Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem potkala koně

22. 08. 2013 12:15:00
A hned Achal-Teke. Na statku v našem sousedstvi tohle vzácné plemeno koní chovali. Byli nádherní. Zprvu jsem stádo obdivovala jen v ohradě a z dálky.
Bahar s AlmazaremBahar s Almazarem

Tehdy bylo velké sucho. Přesto na naší zahradě, jak už je u nás dobrým zvykem, tráva rostla jako splašená.

A toho si všimli majitelé koní a požádali nás o pomoc. Většinu trávy kolem statku už měli spasenou.

Byli jsme nadšeni. Zrovna nám začínala dovolená. Bylo vedro a vyhlídka pravidelného sekání nám kazila náladu. Už jsme se těšili na romantiku s koňmi na zahradě, která by nám měla dopomoci k vyholenému pažitu.

Zpočátku jsme fungovali jako jakýsi Klokánek či záchytný domov pro matky s dětmi. Jako první k nám přišla Bahar. Kobylka se hříbětem Almazarem. Velmi rychle si u nás zvykli, a tak druhý den přibyla ještě Berenji a později další, už odrostlé hříbě Butterfly.

Nikdo z nás neměl s koňmi žádné zkušenosti, a přesto jsem se s nimi rychle sžili. Achaltekinci jsou nesmírně vnímaví koně a nějak to asi předávají. Jejich přes tři tisíce let staré plemeno pochází z Turkmenistánu. Středověcí kočovníci o ně pečovali jako o poklad a pokládali je za členy rodiny. A tak mají achaltekinci propojení s lidmi v krvi.

Téměř ihned jsme jich přestali bát a vytvořili si s nimi pouto. Hlavně já s Berenji. Od chvíle, kdy k nám přišla a podívala se mi do očí, zahořela ke mně láskou. Bylo to něco nevídaného. K nikomu z naší rodiny se tak nechovala. Jakmile jsem jen vystrčila nos ze dveří, ozval se dusot a Berenji se běžela ke mně tulit. Členové rodiny se při pohledu na nás velmi bavili a neustále mi notovali: Když se zamiluje kůň ...

S tím tulením to ale někdy byl problém. Jednou mne Berenji natlačila na stěnu stodoly, kde nebylo úniku. Zřejmě v pudu sebezáchovy mi okamžitě hlavou proběhly všechny budovatelské filmy se zemědělskou tématikou, které jsem kdy shlédla a mocným hlasem statkářky (s malou dušičkou) jsem zavelela : - Ustup! - A Berenji poslechla na slovo. Moje pouto k ní se rázem prohloubilo.

Také jsme si museli zvyknout na situaci, že kdykoliv jsme vyšli ze světnice, mohli jsme v předsíni narazit na koňskou hlavu. Achaltekinci jsou totiž velmi zvědaví. Ale nutno poznamenat, že Bahar i její sestra Berenji také moc dobře věděly, odkud pochází jejich milovaná mrkev.

Jen s tou trávou to nebylo, jak jsme si představovali. Učené knihy dí, že achaltekinci jsou velmi skromné, odolné a vytrvalé pouštní plemeno. U nás to zrovna předvádět nemuseli. Nejvíc jim totiž chutnala vedrem vysušená kokoška pastuší tobolka rašící ze zápraží a vypleté bejlí, které si tahali z odložených košů. Na pastvu jsme je museli honit.

S Almazarem byly mírné potíže. Zlikvidoval nám veškerou květinovou výzdobu na stojanech, jelikož se o ně vytrvale drbal. S naší jezevčicí Fridou neúnavně bojovali o prestiž. Ona na něj pořád ňafala a on ji párkrát nakopl. Dále pak se Almazar naučil otvírat zahradní kohout, ale zavírat vodu ho už nebavilo. Jeho matka a teta chodily jak baletky, jen on dupal po růžích, kterým předtím sešrotoval všechna poupata. Dostal sice přezdívku Conan Ničitel, ale vše mu bylo vždycky a rázem odpuštěno, jelikož vypadal jak hříbátko z pohádky.

Když jsme začali suplovat i domov důchodců - přišel k nám přestárlý hřebec Seyran - situace se přece jenom obrátila k lepšímu. Seyranovým zvykem bylo pást se vleže. Byl to neuvěřitelný pohled. Totální idylka. A zřejmě byl i labužník a nakazil tím ostatní, jelikož tráva začínala konečně viditelně ubývat.

Nic netrvá věčně. Jednou přišel čas, kdy z naší samoty achaltekinci odešli i se svými pány. Nezůstaly jen vzpomínky. Bylo to setkání, za které jsem vděčná, protože :

Když Bůh stvořil koně, řekl nádhernému zvířeti: "Tobě rovného jsem neudělal. Všechny poklady světa leží mezi tvýma očima." (Korán)

Autor: Šárka Bayerová | čtvrtek 22.8.2013 12:15 | karma článku: 12.23 | přečteno: 551x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Hodně pamatují... (nejen fotoblog)

Boží muka, venkovní kříže, kaple, kapličky, sochy a sošky svatých patronů. Na Šumavě jen tak tak přežily...

12.9.2017 v 9:20 | Karma článku: 19.15 | Přečteno: 376 | Diskuse

Šárka Bayerová

Šumava - krása, umění a rarity (fotoblog)

Na Šumavě není jen dolina. Tam je možností! Třeba se uchodit do bezvědomí, samozřejmě se kochat, ale taky zasmát.

8.9.2017 v 18:18 | Karma článku: 23.58 | Přečteno: 490 | Diskuse

Šárka Bayerová

O zázračné kapli s červeným srdcem

Tolik pomoci shůry se tam lidem dostalo. Když ale kaplička potřebovala zastání sama, žádný zázrak nepřišel...

6.9.2017 v 18:36 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 476 | Diskuse

Šárka Bayerová

Jmenovala se Mencía Calderón...

... a žila v šestnáctém století. Nedochoval se žádný její portrét a nemá ani pomník. A ten by si vážně zasloužila!

4.9.2017 v 23:50 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 812 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Obhajoba seznamkového muže

Články o seznamování, co letí internetem, vždycky dost zaujmou. Jejich obsahem jsou strasti, radosti málokdy. Autorkami jsou téměř stoprocentně ženy, co shodně naříkají, že je seznamování tragédie a že si muži často ubírají věk

21.9.2017 v 6:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Helena Vlachová

Když žena muži vyčítá

Znají to snad všichni muži. Chvíle, v níž mají pocit, že jsou k ničemu, protože jejich dominantní partnerka jim to dává velmi často očividně znát

21.9.2017 v 3:49 | Karma článku: 9.11 | Přečteno: 184 | Diskuse

Eva Sádecká

Zamiluj se do života!

Když jsme zamilovaní, vadí nám něco na partnerovi? Ne, je perfektní, dokonalý. Je báječný, úžasný. Pořád o něm mluvíme, je tak zajímavý! Jsme jím opojeni, okouzleni, očarováni. Dokážeme na něj neustále myslet a těšit se.

20.9.2017 v 23:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Libuse Palkova

Na letišti

V předchozím blogu jsem zmínila historku ukazující, jak probíhají letištní transfery. Ztracený turista není to jediné, co se, může stát. Co když se ztratí řidič autobusu nebo rovnou průvodkyně?

20.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 13.54 | Přečteno: 572 | Diskuse

Eva Dreyová

Jak se to dělá po americku

Řeč prezidenta Trumpa v OSN byla jistě působivá a mnozí zaplesali, že konečně Amerika si bude hledět jen svého multikulturního národa, který potřebuje rozumné vedení a zametá si důkladně hlavně svůj práh.

20.9.2017 v 20:07 | Karma článku: 21.83 | Přečteno: 582 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.