A hlavně jsem doufala, že je letos konečně zdokumentuji. Že si na na ně prostě počíhám a bude to zívačka. No, trošku mi to nevyšlo. Posuďte sami:
Doba postoupila, světlo se změnilo. Ruce mám vyvrácené, horní polovinu těla téměř omrzlou. Ranní frišno je ranní frišno. Nad stromem je hukot, ale lítá se furt na druhou stranu. Asi je tam lepší stavební matroš...
A ještě jeden. Konečně! Zatímco jsem ho fotila, vpravo ode mne se za letu a za příšerného řevu tři havrani servali o jednu sukovitou větévku. Nestihla jsem zareagovat.
Zmíněný řev vyburcoval straku, jejich kejsnou sousedku z vedlejšího stromu. Zachytila jsem její monitorovací okruh. Taky by mohla blíž, mrcha jedna...
Krční obratle mám vyháklé, ruce dřevěné, ale lovím ještě jednoho opozdilce s klackem... A aby můj druhý fotoblog nebyl jen samý pták, přidávám na závěr detail jedné pozitivní zrzky. Místo podpisu. A koukejte klikat na karmu. Aspoň za tu námahu... :-)