Největší česká spisovatelka asi nebyla Češka

Jak se zdá, po matce tedy určitě ne. Možná, že po otci v jejích žilách nějaké ty české kapky kolovaly.  V tomhle případě je totiž řeč o biologických rodičích.

Slavná Barunka a ještě slavnější Božena Němcová. Podivuhodná žena s ještě podivuhodnějším životním osudem okořeněným záhadným původem. Ono se vlastně ani neví, kdy se narodila. Jelikož datum narození, které nám tloukli do hlavy ve škole, není správné. Vypadá to tak, že Barbara Betty Panklová byla v reálu o čtyři roky starší.

Kde tedy začít? Nejlépe u té, kterou také známe všichni. U paní kněžny, neboli vévodkyně  Kateřiny Vilemíny Frederiky Benigny Zaháňské, dcery knížete kuronského Petra Birona a jeho manželky Anny Charlotty Dorotey von Medem. Kateřina se narodila se roku 1781 a měla ještě tři mladší sestry - Marii Luisu Paulinu, Johannu Katarinu a Dorotheu. Pikantní je, že onu poslední dceru si její maminka upletla jinde. Přesně řečeno s polským hrabětem Alexandrem Batowskim. Ovšem manžel Petr Biron se zachoval jako gentleman a Doroteu uznal za vlastní. Tahle událost zřejmě spustila boom nemanželských dcer v  rodině. A to doslova.

Nejstarší dcera Kateřina Vilemína, tedy nám známá paní kněžna, se totiž za pár let nato zamilovala do rodinného známého, švédského generála Gustava Armfelta. A vztah nezůstal bez následků. Kateřina otěhotněla. Dcera Gustava se narodila v utajení a byla dána na vychování. Mimochodem, porod byl natolik komplikovaný, že Kateřina Vilemína už nemohla mít další děti. Poté matka svou "poskvrněnou" dceru urychleně  a dobře provdala za knížete Rohana. Nebylo to šťastné manželství. Pak se naše paní kněžna vdala ještě dvakrát, ale pořád to nebylo ono. Možná proto, že její velkou láskou a vpravdě osudovým mužem byl kníže Klemens Metternich. Byli dlouholetí milenci a Kateřina velmi toužila stát se jeho zákonitou manželkou. Marně.

Celou noc se mi zdálo o mé drahé přítelkyni, viděl jsem nás oba v Praze, hovořili jsme, snad stokrát jsem Ti opakoval, že Tě miluji. Ty jsi mi naslouchala a neodpovídala jsi, nechápal jsem Tvé mlčení, náhle ses mi vrhla kolem krku a řeklas mi: "Nuže, drahý příteli, dokaž mi to, co mi stále opakuješ!" - úryvek z Metternichova dopisu Kateřině Vilemíně?

Moc šťastný život paní kněžna neměla. A matkou Boženy Němcové také nebyla. Vyskytly se kdysi takové domněnky. Jenže po mnohaletých studiích a pátrání v archivech a v rodinné korespondenci Bironů se ukázalo, že Kateřina byla se vší pravděpodobností "jen" rodnou tetou nejslavnější české spisovatelky.

Tímto se dostáváme k hlavní hrdince dnešního malého dramatu. Ke krásné nemanželské Dorothee, nejmladší dceři rodiny Bironů. Byla to vzdělaná a inteligentní dívka s velkým literárním talentem, o čemž svědčí její korespondence. Bohužel také ji čekal značně komplikovaný život. Příliš brzo ji provdali za hraběte Edmonda de Talleyrand-Périgord, který byl vždycky samá ženská a ani po svatbě své zvyky nezměnil. Dorothea byla ve vztahu velice nešťastná a zvolila riskantní únik. Zamilovala se do jiného hraběte - Karla Jana Nepomuka Clam-Martinice. Vztah byl natolik vášnivý, že se Dorothea, ač zapřísáhlá katolička, chtěla rozvést. Což možná jejího milence značně vyděsilo. Rozešli se po dvouletém vztahu, počátkem roku 1816. To už byla Dorothea v jiném stavu.

Její matka, vévodkyně Kuronská, napsala 29. ledna 1816  Kateřině Vilemíně:

... jde zcela určitě o starosti s tím devítiměsíčním tělesným stavem. Ať je to jak chce, je naší povinností ji zachránit a zabránit skandálu...

Což se podařilo. Matinka už věděla, jak na to. A tak se v Paříži narodila další nemanželská dcera (27.3. 1816), kterou zapsali jako Marie-Henriette Dessalles. Existuje domněnka, že toto děvčátko bylo za čtyři roky ve Vidni předáno české pradleně Terezii Novotné, která sloužila u kněžny Zaháňské. Ale než probereme jak to bylo dál,  ještě pár slov k Dorothee. U jednoho mimomanželského úletu totiž nezůstalo. K oficiálním třem dětem z manželství totiž přibyly ještě tři dcery bokem. A to Josephine Pauline v roce 1820 - zřejmě ze vztahu s manželovým strýcem Charlesem Mauricem de Talleyrand-Perigord. S ním žila Dorothea nějakou dobu ve velmi harmonickém vztahu, i když byl o třicet devět let starší. Přesto měla paralelně jiné vztahy a porodila další dvě dcery. V roce 1825 Antonine a v roce 1827 Julii. A jak se k tomu stavěla naše paní kněžna? Údajně svou sestru považovala za velkou koketu a značně její životní styl odsuzovala. Přesto se ale o jednu z jejích holčiček postarala. A tím i o českou literaturu.

Jak jsem už zmínila, děvčátko narozené v Paříži roku 1816 předala kněžna Zaháňská české pradleně Terezii Novotné. Ta ji ve Vídni nechala zapsat jako svou dceru Barbaru Betty. S rokem narození 1820, ač už holčičce byly čtyři roky. Listinné důkazy na to existují. Poté byla Terezie provdána za rakouského kočího Jana Pankla, který  "novorozenou" dceru uznal za vlastní a nechal se zapsat jako otec. Načež rodina přesídlila do Ratibořic. Na novomanžele už  čekalo pěkné místo a dobré živobytí. A také nebývalý zájem paní kněžny o chytrou holčičku.

Však se o Barunce často mluvilo v tom smyslu, že je na svůj věk nebývale inteligentní. I ve škole nám to přece říkali. Když šla Barunka v roce 1824 k zápisu do školy, nahlásila Terezie Panklová ztrátu křestního listu a uvedla, že  je dcerce šest let. Pěkný zmatek v tom všem udělala. Mlžila?

A teď pár dalších prapodivných okolností. Barunka měla dva roky domácího učitele. Dost drahého. A Panklovi ho neplatili. Vše financovala paní kněžna. A jak navíc víme z Babičky, velmi ráda se s Barunkou vídala. Následně  v roce 1830, když bylo Barunce údajně deset let, odvezli ji do Chvalkovic na jiný zámek kněžny Zaháňské. Tam se jí dostalo vynikající společenské výchovy. Navíc se učila němčinu a studovala hru na fortepiano. Místní správce vybíral pro Barunku ze zámecké knihovny vhodné knížky a vzdělával ji v literatuře, zeměpisu a historii. Po návratu domů pokračovala Barunčina výchova u paní kněžny. No uznejte, že je to prazvláštní zájem o "cizí" dítě z podzámčí...

Domněnky, že je šlechtického původu, podporovala i sama Božena Němcová. Naznačovala to už jako malá ostatním dětem. Později, už jako spisovatelka, o tom také mluvívala. Karolína Světlá o ní napsala:

Měla někdy tušení, že dostane jmění z něčí pozůstalosti, protože, když mě navštívila jako mladou paní, řekla, „Jaký sis to koupila ošklivý nábytek. Počkej, koupím ti jiný - červeně aksamitový.

Němcová pořád doufala. A to přesto, že se jí paní kněžna ani Dorothea nepostaraly o výbavu a věno. Když se vdávala, dostala jen zlaté náušnice. Nic víc.

Když ale Božena Němcová v roce 1862 zemřela, jejího pohřbu se zúčastnili zástupci veškeré české šlechty. No, asi na tom jejím původu opravdu něco bylo...

Fakta: Tajemství Barunky Panklová (Helena Sobková)