Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč píšu, jak píšu

10. 09. 2014 11:45:00
Vzpomínky a vlivy z dětství jsou někdy silnější, než jste čekali. I mne to postihlo.

Měla jsem totiž to štěstí, že jsem osobně znala pana Františka Gela. Přátelil se s mým tátou a shodou okolností později učil i mou sestru na Fakultě žurnalistiky. Zjevně nás ovlivnil obě...

Bylo fajn poslouchat pana Gela jak vypráví. On to totiž uměl. A proto i dobře psal a dobře se četl. Měl jednu svéráznou teorii, ale tu si nechám jako bonbónek nakonec.

Gel.pngFrantišek Gel (1901-1972) se původně jmenoval František Feigel. Celý život pracoval jako novinář, rozhlasový zpravodaj, spisovatel literatury faktu a k tomu všemu ještě překládal z angličtiny (Gardner, Arthur Conan Doyle, Wallace...), němčiny (Remarque...) i latiny. Znal se s Rudolfem Těsnohlídkem, který ho dostal do Lidových novin. V roce 1939 František Gel emigroval do Francie a stal se vojákem v čs. zahraniční armádě. Když Francie padla, přesunul se do Anglie. A začal dělat válečného zpravodaje. Gel1.jpgPo skončení 2. světové války a porážce Německa odvysílal v rámci rozhlasového zpravodajství z Norimberského procesu kolem 800 rozhlasových relací. Pak i nadále pracoval jako rozhlasák. A přednášel na Karlově univerzitě žurnalistiku. A psal báječné knížky. Dvě za všechny - Syn čarodějnice o Keplerovi a Přemožitel neviditelných dravců o Pasteurovi.

GelB.pngProč jsou tak čtivé? Protože pan Gel - podle vlastních slov - razil teorii vyprávění s digresemi. Což není nic jiného než odbočky formou "drbů". Vypozoroval, že když čtenáři předhodíte cokoliv šťavnatého, lépe se chytí, klep si zapamatují a pak už z toho lépe odvozují fakta. Hodně mě tím naučil. Vlastně mě naučil i učit. A tak si od dětství pamatuji, že Božena Němcová se vší pravděpodobností vůbec nebyla Češka, a přesto napsala knihy, které jsou národním pokladem. A že Jan Neruda byl možná nemanželským synem Barranda. Jelikož u něj jeho maminka sloužila a když se těhotná vdávala, dostala od Barranda slušné věno. A když Neruda dospěl, Barrande mu financoval cestu do Francie...

To jsou drby, co?

No a proto píšu o svatých, jak píšu. I já se přitom učím, jelikož vůbec nejsem na svaté odborník. Takže o nich musím vyprávět tak, abych si to zapamatovala i já.

Díky, pane Gele...

Zdroje fotografií : internet (pribehrozhlasu.cz; tretivek.cz)

Autor: Šárka Bayerová | středa 10.9.2014 11:45 | karma článku: 15.43 | přečteno: 577x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Hodně pamatují... (nejen fotoblog)

Boží muka, venkovní kříže, kaple, kapličky, sochy a sošky svatých patronů. Na Šumavě jen tak tak přežily...

12.9.2017 v 9:20 | Karma článku: 18.95 | Přečteno: 374 | Diskuse

Šárka Bayerová

Šumava - krása, umění a rarity (fotoblog)

Na Šumavě není jen dolina. Tam je možností! Třeba se uchodit do bezvědomí, samozřejmě se kochat, ale taky zasmát.

8.9.2017 v 18:18 | Karma článku: 23.44 | Přečteno: 488 | Diskuse

Šárka Bayerová

O zázračné kapli s červeným srdcem

Tolik pomoci shůry se tam lidem dostalo. Když ale kaplička potřebovala zastání sama, žádný zázrak nepřišel...

6.9.2017 v 18:36 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 476 | Diskuse

Šárka Bayerová

Jmenovala se Mencía Calderón...

... a žila v šestnáctém století. Nedochoval se žádný její portrét a nemá ani pomník. A ten by si vážně zasloužila!

4.9.2017 v 23:50 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 811 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Hruban

Duchovní otec mnohých

Svatý Pio z Pietrelciny je muž, který, ačkoli nikdy neopustil svůj klášter, ovlivnil a stále ovlivňuje spousty lidí.

20.9.2017 v 15:21 | Karma článku: 4.32 | Přečteno: 88 | Diskuse

Lukáš Fürst

Zajímám se o budoucnost

Touto myšlenkou jsem se nechal inspirovat od osobnosti, které si velmi vážím. "Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života." Charlie Chaplin

20.9.2017 v 15:05 | Karma článku: 4.80 | Přečteno: 105 | Diskuse

Jana Slaninová

Snadný terč: stáří není jen noblesa a důstojnost

Vychovaná jsem v úctě ke stáří. Staří lidé jsou bytosti, které mají za sebou kus života i práce a ve tvářích mají vepsané radosti i strasti. O to horší překvapení bývá, když jsou tito lidé zjevně zlí.

20.9.2017 v 13:21 | Karma článku: 16.88 | Přečteno: 900 | Diskuse

Jan Klar

Mami, prosím tě neumírej

Matěj nemohl uvěřit, že jeho máma je opravdu nemocná. To nemůže být vůbec pravda, tak zlý být život nemůže! Jedna jobovka přece už stačila!

20.9.2017 v 13:06 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 771 | Diskuse

Iva Apanasenková

Pan učitel rád děti mixuje. A děti to nebolí

Volíme si svoje místo? Ve škole možná. Dokonce si nemůžete vybrat ani své místo v tramvaji, vlaku či v práci. Pokud nejedete zrovna z konečné. I v životě si můžete vybrat na začátku, pak už jen manévrujete mezi okolnostmi.

20.9.2017 v 11:40 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 968 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.