Rafinovaná, mocná a znemožněná

Někdy se stane, že vás zaujme portrét. Jak pátráte dál, najednou se v mozku vysune informační šuplík. A rázem je tu příběh…

Kdysi jsem totiž viděla španělský film Spiknutí v El Escorialu a právě ona dáma z portrétu tam byla jednou z hlavních hrdinek. Ana de Mendoza de la Cerda, kněžna z Eboli, vévodkyně z Pastrany a hraběnka z Mélita. Španělská aristrokratka, která se v druhé polovině 16. století těžce zamotala do politiky.

Narodila se roku 1540 v jedné z nejmocnějších španělských šlechtických rodin - u Mendozů. Její papá dokonce zastupoval krále v Aragonii a v Katalánsku. Anu provdali už jako dvanáctiletou. Dohazovačem se stal přímo infant Filip (budoucí král toho jména druhý), jelikož potřeboval oženit do dobré kastilské rodiny svého portugalského oblíbence a přítele, který býval jeho pážetem. Dvořan a ženich Ruy Gómez de Silva, se tak posunul o stupínek výše. Ale jelikož byla nevěsta velice mladá, manželství bylo konzumováno až v roce 1557. Podotýkám, že Ruy byl o 24 let starší. Mezitím se infant Filip stal španělským králem a oženil se s anglickou královnou Marií Tudorovnou. Politická kariéra Ruye Gómeze de Silva se začala velice slibně rozvíjet. Stal se pravou rukou panovníka. Jenže s ním často pobýval v Anglii, takže z prvních pěti let manželství prožil s Anou pouze tři měsíce.

Ana byla považována za jednu z nejkrásnějších žen Španělska. I přes svůj na první pohled viditelný handicap. Na královském dvoře se říkalo, že přišla o oko jako dítě při lekci šermu. Údajně jí ho mělo vypíchnout páže fleretem. Jenže pravda asi byla úplně jinde. Jinak velice půvabná Ana totiž se vší pravděpodobností trpěla těžkou jednostrannou šilhavostí. Tehdy neřešitelný problém. Pročež vymyslela geniální řešení - tajemnou pásku přes oko. A dojímavou legendu k tomu. Stoprocentně to zabralo. Stala se nepřehlédnutelnou, nezapomenutelnou a obdivovanou.

Když proslavená Bloody Mary, tedy Marie Tudorovna zemřela, vrátil se Filip do Španělska a Ruy s ním. Jeho manželství s Anou prý bylo bezproblémové a klidné. Měli spolu devět dětí, z nichž do dospělosti přežilo šest. Také budovali svůj společenský život a slibně množili majetky. Ruy se stal knížetem z Eboli (teritorium u Neapole) a posléze vévodou z Pastrany, kterou koupil. Jeho vliv na dvoře byl tak velký, že se mu přezdívalo Rey (=král) Gómez. Mluvilo se dokonce o „ebolistické“ (=ebolista) straně, která ubírala moc straně vévody z Alby (=albista). Jak vidno, i Španělé mají smysl pro ironický humor.  Dokonce v tak nebezpečné době - šlo hlavně o politickou moc, jelikož jedna z důležitých španělských držav - Nizozemí - se urputně bouřila.

První problémy s Aninou silnou povahou se projevily v Pastraně.  Na duchovní bázi. Jelikož tam manželé finančně spolupracovali při zakládání kláštera bosých karmelitánek. Aně se zjevně budování zalíbilo a údajně měla pocit, že může do všeho mluvit. Do řeholního života také. A tady tvrdě narazila na pozdější svatou Terezii z Ávily neboli od Ježíše. Dostaly se do sebe dvě velice silné osobnosti. Ruy nestále urovnával jejich spory a obnovoval přítok peněz, který Ana vždycky po nějakém konfliktu zastavila. 

Možná, že ho z toho nakonec kleplo, protože zemřel náhle a nečekaně roku 1573. Mladou vdovu Anu manželova smrt natolik sešokovala, že usoudila, že půjde do kláštera za jeptišku. A donutila k tomu i své služky. Jenže si klášter bosých karmelitánek v Pastraně zařídila jako pobočku svého paláce v Madridu. Nastěhovala se do konventu se vším luxusem. Nehodlala se vzdát almar plných šatů, přetékajících šperkovnic, prohánění služek ani bohatého jídelníčku. Řeholní kuchyně jí prostě nejela. Ana dokonce porušovala klášterní klauzuru a neustále se courala sem a tam. Jeptišky z ní šílely. Nakonec zavelela Terezie od Ježíše k ústupu. Řádové sestry na protest opustily klášter. Všechny. A nechaly tam Anu samotnou. Pročež to kněžnu z Eboli přestalo bavit a vrátila se do Madridu. Navíc se postarala o vydání takového spisku o matce Terezii od Ježíše, že z něj byla inkvizice v šoku. Kniha zůstala zakázaná ještě dalších deset let.

Poté chytla kněžna z Eboli druhý dech a začala se starat o majetky a budoucnost svých dětí. Díky svému skvělému původu a konexím byla víc než úspěšná. Všechny dcery provdala na vysoké úrovni a synům obstarala dobré posty. Dostali vévodství, jeden byl místokrálem v Portugalsku a dalšímu pomáhala budovat církevní kariéru. Ten to později s vydatnou pomocí krále dotáhl až na arcibiskupa.

U královského dvora měla Ana tak dobré a stabilní postavení, až se začalo povídat, že musí být milenkou krále. Což byla značně prekérní situace, jelikož kněžna z Eboli byla důvěrnou přítelkyní královny Isabely z Valois. Zřejmě to ale pravda nebyla. Ana totiž spala s někým úplně jiným, a to tajemníkem krále, který se jmenoval Antonio Pérez del Hierro.  Jednalo se o velice mocného muže a o to víc byl jejich vztah „tajdův“.  A tehdy asi všechno začalo. Snad se do sebe Ana a Antonio opravdu zamilovali, ale možná šlo o postelové politické spojenectví. Jelikož v Nizozemí byl pořád neklid a politická situace ve Španělsku nahnutá. Dvořané šli proti sobě a jeden na druhého se snažili vyšťourat něco, co by dotyčnému zlomilo vaz. 

Tehdy jistý Don Juan Escobedo, tajemník Dona Juana de Austria (polorodého bratra krále a nemanželského syna císaře Karla V.), vyšpiónoval skandální milenecký vztah svého protivníka Antonia Péreze.  Vyděšený Antonio ho ale přetrumfoval, a nakydal na něj okamžitě (a na Juana de Austria také) u krále co největší množství hnoje. No nakydal, Don Juan de Austria se opravdu zapletl s nizozemskými povstalci. Vzápětí poté Escobeda někdo zavraždil. A veřejné mínění obvinilo Péreze. Ten se bránil, dokazoval, no bylo to jak na houpačce. Složitá situace, ochrana a trpělivost krále Filipa II. vydržela rok. Pak spadla klec. Antonio Pérez skončil ve vězení, a Ana rázem padla na dno. Přišla o svou moc a navíc byla obviněna z vyzrazení státního tajemstvi. Vzápětí ji král nechal internovat. Jak se zdá, v celé  konspiraci šlo o víc. Asi o komplot Any a Antonia proti možnému nárůstu moci Juana de Austria, který se hodlal oženit s Marií Stuartovnou a rekatolizovat Anglii. Tajní milenci asi krále dobře neodhadli a takzvaně to přepískli. Brácha je prostě brácha...

Od roku 1579 do své smrti v roce 1592 vystřídala kněžna z Eboli několik vězení. Nakonec dožila v Pastraně ve Vévodském paláci, kde se o ni starala její nejmladší dcera Ana. No, a když Antonio Pérez v roce 1590 za vydatné pomoci své právoplatné manželky pláchnul ze svého vězení v Madridu, nařídil král zamřížovat všechny dveře i okna Anina vězení. Takovou měl na ni pifku.

Byl to zvláštní vztah mezi Anou a králem. Nejdřív přátelství, pak nenávist. Z panovníkovy strany. Ana ve svých dopisech oslovovala Filipa II. pořád „bratranče“ a žádala ho, aby ji poskytl ochranu jako „caballerovi“. Král se zase o Aně zásadně vyjadřoval jako o „samici“, ale její děti ochraňoval a zajistil jim skvělé postavení u dvora. Prý z úcty k jejich otci…

Dodnes se v Pastraně ukazuje zamřížovaný balkón, ze kterého měla kněžna z Eboli po léta jediný kontakt se světem. Bývala slavná a  mocná, ale zemřela jako vězeň ve dvaapadesáti letech... 

Související článek: Podobnost vůbec ne náhodná

Fakta: biografiasyvidas.com