Tak jsem se dívala na Evropský magazín a byl tam bělehradský prodavač triček s Gavrilo Principem a jmenoval se Miodrag Čulibrk. Hurá! Existuje i v reálu! Dosud jsem znala jen jediného - v podání Oldřicha Kaisera...
S příjmeními bývá často legrace. A nemusí jít jen o Čulibrka.
Nedávno jsem svým zvídavým mexickým kamarádům překládala do španělštiny specifická česká jména, jako jsou Drahokoupil, Brzobohatý, Skočdopole, Osolsobě, Nepovím, Nejezchleba, Vítámvás a Darmovzal. Jelikož řvali smíchy (obzvlášť nad Snědldítětikaši), vysvětlila jsem, že u nás některá příjmení vznikala hlavně z přezdívek a ty zase asi z toho, co prapůvodní označený často říkal nebo opakoval. Pochopili, ale prohlásili, že netušili, že v Evropě existuje národ, který je ještě lepší než Apači. Dosud totiž znali jen Tu, co utloukla bizona šutrem...
Úsměv na rtech často vyvolá nechtěný nomen omen. Nejslavnější asi bude český gynekolog Doc. MUDr. Šuk a zpěvák Ivan Hlas. A ze svého normalizačního mládí si pamatuji jistého plukovníka Soldáta, co nás z obrazovky často informoval o vývoji v naší socialistické čs. armádě.
Nejhezčí ale bývá kouzlo nechtěného. Kdysi jsem měla kolegu, který se jmenoval Pták. Zamiloval se do jisté slečny Holanové a chtěl si ji vzít. Ona ale za žádnou cenu nechtěla být Ptáková. A tak si při svatbě vzal její příjmení. Moc si tedy nepomohl. Od té doby mu všichni říkali Pták Holan.
No a když ještě nebyl internet, v minulém století jsme se my pracující bavili tzv. kolovadly. Byly to vtipné historky, žertovné dotazníky (často s politickým nádechem), přisprostlé básničky, atd. Často na tenkých průklepácích. Proto se většinou originály nezachovaly. Jedna z podobných srandiček se mi sem dneska hodí. Jednalo se o fiktivní prezenční listinu Mezinárodního kongresu slušného chování. Uvedu tu jen pár jmen, abyste si udělali obrázek. Neznámý autor je vymyslel doopravdy sofistikovaně. Bude třeba trocha lingvistických znalostí, neboť u každého jména je nutno ctít výslovnost jazyka z něhož pochází: za Německo Kurt Von Vurtmusstahl; za Rumunsko Ion Posraldescu; za Maďarsko János Kulemaházy; za Polsko byli dva - Perececki a Serepecki; za Japonsko Ičiko Majujakojamu; za Francii Madame Desaboura a za Jugoslávii Stojan Jakotič. Možná si někteří pamětníci vzpomenou i na další ...
A na závěr se už hodí jenom vtip.
Ředitele přijde do firmy navštívit kamarád. Obsluhuje je sekretářka, kterou její šéf oslovuje Šimako. A tak jí host říká stejně. I když mu to trochu vrtá hlavou. Když sekretářka z místnosti odejde, zeptá se svého kámoše, jestli je dívka japonského původu, když se jmenuje Šimako. - Ale kdepak! Já jí jen tak říkám, protože má šíleně malý kozy! Chápeš? Prostě Ši-ma-ko! A plácá se smíchy do stehen. Hostovi to přijde blbý, že dívce tak říkal taky, a tak když se do kanceláře vrátí, omluví se jí, že nevěděl, že je to taková lechtivá přezdívka. Dívka na to : - Nedělejte si starosti, mně to vůbec nevadí, já zase tady šéfovi říkám Šimaču...
