Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z extrému do extrému (sv. Augustin)

28. 08. 2014 9:00:00
Od dětství se takzvaně hledal. V mládí vytloukal hospody, střídal ženské a žil doslova zhýralým životem.

Jeho matka se jmenovala Monika a měla z něj nervy nadranc. Včera jsem líčila, jak se za něj sedmnáct let modlila, aby se polepšil. Pak se to konečno povedlo a budoucí sv. Augustin se našel. V duchovním životě, v lásce a moudrosti.

U nás v Praze na Karlově mostě šlape jeho socha po knihách. Jeroným Kohl tak v roce 1708 zobrazil, jak se sv. Augustin popasoval s heretiky. Však jsou na těch kacířských svazcích jejich jména. Jako odlehčení sochař naznačil a připomenul i slavnou legendu o chlapečkovi s mušlí (Augustin ho má u nohou). Vypráví o tom, jak se jednou procházel Augustin na mořském břehu a všiml si klučíka snažícího se mušlí přelít moře do důlku v písku. S úsměvem dítěti objasnil, že to asi nepůjde. To ale odpovědělo: "Spíše dokáži toto moře přelít, než ty pochopíš tajemství Nejsvětější Trojice." Tenhle zapeklitý problém Augustina totiž hodně trápil. Co papyru jenom o něm popsal! O tom ale později.

Augustin.pngSousoší si objednal a zaplatil konvent augustiniánů od kostela sv. Tomáše. Tenhle řád ale jejich jmenovec nezaložil. Ustanovila ho církev spojením několika poustevnických skupin, které se řeholí sv. Augustina řídily. V Čechách se řád, jehož znakem je planoucí červené srdce ležící na probodené černé knize, usadil v roce 1333. Augustiniáni se v Čechách drželi po staletí. Trošku s nimi sice zamávaly husitské války a také císař Josef II. rušením klášterů. A pak je rok 1950 a komunistický režim smetl úplně. Ale po roce 1989 se augustiniáni zase vrátili. Do Prahy do kostela i konventu u sv. Tomáše a taky do kláštera ve Starém Brně.

Svatý Augustin slaví dnes. Říká se mu "učitel západu", jelikož byl jeden z nejvýznamnějších křesťanských teologů a filozofů. Zanechal po sobě obrovské dílo. Díky jeho spisu Confessiones (Vyznání), toho víme hodně o jeho životě. Silně si v něm (dokonce v deseti knihách!) posypal hlavu popelem.

Jak už jsem uvedla, v mládí se Augustin značně vydováděl. Sice v rodné Thagastě vystudoval a pak učil rétoriku, ale po nocích lítal po hospodách, pil, měl milenky a údajně holdoval brakové literatuře. Dokonce měl kolem sebe partu jakýchsi zhýralců a všichni společně se oddávali zábavě, kterou bychom dnes mohli označit jako porno. Vážně. Tohle všechno na sebe v Confessiones napráskal. I to, že měl nemanželského syna. A že se dal k sektě manichejců, ačkoliv ho matka vychovala jako křesťana.

Augustin-perex.pngNějakou dobu působil Augustin i v Kartágu, ale pak se rozhodl odjet za vidinou lepšího uplatnění a mamonu do Říma. Moc se mu tam nelíbilo a navíc mu tehdy i došlo, že u manichejců žádnou pravdu nenajde. Tu totiž pořád hledal. A tak když dostal nabídku z Milána, kde hledali učitele řečnictví, neváhal ani chvíli. Už totiž slyšel o biskupovi Ambrožovi, co ve městě působil a byl na něj moc zvědavý. A tak se tam vydal. V Miláně ho konečně našla matka Monika, která za ním přijela z Afriky. Opětovně do něj začala hučet, aby se už konečně vzpamatoval. Nabádala ho, aby se konečně oženil. Ne ale s dlouhodobou milenkou, se kterou už léta střídavě žil. Dokonce našli i adeptku, ještě nedospělou dívku, na kterou měl Augustin dva roky počkat. Chtěl to prý zkusit. Nevydržel, neboť byl otrokem svých smyslů, jak sám o sobě řekl. Takže zas vletěl do starých kolejí - děvky, pití, zhýralí kumpáni...

A pak se to stalo. U jednoho krajana zahlédl na stole listy apoštola Pavla. A uslyšel prý dětský melodický hlásek, který pořád opakoval : VEZMI A ČTI! A tak poslechl a četl v kapitole Římanům : "Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadli vášním."

A bylo vymalováno. To byla ta pravda, kterou Augustin hledal. Rozbřesklo se mu a o Velikonocích v roce 387 se nechal sv. Ambrožem pokřtít. Bylo mu 33 let. Během křtu se ozvala rána. Mámě Monice konečně spadl kámen ze srdce... film2.jpg

Štastná matka a polepšený syn se rozhodli vrátit domů do Afriky. Cestou ale Monika onemocněla a v Ostii zemřela. Augustin ji pohřbil a odešel do Říma, aby poznal klášterní život. Asi po roce se vrátil do Thagaste, prodal svůj dům a pozemky a peníze rozdal chudině. Začal žít jako mnich a doháněl zanedbané teologické vzdělání. A psal a psal. Taky hodně cestoval a kázal, takže se brzy kolem něj shromáždila skupina věrných a stal se velmi uznávaným myslitelem. V roce 391 ho vysvětili na kněze a za dva roky už byl biskupem ve městě Hippo Regius (dnes Annaba v Alžírsku). A nabýval na vážnosti. V roce 411 vedl v Kartágu dokonce církevní sněm.

Jenže politická doba byla neklidná. Evropou se valily barbarské kmeny a národy se stěhovaly. Germánský kmen Vandalů to vzal přes Hispánii až do severní Afriky. A tak v roce 429 začali Vandalové i s obléháním města Hippo. Několikaměsíční náročnou situaci plnou hladu, bojů, nemocí a mrtvých už Augustin nezvládl. Zemřel v roce 430 a dobytí města Vandaly se už nedožil. Hordy profláklých ničitelů pak město zdevastovaly a vyhnaly katolické kněze. Vandalové prý vyloupili i Augustinův hrob a co z něj zbylo převezli na Sardinii. Odtud se pak ostatky dostaly do Milána, kde byly uloženy v katedrále v Pavii.

Sv. Augustin je patronem teologů, knihtiskařů a pivovarníků. Prý napomáhá k dobrému zraku. Jeho atributy jsou biskupské roucho, anděl, Jezulátko (co na něj asi mluvilo a moře přelévalo), planoucí srdce, mušle a šíp.

Tolik o osudu "extrémisty" Augustina. Jeho života běh je jen důkazem, že některým svatým nic lidského nebylo cizí ...

LITERATURA : Rok se svatými (Schindler a Schauber); kralovskacesta.cz; internet-fotografie z filmu;

Autor: Šárka Bayerová | čtvrtek 28.8.2014 9:00 | karma článku: 14.40 | přečteno: 1048x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Hodně pamatují... (nejen fotoblog)

Boží muka, venkovní kříže, kaple, kapličky, sochy a sošky svatých patronů. Na Šumavě jen tak tak přežily...

12.9.2017 v 9:20 | Karma článku: 18.94 | Přečteno: 371 | Diskuse

Šárka Bayerová

Šumava - krása, umění a rarity (fotoblog)

Na Šumavě není jen dolina. Tam je možností! Třeba se uchodit do bezvědomí, samozřejmě se kochat, ale taky zasmát.

8.9.2017 v 18:18 | Karma článku: 23.43 | Přečteno: 484 | Diskuse

Šárka Bayerová

O zázračné kapli s červeným srdcem

Tolik pomoci shůry se tam lidem dostalo. Když ale kaplička potřebovala zastání sama, žádný zázrak nepřišel...

6.9.2017 v 18:36 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 476 | Diskuse

Šárka Bayerová

Jmenovala se Mencía Calderón...

... a žila v šestnáctém století. Nedochoval se žádný její portrét a nemá ani pomník. A ten by si vážně zasloužila!

4.9.2017 v 23:50 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 810 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 11.87 | Přečteno: 228 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 360 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 6.63 | Přečteno: 285 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 16.09 | Přečteno: 777 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 17.66 | Přečteno: 474 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.