Nedávno se mě jedna kolegyně blogerka ptala, jestli mají svého svatého i opilci. Představte si, že mají - přímo patronku! A je to krasavice-mučednice s hezkým jménem. A dneska dokonce slaví!
Bibiana. Také Viviana, Vivienne či Vivian. Pod patronátem má víc problémů, ale vždycky pomáhala alkoholikům (dostat se z toho, samozřejmě!) a proti kocovině. Jak k tomu přišla?
Bibiana se sestrou Demetrií vyrostla v Římě v křesťanské rodině. Za císaře Juliána, v polovině 4. století. Podle legendy byli rodiče i jejich dcery popraveni proto, že se nechtěli vzdát své víry. Jenže, jak to tak vypadá, prapůvodní problém byl docela někde jinde.
Otec děvčat se jmenoval Flavianus a s manželkou Dafrosou pravidelně nevydýchávali mučení křesťanů. A tak těla mučedníků sbírali a v noci pochovávali v Římě, kde se dalo. Vědělo se to o nich a byli několikrát varováni, aby to nedělali. Až jednou dokonce jakéhosi umučeného křesťana pochovali ve sklepě svého domu. To už bylo na vedení města moc. I na císaře. Šlo hlavně o fakt, že Flavianus soustavně porušoval zákon, neboť bylo zakázáno pohřbívat i spalovat mrtvé ve městě. Takže Flaviana nejdříve zmlátili, na čelo mu vypálili potupné znamení a vyhnali ho z města. Údajně zanedlouho zemřel hlady.
Matku s dcerami nějakou dobu věznili. Nejenže se nechtěly vzdát víry, ale stále obhajovaly svou divokou pohřební službu faktem, že křesťaně nemohou ležet mezi pohany. A tak je pro výstrahu mučili. Matku následně popravili. Demetria brzy po ní zemřela vyčerpáním a hlady. Zůstala jen krásná Bibiana. Když její ctnost nezlikvidoval ani pobyt ve vykřičeném domě jisté Rufiny, předali ji biřicové znovu katům.
Mladičká Bibiana (zřejmě jí nebylo ani 14 let) vydržela tři fáze krutého bičování. Přivázaná u sloupu. Když nasadili čtvrtý stupeň - důtky s olověnými kuličkami a háčky - vydechla naposled. Kat jí "pro jistotu" ještě vbodl dýku do srdce. Stalo se tak roku 367 (asi).
Bibianino tělo pohodili u tržiště. V noci je křesťané odnesli a pohřbili poblíž její matky a sestry. Později v místě věřící vystavěli chrám sv. Bibiany. Jeho fasádu upravil ve dvacátých letech 17. století veleslavný Bernini, který je i autorem sochy světice. A ostatky matky i jejích dvou dcer jsou pod oltářem dodnes.
Traduje se, že kdysi v zahradě poblíž hrobu sv. Bibiany začala růst bylinka, která pomáhala při epilepsii, bolestech hlavy a zmírňovala následky opilosti. Většinou se uvádí, že to byla máta. No a když se ještě do odvaru přimíchal prášek ze sloupu, u kterého byla Bibiana umučena, výsledek byl zaručený.
Tak krásná mladičká mučednice přišla ke své patronaci. V zástupu svatých ji poznáme podle panenského věnce na hlavě, palmového listu, sloupu a důtek s olověnými kuličkami.
Tak si na sv. Bibianu vzpomeňte, až bude nejhůř. Nakonec, kdo někdy neměl pocit, že má dvě hlavy a problém byl zásadně v tom, že ta větší byla v té menší...!?!
Námět: preguntasantoral.es; obrázky - internet
