K některým svatým měli naši předkové speciální vztah. Naprosto patrný je v tomhle směru ženský vliv. Jelikož jde o zdrobnělinky.
Jasným příkladem je svatý Floriánek nebo svatá Terezička. A na Chodsku svatý Vavřeneček. Nikdy jsem ale neslyšela vyprávět o svatém Venouškovi, svaté Ludmilce nebo o svatém Vítečkovi. Čím to jen je? Ti, na které se šišlalo byli populárnější? Milovanější? Možná jen někteří z nich, jako tzv. venkovští svati, víc hráli na city.
No a k nim zrovna patřil sv. Antoníček v Čechách. Na jižní Moravě mu spíš říkali Antonínek. Tam má dokonce i ves.
Dnes má svátek. Antonín z Padovy neboli také Paduánský.
Zvláštní místo určení pro svatého, který byl Portugalec a narodil se přímo v Lisabonu kolem roku 1195. K tomu všemu se vůbec nejmenoval Antonín, nýbrž Fernando de Bulhoês e Taveira Azevedo. Jak vidno z komplikovaného jména, byl ze vznešené rodiny, tak mohl jít na studie. Do řádu augustiniánů vstoupil už v patnácti letech.
Fernando se zaměřil hlavně na studium Bible. Vypracoval se tak, že se stal v oboru naprostou jedničkou. Jenže - prý ho do kláštera furt někdo chodil navštěvovat (měl rozvětvené příbuzenstvo) nebo se ním radit, což ho vyrušovalo. Chtěl mít na studia klid. Pročež se nechal přeložit do jiného kláštera v Coimbře, kde si následně prohluboval teologické vzdělání do 25 let.
A přišel den, kdy byla celá Lusitanie (tak se tehdy Portugalsko jmenovalo) smutkem perplex. Psal se rok 1220 a Maurové povraždili v Maroku několik františkánských mnichů. Těla mučedníků byla převezena do vlasti, kde jim vystrojili velkolepý pohřeb. Byl na něm i augustinián Fernando. A natolik to na něj zapůsobilo, že přehodil kutnu. Přestoupil k Menším bratřím sv. Františka z Assisi (františkánům) a přijal nové jméno Antonín. Vzápětí vyrazil na cestu do Afriky. Zatoužil evangelizovat zlé Maury.
Jenže mu to asi nebylo souzeno. Prakticky hned po příjezdu do Maroka těžce onemocněl, zřejmě malárií. S podlomeným zdravím nastoupil na loď, aby se vrátil do Lusitánie. A stalo se něco nečekaného - silná bouře zahnala plavidlo k pobřeží Sicílie. Antonín se rozhodl v Itálii zůstat. Doléčil se v Messině a pak se hned vypravil do Assisi, aby se setkal s budoucím sv. Františkem. Ten ho tak okouzlil, že bylo rozhodnuto. Klášter už jen italský. Ve Forli přijal Antonín kněžské svěcení a na následné slavnostní večeři všechny ohromil. Nikdo totiž nechtěl pronést duchovní řeč, tak se osmělil on. Byl tak výmluvný a řeč tak učená, že ho františkáni poslali dostudovat na kazatele.
A začala Antonínova řečnická kariéra. Kázal v kostelech, na náměstích a dokonce i na plážích. Měl totiž mohutnou návštěvnost. Prý až třicet tisíc lidí! Jeho fanoušci přicházeli už v noci, aby si zabrali nejlepší místa a slyšeli každé slovo. Taky věděli, že nemohou přijít nákladně oblečeni, protože to Antonín neměl rád. Stejně jako František z Assisi, i on vyznával prostotu.
Jedna z mnoha legend o Antonínovi vypráví, že když jednou přišel kázat do Rimini, lidé se mu tam vysmívali, pořád ho přerušovali a hlučeli. Antonín tedy vyzval ryby, aby naslouchaly aspoň ony, když to lid nebaví. A rybky vystrčily hlavy z moře a nastražily své neviditelné uši. Když lidé ten zázrak uviděli, zastyděli se a obrátili ...
Antonín se hodně proslavil i svými kázáními proti albigenským. Zajížděl až k nim a hřímal mohutně. Pročež se mu všeobecně začalo říkat kladivo na kacíře.
V roce 1231 se Antonínovi velice zhoršilo jeho chatrné zdraví. Přestal cestovat, usadil se v Padově (konečně víme, proč je Paduánský!) a tam 13. června i zemřel. Bylo mu teprve 36 let.
Nejkratším kanonizačním procesem v dějinách církve byl svatořečen už v roce 1232. Jedenáct měsíců po smrti!
Sv. Antonín má u nás spoustu kostelů, kostelíčků, kaplí, i mraky soch. Na mostech, náměstích, návsích, ve výklencích domů. A samozřejmě ve venkovských kapličkách.
Jedna z nejslavnějších soch je od roku 1707 na Karlově mostě. Jan Oldřich Mayer zpodobnil sv. Antonína s Ježíškem v náručí (podle pověsti se tak zjevil jistému hříšníkovi věnujícímu se lichvě) a s knihou. Tedy s hlavními dvěma atributy. Na vázách sousoší jsou znázorněny legendární výjevy - např. zázračné uzdravení jistého mladíka nebo i populární historka o tom, jak se osel poklonil hostii, když to na Antonínovu výzvu nechtěl udělat jeho pán. A hlavně tam najdete Antoníčkovo proslavené kázání rybám.
Svatý Antonín Paduánský je patronem františkánů, lodníků, trosečníků, starých lidí, chudých, nemocných, pastýřů vepřů a hlavně - pomáhá najít ztracené věci! K tomu všemu ještě brání lichvě a vysokým úrokům, vždy je pomocníkem v nouzi a hlavně je patronem manželství, rodin, dětí, těhotných a za šťastný porod. I neplodné se k němu modlily!
Proto ten Antoníček! Prostě hodnej svatej ...
Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer);
Všichni moji svatí na :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html
ti speciální z Karlova mostu na :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64999/Svati-na-Karlove-moste.html
a ještě orlojoví apoštolové na:
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64997/O-apostolech-z-prazskeho-orloje.html
