Žila s alkoholikem a obdivovala Jana Husa

Byla až druhá, ale přesto byla v jeho srdci jedničkou. Prý se do ní zamiloval na první pohled.

Václav IV., český král.  Od mládí měl vážné problémy s pitím a ovdověl na Silvestra roku 1386. Bylo mu pouhých 25 let. Královna Johanna Bavorská přišla o život strašným způsobem. Když v noci sahala po nočníku, prokousl jí hrdlo manželův oblíbený pes. Václavova lovecká smečka prý byla složená ze samých bestií, ale přesto měla privilegium nocovat v královské ložnici. Panovník se ze smrti své ženy údajně zhroutil a nebyl schopný ani jít na pohřeb. Trvalo mu dva roky, než se znovu zamiloval.

A rovnou do neteře své první manželky. Žofii Bavorskou s sebou vzal do Čech v roce 1388 její strýc Bedřich, který se stále s českým králem kamarádil. Nakonec, byli švagři, že. Ale hlavně měli společnou vášeň - lov. No a při popsané návštěvě se mladý královský vdovec zakoukal do teprve dvanáctileté bavorské princezny. Svatba byla do roka (! - to byly móresy - třináctiletá nevěsta!). Říká se, že se jednalo o první případ, kdy se český král ženil z lásky. Hostina se zapsala do legend. Právě tehdy došlo k onomu slavnému klání mezi českými a bavorskými kouzelníky. A vyhráli jsme my, díky kouzelníkovi zvanému Žito. A Bavoři odtáhli domů zahanbeni. Tahle vyprávěnka se u nás vždycky líbila...

Od mladé a krásné královny se vytrvale čekal dědic. Už hlavně proto, že předcházející Václavovo manželství s Johannou bylo bezdětné. Ale nedařilo se. Možná i proto král tak dlouho váhal se Žofiinou korunovací. Do roku 1400, kdy se konečně stala královnou,  byla jen  králová. Prostě jen manželka krále. Za jméno jí tak vděčí jedno východočeské město. První věnné město, které Žofie dostala od krále se totiž jmenovalo Dvůr nad Labem. Rázem z něj byl Dvůr paní králové. A dnes?  Dvůr Králové nad Labem!

Očekávané děti stále nepřicházely a manželství dostávalo vážné trhliny. Že to bylo vinou spíše králova alkoholismu, víme až my teď. Nakonec ani ostatní současní Lucemburkové na tom s plodností nebyli nejlépe, takže to mohlo být i rodové...

Když konečně došlo ke zmíněné Žofiině korunovaci, sjeli se do Prahy vzácní hosté ze všech stran a snad všichni Lucemburkové. Ale Václav IV. na ceremoniál nešel. Prý se tehdy s budoucí královnou pohádali, jelikož Václav děsně žárlil na Žofiina zpovědníka Jana Nepomuckého. Tady je prý prapůvod nepravdivé, ale slavné legendy o světcově smrti. Jak vidno, neměla to tahle královna u nás lehké. Přitom se naučila skvěle česky a měla své poddané ráda. A oni ji. 

Pak přišla doba, kdy se Žofie zakoukala do Jana Husa. Tedy spíš zaposlouchala. Od roku 1402 královna pravidelně navštěvovala jeho kázání v Betlémské kapli. Často se ho na královském dvoře zastávala. Před kněžími i před králem, na kterého velmi tlačil katolický klér. Husovy myšlenky byly tehdy předmětem mnoha vášnivých diskusí...

Mezitím vším šlo královské manželství čím dál tím víc do háje. Žofie často utíkala z Prahy a pobývala ve svých věnných městech. Král se zatím hádal se šlechtou, bratrem Zikmundem, lovil, pil a chodil ke svým oblíbeným lazebnicím. Co se týče  Husa byli ale manželé názorově jednotní. V roce 1410 žádali společným listem papeže o zrušení klatby, která byla nad kazatelem vznesena. Existují svědectví, že Žofie byla v této kauze daleko ostřejší a rozhodnější než sám král. Katolíkům prý připadala daleko nebezpečnější. Hus jí za to byl asi vděčný a musel si jí vážit. Ve svých listech z Kostnice se o královně zmiňuje s velkou láskou a úctou.

Pak přišlo léto roku 1415 a v Čechách nastalo mohutné politické bublání. Husa upálili, jeho stoupenci se bouřili, až definitivně ztratili trpělivost v roce 1419. Přišla první pražská defenestrace a začala de facto občanská válka. Do toho všeho umřel Václav IV.. Bez dědice, samozřejmě. Podle tradice ho v Kunraticich kleplo. Prý ze zprávy o vyhazování konšelů z oken Novoměstské radnice přímo na nastavená kopí a halapartny. Nové studie ale usuzují, že okolnosti Václavovy smrti spíš připomínají delirium tremens s fatálními následky...

Ze Žofie byla rázem vdova. Bylo jí 43 let. Zvláštní je, že přijala ochranu svého švagra císaře Zikmunda a podporovala jeho nástup na český královský trůn. Ona, taková husitka! Nějakou dobu dokonce spravovala království, ale brzo jí to přerostlo přes hlavu. Natolik bylo v Čechách husitské dusno. Už v prosinci roku 1419 se Žofie sebrala a odjela do Prešpurku, kde se usadila. A tak se Zikmund, asi docela rád, musel v Čechách spolehnout sám na sebe.

Vcelku zajímavý je historický drb, že měla královna s císařem Zikmundem techtle mechtle. No, vzhledem k tomu,  že se s ním pak přela o náhrady za svůj majetek, skoro bych tomu věřila. Zikmund dokonce na Žofii tlačil, aby se znovu provdala za polského krále Vladislava II. Jagella. Politicky by se mu to totiž hodilo do krámu. Takový požadavek ji mohl dost vytočit. Všichni víme, co dokáže naštvaná odkopnutá ženská...

A tak se nakonec dala ke klariskám a v jejich rouše i zemřela v září roku 1425. Poslední přání jí nesplnili. Vždycky chtěla, aby ji pohřbili do rodinné hrobky v Mnichově. Nestalo se tak. Dodnes odpočívá  v boční kapli bratislavské katedrály sv. Martina. Říká se jí Kaple královny Žofie nebo prostě jen Královnina.

Českou královnu Žofii tak nějak smetla bouřlivá doba. Divný osud...

Literatura : České královny (Jiří Fidler)