Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Historky k neuvěření (o zvířatech a lidech)

5. 09. 2013 11:15:00
Že není rosomák pták, už dávno všichni víme. Petr Janda kdysi nechtěně vnesl do národa informační zmatek, který poté musel několikrát vysvětlovat.
Po stopách rosomáka ... :-)Po stopách rosomáka ... :-)

Dávno před velkým sametovým třeskem, jsem viděla v televizi film Kdo jde stopou rosomáka a byla jsem v šoku. Sovětský film, ve kterém se vůbec nepracovalo a byla tam i trocha kvalitního sexu! A ještě ke všemu se dílo docela povedlo. Komukoliv jsem film doporučovala (80. léta minulého století) na mne zíral v šoku, neboť tehdy jsme se na ruské filmy z protestu nedívali vůbec. Já tento zahlédla zcela omylem a zasažena jsem u něj zůstala.

Daleko více moji přátelé žasli, když jsem jim nastínila děj. Příběh se odehrával na Čukotce a byl ze života tamních obyvatel. Vlastně se to celé točilo kolem rozmrazování. Jednalo se o prastarou legendu o stvoření přenesenou do současna. Pramládenec se vydal po stopách rosomáka a jelikož děsně mrzlo, tak ztuhl na půli cesty. Byl nalezen jakousi pramáti, odvlečen do iglú, kde se ho pramáti po krátké a logické úvaze - JAK V CHLAPOVI CO NEJRYCHLEJI ROZPROUDIT KREV - jala rozmrazovat sexem. A povedlo se. Vznikli Čukotové. Od té doby se v této části Sibiře stopuje rosomák se zvýšenou frekvencí a stejným příjemným koncem. A o tom to celé bylo.

Film z obrazovek zmizel hned po prvním a zřejmě jediném uvedení. Asi ho viděl ještě někdo mimo mne a promptně zakázal. Pročež jsem u kamarádů upadla v podezření, že jsem si vše vymyslela pro jejich pobavení. Žádali důkaz, ale ten zmizel. Nevymyslela! Film natočil Georgij Kropačov v roce 1978. Klidně si to vygooglujte.

A tak se moji přátelé na každém mejdanu neustále dožadovali podrobností z výše uvedeného příběhu a aktivně spolupracovali na jeho rozvíjení. Obzvlášť, když jsme byli v zimě na horách. Mužské pohlaví s každým poklesem venkovní teploty neustále přesvědčovalo naše opačné, že i v českých lesích se může dařit rosomákům a plánovalo výpravy. Následně nás chlapci nabádali, abychom se poté určitě vydaly po jejich stopách, jak je dobrým zvykem na Čukotce. A tak se legenda o rosomákovi stala i mou osobní legendou. A slovo rozmrazování má u nás docela jiný význam ...

Druhá historka je z jiného soudku. Kachny, kachny, kachny ... známe taky všichni. Ale už jste slyšeli, jak vás může kachna dostat do blázince?

Prapůvod story je opět z TV. V dokumentárním filmu BBC jedna dáma vyprávěla, co se jí stalo při dlouhé cestě autem kdesi ve Walesu. Jelikož už dlouho řídila, zastavila a chtěla se trochu protáhnout. Vystoupila z auta, rozhlížela se po krajině a najednou PRÁSK! Rána do hlavy jak z děla. A už ležela. Na chvíli ztratila vědomí a když se probrala, ležela vedle ní mrtvá kachna. Dámě došlo, že jí asi kachna spadla přímo na hlavu. Bylo jí ale tak blbě, že myslela hlavně na to, jak se dostat do nemocnice. Stopla si auto, stačila říct jenom, že asi má otřes mozku a znovu omdlela.

Když se probrala v nemocnici, všichni se jí ptali, jak k úrazu přišla. I řekla jim, že jí na odpočívadle na dálnici spadla na hlavu kachna. Doktoři se po sobě významně podívali. Začali jí domlouvat, aby si vzpomněla a konejšili ji, že to přejde, že je to jen z té rány do hlavy. Dáma se poněkud rozčílila, že jí nikdo nevěří. Jelikož lékařům připadala rozrušená a dezorientovaná, zavolali psychiatra. S ním se dáma naštěstí po chvíli domluvila a vysvětlili si celou ujetou záhadu.

V dokumentu se vyjadřoval i zoolog. Osvětlil, že kachny velmi často trpí infarkty. Prostě kačenu kleplo za letu a spadla přímo na tu ženskou. Tomu říkám trefa! Když hovořili s odborníkem o pravděpodobnosti takové události, vyšla jim jedna k několika milionům.

Na závěr ona dáma nabádala diváky, že je sice pravděpodobnost opravdu velmi malá, ale kdyby se to náhodou ještě někomu stalo, nechť nezapomene s sebou vzít tu kachnu jako důkaz. Ona ji tam totiž nechala ...

Takže bacha na kachny! A kdybyste dnes náhodou rozmrazovali lednici, vzpomeňte si na rosomáka! :-)

Autor: Šárka Bayerová | čtvrtek 5.9.2013 11:15 | karma článku: 15.04 | přečteno: 770x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Hodně pamatují... (nejen fotoblog)

Boží muka, venkovní kříže, kaple, kapličky, sochy a sošky svatých patronů. Na Šumavě jen tak tak přežily...

12.9.2017 v 9:20 | Karma článku: 18.95 | Přečteno: 374 | Diskuse

Šárka Bayerová

Šumava - krása, umění a rarity (fotoblog)

Na Šumavě není jen dolina. Tam je možností! Třeba se uchodit do bezvědomí, samozřejmě se kochat, ale taky zasmát.

8.9.2017 v 18:18 | Karma článku: 23.44 | Přečteno: 488 | Diskuse

Šárka Bayerová

O zázračné kapli s červeným srdcem

Tolik pomoci shůry se tam lidem dostalo. Když ale kaplička potřebovala zastání sama, žádný zázrak nepřišel...

6.9.2017 v 18:36 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 476 | Diskuse

Šárka Bayerová

Jmenovala se Mencía Calderón...

... a žila v šestnáctém století. Nedochoval se žádný její portrét a nemá ani pomník. A ten by si vážně zasloužila!

4.9.2017 v 23:50 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 811 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Hruban

Duchovní otec mnohých

Svatý Pio z Pietrelciny je muž, který, ačkoli nikdy neopustil svůj klášter, ovlivnil a stále ovlivňuje spousty lidí.

20.9.2017 v 15:21 | Karma článku: 4.32 | Přečteno: 88 | Diskuse

Lukáš Fürst

Zajímám se o budoucnost

Touto myšlenkou jsem se nechal inspirovat od osobnosti, které si velmi vážím. "Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života." Charlie Chaplin

20.9.2017 v 15:05 | Karma článku: 4.80 | Přečteno: 105 | Diskuse

Jana Slaninová

Snadný terč: stáří není jen noblesa a důstojnost

Vychovaná jsem v úctě ke stáří. Staří lidé jsou bytosti, které mají za sebou kus života i práce a ve tvářích mají vepsané radosti i strasti. O to horší překvapení bývá, když jsou tito lidé zjevně zlí.

20.9.2017 v 13:21 | Karma článku: 16.88 | Přečteno: 900 | Diskuse

Jan Klar

Mami, prosím tě neumírej

Matěj nemohl uvěřit, že jeho máma je opravdu nemocná. To nemůže být vůbec pravda, tak zlý být život nemůže! Jedna jobovka přece už stačila!

20.9.2017 v 13:06 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 771 | Diskuse

Iva Apanasenková

Pan učitel rád děti mixuje. A děti to nebolí

Volíme si svoje místo? Ve škole možná. Dokonce si nemůžete vybrat ani své místo v tramvaji, vlaku či v práci. Pokud nejedete zrovna z konečné. I v životě si můžete vybrat na začátku, pak už jen manévrujete mezi okolnostmi.

20.9.2017 v 11:40 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 968 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.