Jméno. V tomhle případě se ale spíš proslavilo jako příjmení. Zdrobnělé jen v Čechách, na Moravě a v přilehlém okolí. A v původním tvaru po celém světě.
A kdo za to všechno může? Svatý Havel. Už od středověku byl u nás celebritou. A proto máme v Praze i ten proslavený Havelák.
Právě dnes je jeho den.
Donedávna se myslelo, že byl sv. Havel z Irska. Ale poslední zjištění naznačují, že pocházel z oblasti Vogéz z dnešního Alsaska-Lotrinska ve Francii. Tehdy to ovšem ještě byla Galie, takže je to vlastně jedno. Gal jako Gal. O výše uvedeném faktu svědčí i světcovo jméno v originále - Gallus.
Jeho příběh souvisí s výpravou irského sv. Kolumbána (a jeho dvanácti společníků) přes moře na pevninu. Někdy kolem roku 610 se vypravili evangelizovat pohany. Takže, buď s nimi Havel přijel už z Irska, nebo se k nim přídal až v těch Vogézách. A cestoval s evangelizační grupou proti proudu Rýna až do dnešního Bregenzu v Rakousku u Bodamského jezera. Jenže - pak ho postihla nějaká choroba, tak musel zůstal v Arbonu (dnes ve Švýcarsku). Když vyzdravěl, rozhodl se usadit a poustevničit u řeky Steinach.
Samotář Havel se proslavil už mezi svými současníky. O čemž svědčí nejen barvité legendy (viz obrázky z roku 1455), ale i historická fakta. Nejdříve prý vlastníma ruka postavil kapli, která se stala "základním kamenem" nejstaršího a největšího kláštera benediktinů na sever od Alp. Opatství sv. Havla pak na sebe nabalovalo i světské osídlení, až z se z něj stal dnešní východošvýcarský kanton Sankt Gallen. Poustevník Havel dostal dokonce několik lukrativních nabídek do nejvyššího oblastního vedení církve. Všechny odmítl. Dával přednost životu v odloučení a pilné práci pro své bližní.
A tak se traduje, jak svou první kapli postavil ruku v tlapě s medvědem, který mu pomáhal mýtit les. Od té doby je jeho hlavním atributem. Ryby Havla tak milovaly, že mu skákaly samy do sítí. Tzv. Vita sancti Galli vetustissima líčí dokonce, jak světec zbavil jistou kněžnu Fridigundu posedlosti ďáblem. Byla mu natolik vděčná, že právě od ní dostal pozemky v Arbonu pro budoucí klášter.
Havel zemřel zřejmě kolem roku 645. O posledních dvaceti letech jeho života se moc neví...
Ale byl natolik slavný, že už v 9. století vznikly jeho dva životopisy - autorem prvního je benediktinský mnich Wettin z Reichenau, druhého švábský benediktin Strabo.
Takže není divu že do kláštera St. Gallen zavítal i náš Otec vlasti Karel IV. A nevrátil se bez ostatků. Přivezl do Prahy větší část lebky světce a taky kost z jeho ruky. A k tomu všemu ještě i kousek lebky zakladatele a prvního opata kláštera St. Gallen - sv. Otmara, který žil v 8. století.
Lebku sv. Havla v nádherném relikviáři věnoval Karel IV. v roce 1353 kostelu sv. Havla, který stál v tzv. Havelském městě u veledůležitého tržiště. A to už od třicátých let 13. století, jelikož ho založil král Václav I.
Jak vidno, nakonec jsme se okruhem dostali zase na slavný pražský Havelák. Kostel sv. Havla je dnes už trojlodní a barokní, i když na gotických základech. A lebka světce? Už v něm ale dávno není. Prý ji mají na svědomí husité.
A na závěr nezbytná perlička. Dnes bude osobní. Přestavba průčelí chrámu probíhala kolem roku 1738 podle plánů jistého Pavla Ignáce Bayera. Čert ví (sv. Havel promine) jestli to nebyl nějaký můj prapříbuzný...
