Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O psech a lidech (Pepin)

18. 07. 2013 12:30:00
Pepin byl velký sígr. Kříženec drsnosrstého jezevčíka s jagdterierérem. Dostali jsme ho darem od kamaráda z Chebu, když jsem ještě žila se svým ex v Holubím domě.
Pepin (2000)Pepin (2000)

I když byl Pepin dárek, měli jsme šanci vybrat si ze dvou štěněcích bratrů. Jelikož ten druhý seděl jako buchta a Pepin se k nám víc měl, zvolili jsme jeho. Posléze jsme našeho rozhodnutí občas zalitovali, i když jsme Pepka velmi milovali. Jeho bratra si vzal náš další kamarád, kterému jsme v průběhu let často záviděli snad nejhodnějšího psa na světě.

U nás to bylo jinak. Pepin byl odmalička osobnost. Pocházel z venkova ze psí smečky. Kamarád Jarda, od kterého jsme Pepka dostali, „šlechtil“ pro své potřeby myslivce speciální plemeno. Matka chovná papírová jagdteriérka Erin, otec vždy ten nejostřejší drsňák ze smečky jezevčíků. Výsledkem bylo právě tzv. „Jardovo plemeno“. Venkovští lovečtí psi se svobodnou duší.

A tak bylo Pepinovi od samého začátku určeno žití na dvoře v komfortní boudě, kam byl také okamžitě nastěhován.

První noc byla příšerná. Vůbec jsem nechápala, kde se bere v tak malém tělíčku tak mocný hlas. Pepin úpěl jak hejkal v depresi. Nikdo z nás nespal, zřejmě ani sousedi. Ex ano. Jelikož mi bylo Pepka strašně líto, tak jsem k němu chodila ven a snažila se ho ukonejšit. Povedlo se, ale za pět minut zase vřískal natolik mocně, že kupodivu probudil i mého ex. Okamžitě jsem dostala vynadáno, že takhle to nejde (ex byl taktéž bytost z venkova), že pes si prostě musí zvyknout. Poté můj tehdejší pán tvorstva opět usnul jako špalek (za stálého Pepinova řevu). Vydržela jsem asi hodinu a poté zoufalá a v polospánku jsem došla pro malého vzlykajícího uječence a vzala si ho do pokoje, kde jsme oba svorně usnuli v křesle. Ex se probudil nastalým tichem. Ihned mi Pepka drsně odebral a vrátil ho do boudy řka, že pes do baráku nepatří. Narvala jsem si do uší vatu a za svítání se mi konečně podařilo zabrat. Pepin se skutečně svým vlastním lkaním utahal (jak mi ex sliboval celou noc) a usnul konečně taky.

Na život na dvoře a na zahradě si Josef (tak jsme mu říkali, když už hodně zlobil) velmi rychle zvykl. Až moc. Taky miloval dlouhé procházky, kterých se mu dostávalo, a přesto byl útěkář. Naučil se přelézat plot nebo vystřelit do světa kosmickou rychlostí jen na chviličku pootevřenými vraty. Byl jak Houdini. Najednou zmizel a objevil se někde úplně jinde. Celá ves ho znala a průběžně hlásila jeho polohu. Naštěstí se vždycky vrátil, protože se u nás měl dobře a miloval nás věrnou psí láskou.

Prožili jsme společně jen tři roky. Ex mne často v legraci podezříval, že nejezdím za ním, ale za Pepinem. A bylo na tom malinko pravdy. I když byl můj ex jedním z chlapů, který mne v životě nejvíc rozesmával, s Pepkem jsme se přece jenom vyblbli víc.

Když jsem z Holubího domu nadobro a v dobrém odcházela, musela jsem opustit i Pepina. Dnes už ani nevím, co tenkrát bolelo víc...

Autor: Šárka Bayerová | čtvrtek 18.7.2013 12:30 | karma článku: 19.72 | přečteno: 953x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Hodně pamatují... (nejen fotoblog)

Boží muka, venkovní kříže, kaple, kapličky, sochy a sošky svatých patronů. Na Šumavě jen tak tak přežily...

12.9.2017 v 9:20 | Karma článku: 19.15 | Přečteno: 376 | Diskuse

Šárka Bayerová

Šumava - krása, umění a rarity (fotoblog)

Na Šumavě není jen dolina. Tam je možností! Třeba se uchodit do bezvědomí, samozřejmě se kochat, ale taky zasmát.

8.9.2017 v 18:18 | Karma článku: 23.58 | Přečteno: 490 | Diskuse

Šárka Bayerová

O zázračné kapli s červeným srdcem

Tolik pomoci shůry se tam lidem dostalo. Když ale kaplička potřebovala zastání sama, žádný zázrak nepřišel...

6.9.2017 v 18:36 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 476 | Diskuse

Šárka Bayerová

Jmenovala se Mencía Calderón...

... a žila v šestnáctém století. Nedochoval se žádný její portrét a nemá ani pomník. A ten by si vážně zasloužila!

4.9.2017 v 23:50 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 812 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Obhajoba seznamkového muže

Články o seznamování, co letí internetem, vždycky dost zaujmou. Jejich obsahem jsou strasti, radosti málokdy. Autorkami jsou téměř stoprocentně ženy, co shodně naříkají, že je seznamování tragédie a že si muži často ubírají věk

21.9.2017 v 6:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Helena Vlachová

Když žena muži vyčítá

Znají to snad všichni muži. Chvíle, v níž mají pocit, že jsou k ničemu, protože jejich dominantní partnerka jim to dává velmi často očividně znát

21.9.2017 v 3:49 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 217 | Diskuse

Eva Sádecká

Zamiluj se do života!

Když jsme zamilovaní, vadí nám něco na partnerovi? Ne, je perfektní, dokonalý. Je báječný, úžasný. Pořád o něm mluvíme, je tak zajímavý! Jsme jím opojeni, okouzleni, očarováni. Dokážeme na něj neustále myslet a těšit se.

20.9.2017 v 23:53 | Karma článku: 4.04 | Přečteno: 86 | Diskuse

Libuse Palkova

Na letišti

V předchozím blogu jsem zmínila historku ukazující, jak probíhají letištní transfery. Ztracený turista není to jediné, co se, může stát. Co když se ztratí řidič autobusu nebo rovnou průvodkyně?

20.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 13.54 | Přečteno: 581 | Diskuse

Eva Dreyová

Jak se to dělá po americku

Řeč prezidenta Trumpa v OSN byla jistě působivá a mnozí zaplesali, že konečně Amerika si bude hledět jen svého multikulturního národa, který potřebuje rozumné vedení a zametá si důkladně hlavně svůj práh.

20.9.2017 v 20:07 | Karma článku: 21.83 | Přečteno: 593 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.