Chudák holka... (sv. Regina)

Neměla moc hezký život. Narodila se a hned přišla o maminku, která zemřela při porodu. Otec o ni neměl zájem a tak ji nechal u chůvy a šel si po svých.

Holčička dostala jméno Regina. Královna. Francouzsky Reine. Protože se narodila v Burgundsku. Otec, co ji zapudil, byl nějaký místní nižší pohlavár. A vůbec se o ni nestaral.

Zato chůva ano. Byla křesťanka a malou Reginu měla ráda. Pokřtila ji a jala se ji vychovávat ve víře. Když se to otec Klement dozvěděl, děsně zuřil a prohlásil, že svou dceru už nechce nikdy vidět. A tak Regina rostla u hodné pěstounky na venkově a spolu s ní se starala o stádo ovcí.

Jednou ji na pastvě zahlédl místní prefekt Olibrius. Krásná dívka ho natolik uchvátila, že si ji nechal předvést do svého paláce v Alesii (dnes Alise-Sainte-Reine). Když mu ovšem Regina sdělila, že z techtlí mechtlí nic nebude, jelikož je křesťanka a chce zůstat pannou, rozzuřil se a šoupl ji do vězení. Načež se to dozvěděl servilní tatík Klement. A hned vrchnosti nahlásil, že se sám postará o změnu názoru své dcery. Eventualně ji řádně a příkladně  potrestá. Zrovna v té době musel Olibrius odjet do Germánie a tak se těšil, že po návratu bude Regina jako vyměněná.

Otcovské přesvědčování bylo děsivé. Reginu v řetězech přikovali ke zdi tak, že mohla jen stát. Ve dne v noci. Kolem pasu jí opakovaně nasazovali rozžhavenou obruč a bičovali ji. Trápili ji i hladem a žízní. Dívka se ale víry nechtěla vzdát. Takže když se Olibrius vrátil a zjistil stav věci, nařídil ještě krutější mučení. Jelikož pořád doufal v obrat. Ubohé dívce strhli nehty na rukou i nohou, pověsili ji ke stropu a drásali železnými hřebeny. Její utrpení bylo tak strašlivé, že prý přihlížející křičeli hrůzou a sám Olibrius si před takovou spoustou krve zakryl oči.

A tak ji nechali být. V noci ve své cele propadla Regina malomyslnosti, protože své bolesti už nezvládala. Když už myslela, že umírá, měla vidění Krista na kříži. Pak na ni sestoupil duch svatý a její rány se zahojily.

Ráno Olibrius nevěřil svým očím. Dívka před něj předstoupila zdravá a ještě krásnější než dřív. A rozhodnutá nevzdat se své víry. Takže se rozzuřil a nařídil další mučení - svázanou ji pálili pochodněmi na bocích a pak ji ponořili do kádě s ledovou vodou, aby byla její bolest ještě úpornější. Jenže rány se pořád hojily. A tak to Olibria přestalo bavit a nařídil Reginu stít. Prý se tak stalo 7. září roku 251.

Tady se na chvíli zastavíme. Jelikož jde o legendu, která zasvěceným asi něco připomíná. Samozřejmě - sv. Markétu z Antiochie. Takže i ve Francii si umějí půjčovat legendy. Dokonce se nenamáhali ani změnit jméno sadistického prefekta. U nás v Čechách jsme při obšlehnutí legendy sv. Jiljí pro sv. Ivana alespoň nahradili vizigotského krále Wambu knížetem Bořivojem. Jsme rafinovanější...

Zpět k Regině. Jelikož úcta k této svaté je v Alise-Sainte-Reine doložena už od 7. století, vypadá to, že někdy před rokem 628 světice opravdu žila a byla umučena. V místě jí postavili i baziliku. Když v roce 1923 probíhalo archeologické zkoumání budovy, byl nalezen zvláštní sarkofág s otvorem. Usuzuje se, že v něm byla Regina ve středověku vystavována, aby se jejích ostatků mohli věřící dokonce dotýkat.

Svatou Reginu umělci zobrazují hlavně jako krásnou pastýřku s ovečkou nebo v různých fázích jejího mučení. Mívá u sebe řetězy, meč a palmový list mučednice. Často má nad hlavou i bílou holubičku, tedy ducha svatého.

Je patronkou obětí mučení, pastýřek a pomáhá proti chudobě. A lidé sv. Regině věří dodnes. Hlavně ve Francii, kde o ní pořád hrají lidové hry a její ostatky nosí v procesí městem, kde ji mučili a zabili...

Námět a ilustr. fotografie: www.preguntasantoral.es