Vidění je k vidění (sv. Luitgarda)

... na Karlově mostě. Perla Matyáše Bernarda Brauna z roku 1710. Sice už jen kopie, originál je samozřejmě v Lapidáriu Národního muzea. Umělecky naprosto nejhodnotnější plastika, která kdy byla na mostě. Sousoší sv. Luitgardy, které autor vytvořil v pouhých šestadvaceti letech, je vrcholem barokního sochařství.

Luitgarda? Co je to za šílené jméno? Ptávala jsem se jako dítě...

A jaké vidění, ptáte se teď možná vy...

Mystička Luitgarda (Lutgarda, Lutgard, Luitgardis) se narodila roku 1182 v Brabantsku ve městě Tongeren, v dnešní Belgii. Byla z docela bohaté a vznešené rodiny, tak už ve dvanácti letech šla do kláštera. K benediktinkám a zatím jen za vzděláním.

Občas navštěvovala rodiče, a tak se jí dostalo i světského pokušení. Za pár let a zrovna v době, kdy se Luitgarda rozhodovala, zda půjde do noviciátu, se ozval ženich.  Se svolením jejích rodičů se o ni začal ucházet jeden sličný mladík. A docela se jí líbil.  Ale nebyla si jistá. Proto prý zažila své první zjevení Krista. Ukázal jí ránu ve svém boku  řka, že v rozjímání nalezne tu nejčistší líbeznost. A Luitgarda začala tušit, jak to bude s jejím životem dál. Už se vdávat nechtěla. Definitivně pak rozhodla nemilá událost. Když jednou šla za svou rodinou, tak si na ni nápadník počíhal a chtěl ji unést. Ubránila se mu a metelila zpátky do kláštera. Hned požádala benediktinky o přijetí a roku 1200 složila sliby.

Život v klášteře přísnou a odříkání nakloněnou dívku velmi překvapil. Nepříjemně. Zdálo se jí, že sestry moc mluví, nedodržují pravidla řádu, modlí se sníženou frekvencí a celkově si libují v poměrně uvolněné atmosféře. Takže se jich stranila, pracovala jak divá, postila se a modlila. Spolusestrám přišla logicky trochu divná, pročež byla tak trochu terčem kritiky i posměchu. Když ale jeptišky zaregistrovaly, že má Luitgarda léčitelské schopnosti, začaly se na ni obracet se svými problémy. A tak je léčila vkládáním rukou, kdykoliv bylo třeba. Jenže pak zas dívce přišlo, že za ní chodí jen kvůli tomu, aby si mohly poklábosit a své choroby si vymýšlí. A to se jí taky nelíbilo. Sestry si ale Luitgardy natolik vážily, že ji dokonce chtěly zvolit převorkou. Okamžitě odmítla a přehodila hábit i výhybku. Odešla do přísnějšího řádu cisterciaček do kláštera v Aywiers, poblíž Waterloo.

Jelikož se tam mluvilo vlámsky, řečí kterou neznala, měla klid zaručený. Navíc byl styk s vnějším světem velmi omezen. Luitgarda se usilovně modlila, pracovala a žila v ještě větším odříkání, než cisterciačky vyžadovaly. Dokonce nasadila několik půstů. Nejslavnější z nich je první sedmiletý, pouze o chlebu a pivu. Její abatyše tehdy konstatovala, že efekt je znát, neboť se lid začal viditelně odklánět od kacířského katarského učení. A všichni byli z Luitgardy celí pryč. Albigenští tenkrát katolíky hodně trápili. Jiných sedm let se Luitgarda postila za všechny hříšníky světa. Zda to zabralo, zprávy nejsou.

K tomu všemu ještě jely dál Luitgardiny mystické zážitky. Velmi často si s Ježíšem povídali. Prý ho jednou požádala, zda by nemohla umět lépe latinsky, aby více chápala slovo Boží. Při dalším zjevení si to ale rozmyslela a požádala Spasitele o jiný dar. O jeho srdce. A tak Ježíš nejdřív vyňal to její a vyměnil ho za své - její srdce si vložil do své hrudi.  Tohle vidění je považováno za první středověké zjevení Nejsvětějšího srdce Páně.

Pro nás je zajímavé ono vidění, které máme na Karlově mostě. Když se totiž jednou Luitgarda modlila před ukřižovaným Kristem, sehnul se Ježíš, objal ji jednou rukou a přitáhl k sobě.  Její ústa pak přitiskl k ráně na svém boku. Jak dí legenda, Luitgarda z ní pila mocnou blaženost, která ji do konce života posilňovala ve službě Bohu.

Sílu asi potřebovala. Jedenáct let před svou smrtí Luitgarda úplně oslepla a posledních sedm roků se opět postila, tentokrát kvůli "pronásledování církve".

Zemřela 16. června roku 1246. Když ji sestry omývaly před pohřbem, byla mezi nimi jedna s ochrnutou rukou. A první posmrtný zázrak sv. Luitgardy byl na světě. Ruka se rozhýbala. 

Mystička Luitgarda je patronkou všech nevidomých a postižených. Umělci ji většinou zobrazují jako cisterciačku v modlitbách (Goya) nebo při jejích dramatických a barvitých viděních. 

Světice, pod jejímž sousoším na Karlově mostě je nápis:

CHRISTI CRUCIFIXI CONSTRICTA  BRANCHI

(Paží ukřižovaného Krista objatá)

Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer); www.kralovskacesta.cz

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html

ti speciální z Karlova mostu na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64999/Svati-na-Karlove-moste.html

a ještě orlojoví:

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64997/O-apostolech-z-prazskeho-orloje.html