svítání našroubovala do postele a s mohutným vzdechem mi vložila tlapu do dlaně. A obě jsme spaly ruku v ruce dál. I doufala jsem, že Frida naváže. Houby. Ani pac podávat nechce. A myslí si, že je všechno jen její. Packy, obojek, aportovací klacky, klíšťata, nic nechce dát. Jedině košíku se vzdá dobrovolně.

Ale zase si s ní víc pokecám. Ať mi nikdo nepovídá, že pes nerozumí celým větám. Nebo máme doma génia?

Naše rodinná smečka má na chalupě striktně vymezená válecí teritoria. Frida mi neustále zabírá to moje. Při dobré vůli bychom se tam vešly obě, ale jezevčík si vždycky umí lehnout tak, aby byl dvojnásobně dlouhý. Takže doprostřed a ještě napříč. Při pokusech o její vystěhování povelem/hlasem mocným/prošením či při sebevražedném rozhodnutí jen tak si trochu přilehnout, reaguje naše psice buď vrčením a ksichtem vlkodlaka nebo předstíráním absolutní mrtvoly. Otevře maximálně jedno oko (TRHNI SI!).

K vystrnadění vede pouze celá věta, která zní : No tak já si teda půjdu lehnout ke svý Ivance (blbý, dlouhý, ale zabírá to). V té chvíli se otevře i druhé oko do výrazu SAKRA PRÁCE a Fridule kosmickou rychlostí opouští můj gauč a plavným skokem přistane u ségry Ivany, kterou od prvopočátku považuje za svůj výlučný majetek.

O víkendu s námi Frida prožila povodně, které ji dost otrávily. Poté, co v sobotu pláchla a vrátila se po dvou hodinách o dvě čísla menší a převlečená za ondatru, byla pod přísným dohledem. Přesto se jí povedlo nás dostat. Co se ten pes tak blbě tváří? otázala jsem se, když se Frida s nadutou hubou usadila na svém polštáři. Chvíli jsem myslela, že bude zvracet. Při jakémkoliv pokusu o kontakt uhýbala hlavou, loupala po nás očima a temně mručela. Najednou jsem si všimla, že jí z tlamy něco visí. Ocásek! Přinesla si z venku myš a jelikož má s námi tu špatnou zkušenost, že jí pokaždé všechno čmajznem, nasadila výraz HLAVNĚ NENÁPADNĚ. Zcepenělého hlodavce se mi podařilo úspěšně vyměnit za žraločí chrupavku.

Tentokrát jsem zvítězila. Ale co příště?

Autor: Šárka Bayerová | čtvrtek 6.6.2013 12:00 | karma článku: 27.24 | přečteno: 1807x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Hodně pamatují... (nejen fotoblog)

Boží muka, venkovní kříže, kaple, kapličky, sochy a sošky svatých patronů. Na Šumavě jen tak tak přežily...

12.9.2017 v 9:20 | Karma článku: 18.94 | Přečteno: 371 | Diskuse

Šárka Bayerová

Šumava - krása, umění a rarity (fotoblog)

Na Šumavě není jen dolina. Tam je možností! Třeba se uchodit do bezvědomí, samozřejmě se kochat, ale taky zasmát.

8.9.2017 v 18:18 | Karma článku: 23.43 | Přečteno: 484 | Diskuse

Šárka Bayerová

O zázračné kapli s červeným srdcem

Tolik pomoci shůry se tam lidem dostalo. Když ale kaplička potřebovala zastání sama, žádný zázrak nepřišel...

6.9.2017 v 18:36 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 476 | Diskuse

Šárka Bayerová

Jmenovala se Mencía Calderón...

... a žila v šestnáctém století. Nedochoval se žádný její portrét a nemá ani pomník. A ten by si vážně zasloužila!

4.9.2017 v 23:50 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 810 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 11.87 | Přečteno: 229 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 361 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 6.64 | Přečteno: 286 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 16.10 | Přečteno: 778 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 17.66 | Přečteno: 474 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.