Křehká kráska

Vdala se mladičká a manžela jí do roka zamordovali. Dodnes se pořádně neví proč a kdo si jeho vraždu vlastně objednal...

Narodila se v Polsku a dostala jméno Viola. V té době velmi neobvyklé, jelikož žila na přelomu 13. a 14. století. Byla dcerou Měška I., vévody těšínského a osvětimského, který upevňoval svou moc i tak, že se roku 1291 zavázal českému králi Václavovi II. k vojenské pomoci v případě války. Dceru Violu prý pojmenoval po své babičce, která byla dcerou slavného „Římanobijce“, bulharského cara Kalojana, zakladatele tzv. Druhé bulharské říše.  

?Jak Viola jako dítě žila se neví. Do povědomí českých dějin se dostala až svým záhadným a vpravdě nečekaným sňatkem s mladým českým králem Václavem III. v Brně dne 5. října roku 1305. 

?Všichni byli z morganatického sňatku paf, jelikož Václav byl zasnoubený s jedinou dcerou nebožtíka uherského krále Ondřeje III. Alžbětou Arpádovnou. Tady musíme trochu do minulosti - zmíněným svazkem měla být upevněna korunovace dvanáctiletého českého kralevice uherským králem. Velemistrovsky ji zařídil v roce 1301 jeho tatínek Václav II. po vymření arpádovské dynastie po meči. Jenže na onen trůn měli zálusk také Anjouovci a za nimi stál papež. Na jihu se prostě nelíbila vzrůstající moc Českého království. A Habsburkům taky ne. Nakonec se i maďarská šlechta přiklonila ke Karlu Robertovi z Anjou a náš Václav se musel roku 1304 sbalit (na just si přibalil do truhly i svatoštěpánskou korunu) a vrátit se do Čech. No, spíš ho dirigoval tatínek, který musel s českým vojskem napřed synka vysvobodit z obleženého Budína. Celá tahle uherská prohra asi krále Václava II. dorazila. Už dlouho na tom nebyl dobře, protože měl léta souchotiny. A také na ně do roka umřel.  

Z ani ne šestnáctiletého kluka se rázem stal nejen král český, ale také polský. De facto zatím ještě i uherský. „Třebas byl věkem mladík, přece vynikal převelikou důstojností, neboť byl králem tří království. Byl také tento mladík ušlechtilý, na pohled spanilý, zjevem sličný, zmužilý, nadaný, dokonale obdařený darem přírody, výmluvný, výřečný, uhlazeně mluvící čtyřmi jazyky: latinským, německým, uherským a českým." dí Zbraslavská kronika.

Jenže tahle kronika také popisuje, že Václav III. také žil jako pravá středověká „zlatá mládež“.  Zjevně už od rané puberty a po smrti otce se rozjel naplno. Bujaré pitky střídaly návštěvy nevěstinců a přehlídky milenek. Mladý král se také obklopoval pochybnými kamarády, kterým v opilosti rozdával města a vesnice. Když ho jednou opat Konrád upozornil, že to takhle nejde, král si svolal obdarované kumpány, rozestavil na stůl hliněné hrnečky a rozjel ulitlé psychodrama. Oslovoval nádobky jmény pánů a řval: Ty, pane, vrať mi hrad, který jsi vyloudil nebo jinak jako tento hrnec rozbiji tvou hlavu i hlavu jiného poddaného, který se mně protiví", a přitom mlátil holí do hrnečků, až je roztřískal. Prostě cvokárna, chaos v nemovitostech a k tomu ještě Sodoma Gomora...

A do toho se najednou divoký král oženil. S prakticky neznámou křehkou blonďatou kráskou odněkud z Polska, která byla zhruba ve stejném věku jako on. Nikdo to nechápal. Navíc tím Václav definitivně pohřbil své uherské možnosti. Zasnoubení s Alžbětovou Arpádovnou totiž zrušil až čtyři dny po svatbě s Violou. Následně se definitivně vzdal uherského trůnu a vrátil svatoštěpánskou korunu.

Proč si vlastně Violu Václav vzal? Možná si chtěl spřáteleným Těšínskem pojistit přístup do Krakova, jelikož v Polsku také moc klid nebyl. Prostě upevnit svou moc aspoň tam, protože bylo jasné, že v Uhrách skončil. Ale nechme politiku. Někdy se totiž romanticky tvrdí, že se Václav do Violy zamiloval, jak ji poprvé uviděl a že už pak nechtěl žádnou jinou. Neboť byla „jedna z největších krás věku svého“, jak informuje Palacký. Vychází přitom z tvrzení kronikáře Beneše Krabice z Weitmile, který asi také opakoval někoho jiného, protože živou Violu na vlastní oko zřejmě nikdy neviděl. Jelikož se se vší pravděpodobností narodil, když už byla mrtvá. Ale krasavice asi Viola byla, jinak by se to netradovalo po stovky let…

A pak ještě existuje další verze o náhlém a nerovném sňatku. Už méně romantická. Že se prostě Václav III. jednou ožral (la pardon), a Violu mu namluvili jeho kumpáni v alkoholovém opojení.  A on se s ní na just oženil, aby všem dokázal, že si může dělat, co chce…

A Viola? Po svatbě si své nezvyklé jméno změnila na populární Alžbětu. Ale jelikož bylo tehdy značně přealžbětováno, stejně o ní pořád všichni mluvili jako o Viole. Takže jí i zůstala. No, a na českém královském dvoře to taky neměla vůbec lehké. Václavovy sestry - hlavně ambiciózní Eliška Přemyslovna - prý nad ní ohrnovaly nos a pohrdaly jí pro nízký původ. Navíc byla Viola prakticky nemajetná. A jelikož její manželství s Václavem III. trvalo jen něco málo přes rok, nestihla se ani žádná opatření s ohledem na její případné zabezpečení. Tedy důchody nebo věnná města.

Václav III. měl totiž dost jiných starostí. Řešil problémy s římským králem Albrechtem I. Habsburským, který stál proti němu. Nakonec se povedlo uzavřít s ním mír za cenu odstoupení Chebska, Plisnenska a Míšeňska. Tak si Václav III. konečně pojistil polskou korunu. Klid dlouho nebyl, protože už na jaře roku 1306 dobyl Piastovec (a Violin strýc) Vladislav Lokýtek krakovský hrad, který držela česká posádka. Pročež Václav hned začal zbrojit a urychleně sešikoval tažení do Polska.

Z Prahy vytáhl mladý král někdy po 5. červenci téhož roku. Kdy dorazil Václav III. do Olomouce se přesně neví. Jisté ale je, že 4. srpna odpočíval mladý král v  rezidenci kapitulního děkana Budislava na starém zemském hradě, protože bylo velké horko. A v rámci popoledního gaučingu byl zavražděn třemi bodnými ranami do hrudi. Vrah je dodnes neznámý.

„Divíme se všichni, že se dosud až dodnes neví, kdo byl najisto pachatelem tak nezměrné hanebnosti. Byl však spatřen jakýsi rytíř, řečený Konrád z Botenštejna, rodem Durynk, jak vyskočil z paláce, drže v ruce zkrvavený nůž, a utíkal; a ti, kteří byli venku, ho chytili a jako vraha králova zabili, dříve než mohl promluvit nějaká slova. Zda byl on nebo jiný vinen, nevím, ví to Bůh, to však vím a je to známo celému světu, že záhuba onoho mladého krále způsobila vzrůst nesčíslných útrap.“ Zbraslavská kronika

Nu, Durynk Konrád asi vrahem nebyl. Strážím zřejmě stačilo, že ho viděly s nožem a následoval lynč. Zdá se, že Konrád v panice vyběhl z královy komnaty a chtěl vraždu ohlásit. Nebo pronásledoval atentátníka, kterého zranil. Také je možné, že stráže někdo podplatil. Možná pravý vrah, kterého si zjednali ti, kteří ze smrti českého krále těžili. V úvahu přicházejí Habsburkové nebo Vladislav Lokýtek, který se po Václavovi stal polským králem. Historik Žemlička dokonce tvrdí, že za vraždou mohla stát i nějaká zájmová skupina české šlechty.

Zpět k Viole, už vdově. Nějakou dobu ji všichni bedlivě sledovali, zda není těhotná. Jelikož tak by Přemyslovci nevymřeli po meči. Jenže nebyla, a tak vymřeli. Po přeslici ještě zůstaly královy sestry, z nichž hlavně Eliška se později velice proslavila. Především zajistila jakés takés pokračování rodu. A na skvělé úrovni, neboť porodila budoucího Karla IV. Sice už Lucemburka, ale zato Otce vlasti.

Viola se naopak z královského života stáhla. Nemajetná přišla a nemajetná odešla. Uchýlila se do kláštera neznámého řádu a snad si myslela, že v něm dožije. Jenže po letech si na ni vzpomněla nová česká královna. Její švagrová Eliška Přemyslovna, teď už provdaná za Jana Lucemburského. Poté, co nechala uvěznit v rámci tzv. války královen (šly si po krku s macechou Eliškou Rejčkou) Jindřicha z Lipé, nabídla jihočeskému šlechtici Petrovi I. z Rožmberka Violinu roku. Možná i proto, že Petr byl zasnoubený právě s dcerou pána z Lipé.

„…pan Petr z Rožmberka uvažuje, že se osvobození Jindřicha z Lipé nadlouho protahuje, odmítl jeho panenskou dceru, která s ním byla zasnoubena snubním prstenem, a tak se spojil se svolením krále Jana manželským svazkem s paní Violou, dcerou vévody těšínského, vdovou po mladém králi Václavovi. Tímto svazkem se Petr z Rožmberka těsněji připoutal ke králi a dokázal, že rozvázal přátelský svazek i příbuzenství s tím, jehož dceru zamítl.“   Zbraslavská kronika

K výše uvedenému malé vysvětlení. Možná drb, ale mluví se o tom často. Eliška Přemyslovna prý byla jako dívka do Jindřicha z Lipé zamilovaná. Svou macechu, jen o čtyři roky starší Elišku Rejčku neměla ráda nikdy, a tak ji dost vytočilo když se do sebe tihle dva zamilovali a začali spolu žít. Eliška Rejčka byla přitom už dvojnásobná vdova, protože umřel i její druhý manžel Král Kaše Rudolf Habsburský. Ač byla rozzuřená Přemyslovna sezdaná s Janem Lucemburským, kdysi milovaný Jindřich jí pořád ležel v žaludku. Takže zmíněná akce s Violou možná byla jen další ranou zasazenou nenáviděnému pánovi z Lipé…

Petr z Rožmberka si sňatkem s královnou-vdovou společensky hodně polepšil. Vyšvihl se velice vysoko. Ale Viola si nového stavu dlouho neužila. Zemřela necelý rok po svatbě - 21. září roku 1317 - snad na tuberkulózu. Uložili ji do rožmberské nekropole v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě.

Nebyly jí souzeny děti, ale ani zdraví, bohatství a královská sláva. A asi ani ta velká láska, o které se v souvislosti s ní tak často mluvívá.  Spíš to vypadá, že štěstí Violu tak nějak minulo…

Fakta: vkol.cz/cs; e-stredovek.cz