Že není rosomák pták, už dávno všichni víme. Petr Janda kdysi nechtěně vnesl do národa informační zmatek, který poté musel několikrát vysvětlovat.
Po stopách rosomáka ... :-)
Dávno před velkým sametovým třeskem, jsem viděla v televizi film Kdo jde stopou rosomáka a byla jsem v šoku. Sovětský film, ve kterém se vůbec nepracovalo a byla tam i trocha kvalitního sexu! A ještě ke všemu se dílo docela povedlo. Komukoliv jsem film doporučovala (80. léta minulého století) na mne zíral v šoku, neboť tehdy jsme se na ruské filmy z protestu nedívali vůbec. Já tento zahlédla zcela omylem a zasažena jsem u něj zůstala.
Daleko více moji přátelé žasli, když jsem jim nastínila děj. Příběh se odehrával na Čukotce a byl ze života tamních obyvatel. Vlastně se to celé točilo kolem rozmrazování. Jednalo se o prastarou legendu o stvoření přenesenou do současna. Pramládenec se vydal po stopách rosomáka a jelikož děsně mrzlo, tak ztuhl na půli cesty. Byl nalezen jakousi pramáti, odvlečen do iglú, kde se ho pramáti po krátké a logické úvaze - JAK V CHLAPOVI CO NEJRYCHLEJI ROZPROUDIT KREV - jala rozmrazovat sexem. A povedlo se. Vznikli Čukotové. Od té doby se v této části Sibiře stopuje rosomák se zvýšenou frekvencí a stejným příjemným koncem. A o tom to celé bylo.
Film z obrazovek zmizel hned po prvním a zřejmě jediném uvedení. Asi ho viděl ještě někdo mimo mne a promptně zakázal. Pročež jsem u kamarádů upadla v podezření, že jsem si vše vymyslela pro jejich pobavení. Žádali důkaz, ale ten zmizel. Nevymyslela! Film natočil Georgij Kropačov v roce 1978. Klidně si to vygooglujte.
A tak se moji přátelé na každém mejdanu neustále dožadovali podrobností z výše uvedeného příběhu a aktivně spolupracovali na jeho rozvíjení. Obzvlášť, když jsme byli v zimě na horách. Mužské pohlaví s každým poklesem venkovní teploty neustále přesvědčovalo naše opačné, že i v českých lesích se může dařit rosomákům a plánovalo výpravy. Následně nás chlapci nabádali, abychom se poté určitě vydaly po jejich stopách, jak je dobrým zvykem na Čukotce. A tak se legenda o rosomákovi stala i mou osobní legendou. A slovo rozmrazování má u nás docela jiný význam …
Druhá historka je z jiného soudku. Kachny, kachny, kachny … známe taky všichni. Ale už jste slyšeli, jak vás může kachna dostat do blázince?
Prapůvod story je opět z TV. V dokumentárním filmu BBC jedna dáma vyprávěla, co se jí stalo při dlouhé cestě autem kdesi ve Walesu. Jelikož už dlouho řídila, zastavila a chtěla se trochu protáhnout. Vystoupila z auta, rozhlížela se po krajině a najednou PRÁSK! Rána do hlavy jak z děla. A už ležela. Na chvíli ztratila vědomí a když se probrala, ležela vedle ní mrtvá kachna. Dámě došlo, že jí asi kachna spadla přímo na hlavu. Bylo jí ale tak blbě, že myslela hlavně na to, jak se dostat do nemocnice. Stopla si auto, stačila říct jenom, že asi má otřes mozku a znovu omdlela.
Když se probrala v nemocnici, všichni se jí ptali, jak k úrazu přišla. I řekla jim, že jí na odpočívadle na dálnici spadla na hlavu kachna. Doktoři se po sobě významně podívali. Začali jí domlouvat, aby si vzpomněla a konejšili ji, že to přejde, že je to jen z té rány do hlavy. Dáma se poněkud rozčílila, že jí nikdo nevěří. Jelikož lékařům připadala rozrušená a dezorientovaná, zavolali psychiatra. S ním se dáma naštěstí po chvíli domluvila a vysvětlili si celou ujetou záhadu.
V dokumentu se vyjadřoval i zoolog. Osvětlil, že kachny velmi často trpí infarkty. Prostě kačenu kleplo za letu a spadla přímo na tu ženskou. Tomu říkám trefa! Když hovořili s odborníkem o pravděpodobnosti takové události, vyšla jim jedna k několika milionům.
Na závěr ona dáma nabádala diváky, že je sice pravděpodobnost opravdu velmi malá, ale kdyby se to náhodou ještě někomu stalo, nechť nezapomene s sebou vzít tu kachnu jako důkaz. Ona ji tam totiž nechala …
Takže bacha na kachny! A kdybyste dnes náhodou rozmrazovali lednici, vzpomeňte si na rosomáka! :-)
