Měla jsem zcela jiné plány. Čerti mne v sobotu ráno nesli do tržnice! Toužila jsem po své oblíbené japonské listové zelenině, ale zrovna nebyla.
Duhová síla i v mangoldu
U vedlejšího stánku měli doslova výstavní mangold. Neznáte? Říká se mu také římský špenát. Středomořská (u nás dost opomíjená) listová zelenina nadupaná vitamíny, hořčíkem, draslíkem a bůhví čím ještě. K tomu všemu jsem na vlastní oko poprvé spatřila i mangold červený. A byla jsem ztracená. Koupila jsem oba jata nadšením hodným Magdaleny Dobromily. Už nějaké zkušenosti s mangoldem mám, takže jsem tušila, do čeho jdu. Přesto jsem se rozhodla, že připravím každý zvlášť, abychom mohli porovnat odlišnost chuti. Že jsem si radši nenafackovala !
Především jsem se skoro strhla, když jsem vlekla domů košík, ze kterého na každou stranu trčel obrovitý svazek nadoudaných listů. Po příchodu jsem přehodnotila denní plán a jako první úkol jsem mangold naházela do vany. Už jsem koupila svazky jednotlivých listů, tak to šlo rychle. Rodina nadávala, neboť bylo vedro a chtěli se sprchovat. Neměli šanci, vana byla zaplněna skoro do polovičky.
Já, zlomená v kříži, jsem sprchovala jeden list po druhém a následně lupeny druhově třídila. Zatímco zelené plácačky odkapávaly z nejhoršího, připravila jsem sušák na prádlo a odolala pokušení použít kolíčky. Stejně bych jich asi tolik neměla.
Jelikož se u mangoldu zpracovávají zvlášť řapíky a listy, rovnou jsem se pustila do porcování, což mi zabralo další hodinu. Červený šel rychleji. Trošku se podobá rebarboře, tak stačil jediný šmik. U klasického mangoldu jsem pracovala s nůžkami. A kladla a kladla na rozložené utěrky. Sušák na prádlo se brzy zaplnil a s ním i stůl a dvě židle.
Náš malý byt za chvilku vypadal jak sušárna tabáku. Rodina komentovala mé „skvělé“ nápady a jízlivě se dotazovala, zda k obědu budou oba druhy. Poledne totiž už dávno uplynulo. I přerušila jsem mangoldování a vykutala z mrazáku guláš. Uchlácholila jsem přítomné, že zítra v neděli budou zapékané řapíky. Dušené listy jsem plánovala naporcovat a zmrazit jako polotovar pro budoucnost.
Odpoledne jsem strávila kmitáním mezi předsíní a kuchyní od sušáku ke sporáku. Dva obrovské hrnce jsem naplnila po okraj natrhanými listy. Řapíky už zaplnily jeden z boxů na zeleninu v lednici.
S pocitem dobře vykonané práce jsem si sedla k televizi a konečně hodila nohy na trnož. Oba druhy mangoldu se mezitím nemilosrdně dusily. Tušila jsem to, ale přesto byl šok při první kontrole enormní. V obou prádelňácích na dně probublávala voňavá zelená hmota. Asi tak tři porce. Dohromady tedy šest.
Rodina žasla. TO JE VŠECHNO? Tázali se v údivu. A dvě porce z každého hrnce mi rovnou sežrali jen ochutnáváním.
Inu, nemusí být všeho málo jen jako šafránu. V neděli jsem si to ověřila i na řapíkách, když jsem po prokrájeném a problanšírovaném dopoledni nesla na stůl jedinou zapékací misku.
Jaký byl tedy můj víkend? Plný pohybu, vitamínů a stopových prvků!
