Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za všechno může zákazník

2. 04. 2015 9:00:00
Zase jsem musela jít nakupovat. Někdy přemýšlím, jestli nejsem chlap. Neboť tuto činnost vykonávám, jen když opravdu musím. A tentokrát jsem si to fakt slízla!

Jelikož cítím k nakupování odpor, jak jsem už zmínila, snažím se vždy spojit nepříjemné s užitečným a mně aspoň trochu přínosným. Konám výzkumné cesty, objevím krám a vlítnu tam. Nedávno mi noha i oko padlo na nejmenovaný řetězec pyšnící se přídomkem „expres“. Pročež jsem doufala, že to tam půjde rychle.

Ale ouha. Jsem opravdu ženská. Byla jsem v onom kšeftě poprvé a řada zboží mě uchvátila. Pročež jsem to trochu s nákupem přehnala. Taky měli bílá vejce, a to je před velikonocemi artikl rovnající se pozlaceným perlám.

Přešla jsem k tomu, co nazývali pokladnou. U ní stál dvoumetrový mládenec s tváří i dlouhým vlasem cherubína. Jelikož jsem nevěděla, kam se zbožím, kategoricky mi ukázal na prostor zvící cca 30 x 30 cm. Tak jsem to tam začala vršit v domnění, že cherubín bude nákup překládat kamsi jinam. Omyl. Pravicí posunul mé položky asi o 5 cm ke straně a ty markované odkládal hned vedle. Nestíhala jsem uklízet, byvši dezorientována. Pauzu mi poskytl cherubínův dotaz a vytrčená ruka před mým obličejem: - Nevíte kolik stojí tenhle čaj? Opáčila jsem udiveně, že fakt ne. Dost jsem ho tím asi vytočila, protože s mumláním odkráčel neznámo kam. Já mezitím s opatrností a hrůzou uklízela nákup. Celou dobu jsem myslela na to, jaká bude ostuda, až začnu při odchodu pískat ve dveřích a udělají ze mě kradařku. Hora mých zaplacených poživatin se totiž mezitím skácela na nezaplacené. Jakž takž jsem se v oné změti zorientovala.

Pak se cherubín vrátil, značně nasrán. Cenu nenašel. Fronta za mnou úpěla. Proběhla konzultace s druhou pokladní. Cosi namarkoval. Opatrně jsem se zeptala, zda již namarkoval dijonskou horčici. Cherubínoidní mládenec se rozzuřil: - Jak to mám vědět? Já na to: - No, vy jste někam odešel a já nevěděla, kde jste skončil, proto se ptám... -Já jsem nikam neodešel! - zařval na mě nelogicky. Fronta sténala. Já se začínala bavit. Druhá pokladní zmatenému cherubínovi poradila, aby se podíval na display. Neměl z toho radost. Fronta již hlasitě brumlala. Přesto jsem nevydržela a děla jsem: - No, máte to tu trochu nešťastné. Je tu málo místa. - A co s tím mám jako podle vás dělat? zasyčel na mne s brunátným výrazem. - Třeba o tom někoho informovat... odpověděla jsem s úsměvem. - Není to možný jinak, máme tu málo místa! kontroval cherubín. - To vidím ... vtipně jsem sekundovala a dodala jsem: - Já se nechci hádat, jen bych tam nerada měla nějaké položky dvakrát...

To už cherubín neunesl. Na mou hlavu se sesypala snůška výčitek na téma, jaký jsem tam udělala bordel. Za stálého uklízení zboží jsem se ubránila a kupodivu zůstala v klidu. Rychlá slovní přestřelka. Vcelku slušná z obou stran. Ukončila jsem ji po zaplacení sdělením, že si tedy hned zkontroluji, zda je na účtence veškeré zboží opravdu jen jednou. -To si klidně udělejte ! sdělil mi cherubín. A urazil se. Fronta si oddechla.

Udělala jsem. Objevila jsem dvojnásobné rybí pepřenky a tukový rohlík, který jsem nezakoupila. Znovu jsem se otočila k pokladně. Fronta hlasitě povolila v kolenou a někteří jedinci vypadali, že se snad i rozpláčou. Zbylí jemně zuřili. I tak jsem suše požádala o vysvětlení. Cherubín mi záhadu vyložil, jako bych byla momentálně retardovaná. Tukový rohlík tam byl proto, že onen čaj byl poslední, tak se musel vzít čaj levnější a tukovým rohlíkem vyrovnat při markování cenu. Při svém poměrně slušném IQ jsem naštěstí pochopila, ale trochu se podivila. Načež jsem požádala o vrácení peněz za pepřenky. Ironicky se šklebící cherubín dramaticky vytáhl vlastní peněženku z kapsy a flákl 35 Kč na pult mezi zboží zoufalého zákazníka, který přišel po mně. Bez omluvy.

A tak jsem si penize vzala, už nic nekomentovala a vysublimovala. Fronta začínala vypadat nebezpečně...

P. S. Nezvonila jsem!

(Obrázky - internet)

Autor: Šárka Bayerová | čtvrtek 2.4.2015 9:00 | karma článku: 25.58 | přečteno: 1302x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Hodně pamatují... (nejen fotoblog)

Boží muka, venkovní kříže, kaple, kapličky, sochy a sošky svatých patronů. Na Šumavě jen tak tak přežily...

12.9.2017 v 9:20 | Karma článku: 18.95 | Přečteno: 374 | Diskuse

Šárka Bayerová

Šumava - krása, umění a rarity (fotoblog)

Na Šumavě není jen dolina. Tam je možností! Třeba se uchodit do bezvědomí, samozřejmě se kochat, ale taky zasmát.

8.9.2017 v 18:18 | Karma článku: 23.44 | Přečteno: 488 | Diskuse

Šárka Bayerová

O zázračné kapli s červeným srdcem

Tolik pomoci shůry se tam lidem dostalo. Když ale kaplička potřebovala zastání sama, žádný zázrak nepřišel...

6.9.2017 v 18:36 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 476 | Diskuse

Šárka Bayerová

Jmenovala se Mencía Calderón...

... a žila v šestnáctém století. Nedochoval se žádný její portrét a nemá ani pomník. A ten by si vážně zasloužila!

4.9.2017 v 23:50 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 811 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Hruban

Duchovní otec mnohých

Svatý Pio z Pietrelciny je muž, který, ačkoli nikdy neopustil svůj klášter, ovlivnil a stále ovlivňuje spousty lidí.

20.9.2017 v 15:21 | Karma článku: 4.32 | Přečteno: 88 | Diskuse

Lukáš Fürst

Zajímám se o budoucnost

Touto myšlenkou jsem se nechal inspirovat od osobnosti, které si velmi vážím. "Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života." Charlie Chaplin

20.9.2017 v 15:05 | Karma článku: 4.80 | Přečteno: 105 | Diskuse

Jana Slaninová

Snadný terč: stáří není jen noblesa a důstojnost

Vychovaná jsem v úctě ke stáří. Staří lidé jsou bytosti, které mají za sebou kus života i práce a ve tvářích mají vepsané radosti i strasti. O to horší překvapení bývá, když jsou tito lidé zjevně zlí.

20.9.2017 v 13:21 | Karma článku: 16.88 | Přečteno: 900 | Diskuse

Jan Klar

Mami, prosím tě neumírej

Matěj nemohl uvěřit, že jeho máma je opravdu nemocná. To nemůže být vůbec pravda, tak zlý být život nemůže! Jedna jobovka přece už stačila!

20.9.2017 v 13:06 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 771 | Diskuse

Iva Apanasenková

Pan učitel rád děti mixuje. A děti to nebolí

Volíme si svoje místo? Ve škole možná. Dokonce si nemůžete vybrat ani své místo v tramvaji, vlaku či v práci. Pokud nejedete zrovna z konečné. I v životě si můžete vybrat na začátku, pak už jen manévrujete mezi okolnostmi.

20.9.2017 v 11:40 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 968 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.