Trudnomyslná? (Anna Falcká)

Vcelku neznámá a nezajímavá mladá dáma. Do dějin vstoupila až svým sňatkem. Za manželku si ji totiž vyvolil čerstvě ovdovělý český a římský král Karel. Podařil se mu tím doslova eskamotérský kousek.

Problémy se všeobecným Karlovým uznáním v říši totiž přetrvávaly i po smrti císaře Ludvíka Bavora. Wittelsbachové, vytočení ztrátou císařského titulu, pořád kalili vodu a vyvolávali spory. Napjatá situace byla ještě za života Blanky z Valois, jejíž příběh se s tím dnešním souvisí a velice se politicky prolíná.

Zřejmě už v roce 1347 zorganizoval nejstarší syn nebožtíka císaře Ludvík zvaný Branibořan úderku, která hledala po Evropě nového římského protikrále, který by odstavil našeho Karla. Pátrací skupina využila nepřátelství Anglie s Francií a do společného plánu zatáhla jako kandidáta anglického krále Eduarda III. Jenže Wittelsbachové Karla opět podcenili. Ten totiž zapojil veškerý svůj diplomatický um a podpořen strýcem Balduinem Lucemburským začal okamžitě s Eduardem vyjednávat. Samozřejmě úspěšně. Už v dubnu roku 1348 spolu podepsali přátelskou smlouvu. Tedy ještě za Blančina života. A v červnu si už plácli na spojenectví. Při té příležitosti Karel Eduardovi slíbil, že by v případném konfliktu s Francií pomohl svým vlivem na francouzském dvoře. Načež Eduard římskou korunu odmítl a Wittlesbachové byli tím pádem namydlení. Pořád ještě v tom samém červnu se Karel v Pasově pokusil o sjednání smíru. Jenže Ludvík Branibořan a jeho stoupenci se chovali jako blázni. Například provokativně strhli Karlovy výsostné královské znaky z domu, kde bydlel. Jednání bylo natolik bouřlivé, že to přestalo Karla bavit a vrátil se do Čech. Pak 1. srpna zemřela Blanka. Čerstvý vdovec byl asi nešťastný, ale měl plné ruce práce s Wittelsbachy a hlavu napěchovanou novým strategickým plánem. Jelikož Ludvíkova úderka našla dalšího protikandidáta. Jistého Günthera ze Schwarzburgu. A toho mohutně podporoval rýnský falckrabě Rudolf II., který měl dceru Annu.

Karel provedl mistrný tah. Sešel se se zmíněným falckrabětem a požádal o ruku jeho dcery. A bylo po podpoře nějakého Günthera. Neboť kdo by odolal takové nabídce? Tomu se přece říká terno - provdat už skoro dvacetiletou holku za českého a římského krále! A celá opozice byla rázem na kusy…

Svatba s Annou Falckou se konala v Bacharachu na Rýnu počátkem března roku 1349. Anna přinesla manželovi zajímavé věno - Horní Falc, kterou Karel připojil k zemím Koruny české. Území sice nevelké, ale velice strategické…

Možná, že tehdy Karla políbila Štěstěna. Jelikož Günther ze Schwarzburgu onemocněl a rozhodl se raději s pravým římským králem smířit. V květnu (stále roku 1349) se oba bývalí nepřátelé dohodli a Günther se vzdal všech nároků na římskoněmecký titul. Vzápětí umřel. A tehdy se Karel doopravdy předvedl, jelikož se osobně zúčastnil jeho pohřbu. A se všemi poctami. Čímž Wittelsbachy zjevně dorazil, protože už v červnu mu ve Frankfurtu nad Mohanem složili kurfiřti a říšská knížata hold.

Dne 25. července došlo k velkolepé korunovaci v Cáchách. Konečně na tom správném místě. Tentokrát pravou římskou královskou korunou, kterou vložil Karlovi na hlavu jeho strýc Balduin, trevírský arcibiskup. Následující den byla korunována také Anna Falcká. Už musela být v jiném stavu, protože historické prameny uvádějí, že při následné korunovaci královnou českou v Praze (1. listopadu), byla v sedmém měsíci těhotenství.  

Vytoužený syn Václav se narodil 17. ledna roku 1350. Konečně mužský následník Lucemburského královského rodu. Jenže miminko bylo dost slabé a neduživé. Přesto Karel neváhal a hned svého čerstvého potomka zasnoubil s jedenáctiletou neteří uherského krále Ludvíka Velikého z Anjou. Tenhle král byl jeho bývalým zetěm. Bývalým proto, že v září roku 1349 zemřela ve čtrnácti letech Karlova dcera Markéta, uherská královna. A tak aby Lucemburkové neztratili v Uhrách své želízko v ohni, zaslíbil český král maličkého Václava hned. Navíc ona neteř, jménem Anna Svídnická, byla dědičkou zajímavého polského území. A Svídnicko se Karlovi hodně zamlouvalo…

Jenže na podzim roku 1350 král onemocněl a dost záhadně. Dokonce částečně ochrnul a několik měsíců jenom proležel. Málem umřel. Spekulovalo se o otravě. V podezření byla dokonce královna, protože se na dvoře už dlouho povídalo, že o ni Karel ztrácí zájem. Anna se prý pokusila situaci napravit nápojem lásky, jenže přepískla kombinaci bylin. To jsou ale všechno jen dohady, i když tuto informaci zaznamenal jeden florentský kronikář. Dnes historikové spíš míní, že se Karel potýkal s následky úrazu páteře po pádu z koně poté, co se těžce zranil během rytířského turnaje.

Nakonec se král Karel uzdravil, ale přišla další rána. V necelých dvou letech, těsně po vánocích roku 1351, umřel kralevic Václav. Nastalo zoufalství. Nejen Karlovo, ale i Annino. Podle již zmíněných historických drbů neměl král o Annu moc zájem. Takže byla chabá naděje, že by mohla počít další dítě. A tady se dostávám k oné „trudnomyslnosti“, kterou mám v titulku. Kdysi dávno mi jeden, velice zkušený průvodce na Karlštejně řekl, že Anna Falcká vlastně zemřela žalem po smrti syna. Že se prostě utrápila. Dnes se tomu říká deprese, kdysi dávno bývaly nešťastné matky trudnomyslné. Možná je to pravda, možná ne. Slyšela jsem totiž i verzi, že Anna spadla z koně a zlomila si vaz. A do třetice se dokonce občas historicky spekuluje, že byla jaksi „odejita“. Už prostě neměla co dát a naskytla se jiná, velice lákavá možnost… 

Každopádně se ví, že Anna Falcká zemřela v Praze 2. února roku 1353. Nebylo jí ani dvacet čtyři let.

A Karel? Už v květnu téhož roku (za tři měsíce!) se oženil s čtrnáctiletou Annou Svídnickou, kterou měl původně v záloze jako nevěstu pro svého syna…

(pokračování příště)

Fakta: kralovskedilo.ktf.cuni.cz