Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vegetarián nad řekou (sv. Mikuláš Tolentinský)

10. 09. 2014 9:00:00
Zase jeden exot na Karlově mostě. Z hlediska středověku. Jelikož tehdy vegetariánství zas tak nefrčelo...

Jde o sv. Mikuláše Tolentinského, dobrodince chudých, jehož sochu nám pro Kamenný most vytvořil Jeroným Kohl v roce 1708. Originál je samozřejmě už dávno uklizen v Gorlici na Vyšehradě. Od roku 1969 koukáme jen na zdařilou kopii Jana Jiřikovského.

Zmíněný odpůrce masa se narodil roku 1246 jako Nicola v dnešním Sant ́Angelo in Pontano, tedy v Itálii. Jeho rodiče byli dlouho bezdětní, a tak se vytrvale modlili ke sv. Mikuláši z Myry (San Nicola di Bari - to jen ten, co u nás 5. prosince naděluje) a prosili o potomka. Povedlo se. A tak dostal synek jméno po hodném světci. A ještě k tomu ho prý maminka zaslíbila řeholnímu životu. Tak se to tehdy dělávalo...

Směr a styl výchovy malého Mikuláše je tedy víc než jasný. A tak se není co divit, že se v jedenácti letech octl v augustiniánském klášteře ve svém rodném městě. No a v osmnácti už byl mnichem. Předtím ale stihl vystudovat teologii, logiku a gramatiku. Než se dostal do Tolentina, vystřídal Mikuláš řadu klášterů. A všude dělal to, co bylo třeba. Opatroval nemocné ve špitálech, pomáhal v chudým na ulici, navštěvoval žálaře, trávil hodiny ve zpovědnici a učil děti.

A nikdy nejedl maso. Když mu prý jednou přinesli omylem vypečenou koroptvičku, udělal nad ní kříž, ona obživla a frnk z okna ven. Od té doby ji má jako atribut. Mikuláš byl vlastně skorovegan, jelikož nepozřel ani mléko a vejce a produkty z nich. Což se na něm zřejmě podepsalo chatrným zdravím.

Ze samých půstů, sebetrýznění (každý pátek se pravidelně bičoval do krve speciálně upravenými důtkami vlastní výroby) a dalšího odříkání měl těžké zažívací problémy. Jedl totiž jen zeleninu a luštěniny. V roce 1275 (to už byl rok v Tolentinu) se jeho choroba fatálně zhoršila. Nemohl vůbec nic pozřít. A tehdy došlo k zázraku, který Mikuláše proslavil navěky. Zjevila se mu Panna Maria a podala mu malý kousek chleba, který předtím pokropila svěcenou vodou. Mikuláš ho snědl a okamžitě cítil úlevu. A Madonna mu poradila, aby tak pokračoval i nadále. Stalo se, ale Mikuláš si to nenechal jen pro sebe. Začal světit malé kousky chleba, chodil po špitálech a ulicích a léčil nemocné jak na běžícím pásu. Tak přišel ke svému dalšímu atributu - ke koši s chlebem. U nás na Karlově mostě mu s ním pomáhá boubelatý barokní andělíček.

Taky se o Mikulášovi říká, že se nikdy nepodíval na žádnou ženu. Vždycky koukal stranou. Ty, které zpovídal, nikdy nechtěl vidět. Byl prý velmi plachý a když kázal na veřejnosti, nasazoval si kapuci a měl zásadně sklopené oči. Nikdo prý nikdy nepřišel na to, jakou mají barvu...

Sv. Mikuláš zemřel v Tolentinu 10. září roku 1305. Po dlouhé nemoci, která trvala půl roku. Prý během ní slýchával andělský zpěv.

NicolaMilagro.jpgJelikož se na jeho hrobě pořád děly zázraky, brzo tam vyrostla i bazilika. Zázraků je evidováno více než 300 a většinou jde o uzdravení dětí. Taky se povídá, že spasil před jistou smrtí i devět námořníků, jejichž loď už šla skoro ke dnu. Jelikož se k němu usilovně modlili, zjevil se jim s lilií v levé ruce a pravou rukou bouři stopnul. Pro ilustraci dodávám nádherné zobrazení této události malířem Giovannim di Paolo z roku 1457 (z pinterest.com).

Mikuláše Tolentinského zobrazují umělci jako prostého mnicha v hábitu s hvězdou na hrudi. Ta vyjadřuje jeho ctnost. Lilie zase panickou čistotu. Občas u Mikuláše vidíte čerta, který ho prý jednou bil holí, ale světec ho přemohl. Dalšími atributy jsou důtky, krucifix, koroptev co nesnědl (občas zaměněná za drůbež všeho druhu či holuba) a samozřejmě koš s chlebem. Bez toho se nikam ani nehne...

I když nebyl mučedník, krev ho proslavila také. Když totiž čtyřicet let po Mikulášově smrti mniši otevřeli jeho hrob, našli tělo neporušené. A jali se oddělovat ruce, které chtěli umístit do relikviáře. Najednou vytryskla krev. Zachytili ji do lněné látky. Její části jsou dodnes k vidění v tolentinské bazilice ve stříbrných skříňkách. Krvácení z rukou světce se prý pak opakovalo ještě více než desetkrát. O tomhle jevu se tolik mluvilo, že se zprávy o něm dostaly široko daleko do celého světa. A velice přispěly k popularitě světce.

Však je Mikuláš Tolentinský patronem nejen Itálie (Tolentina, Říma, Benátek, Janova), ale také Bavorska a řady měst ve Španělsku, v Mexiku, v Kolumbii a v dalších jihoamerických koutech.

No, nakonec i k nám na Karlův most se dostal...

Nicola.png

Námět : preguntasantoral.es; kralovskacesta.cz

Autor: Šárka Bayerová | středa 10.9.2014 9:00 | karma článku: 13.17 | přečteno: 556x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Hodně pamatují... (nejen fotoblog)

Boží muka, venkovní kříže, kaple, kapličky, sochy a sošky svatých patronů. Na Šumavě jen tak tak přežily...

12.9.2017 v 9:20 | Karma článku: 18.94 | Přečteno: 371 | Diskuse

Šárka Bayerová

Šumava - krása, umění a rarity (fotoblog)

Na Šumavě není jen dolina. Tam je možností! Třeba se uchodit do bezvědomí, samozřejmě se kochat, ale taky zasmát.

8.9.2017 v 18:18 | Karma článku: 23.43 | Přečteno: 484 | Diskuse

Šárka Bayerová

O zázračné kapli s červeným srdcem

Tolik pomoci shůry se tam lidem dostalo. Když ale kaplička potřebovala zastání sama, žádný zázrak nepřišel...

6.9.2017 v 18:36 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 476 | Diskuse

Šárka Bayerová

Jmenovala se Mencía Calderón...

... a žila v šestnáctém století. Nedochoval se žádný její portrét a nemá ani pomník. A ten by si vážně zasloužila!

4.9.2017 v 23:50 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 810 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 11.87 | Přečteno: 228 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 360 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 6.63 | Přečteno: 285 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 16.09 | Přečteno: 777 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 17.66 | Přečteno: 474 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.