Pomohla dobýt Mexiko?

Občas se to o ní říká. Někdy ji dokonce označují za "zrádkyni". A to všechno proto, že byla chytrá a život ji naučil PŘEŽÍT.

Malinali Tenépatl, ale také Malintzin, la Malinche a nakonec Dona Marina. Jedna z nejslavnějších žen mexické historie.

Malintzin se narodila někdy mezi roky 1496 a 1501 v oblasti Mexického zálivu, poblíž dnešního města Veracruz. Tedy na hranici dvou národů - Aztéků a Mayů. Patřila k Mexikům /=mešikům/, kterým dnes povšechně říkáme Aztékové. Její mateřskou řečí byl nahuatl, tedy lépe řečeno jedno z početných nářečí této aztécké jazykové skupiny. Jméno Malinali dostalo děvčátko po aztécké bohyni rostlin. Později ještě přišlo další pojmenovaní - Tenépatl, které znamená "živě/pohotově mluvící". A ona "Malintzin"? Tady je vysvětlení trochu složitější, a tak se spokojme s tím, že se v podstatě jedná o formu s citovým zabarvením. Něco jako "milá Malinali". Ke zbývajícím jménům se dostaneme později. 

Zdá se, že rodiče Malinali patřili k vyšší vrstvě. Otec byl zřejmě kasik, tedy náčelník. Jenže zemřel, když byla Malintzin malá. Matka se znovu provdala a narodil se jí syn. Malinali se z hlediska otčíma stala přebytečnou. A tak ji prodal obchodníkům s otroky z města Xicalango. Zmíněná oblast dnes patří do mexického státu Campeche, tedy směrem na jih od dívčina rodiště. V té době zrovna probíhala jedna z mnoha válek mezi Mexiky a Mayi. Z Malinali se stal tribut. Spolu s dalšími otroky se dostala do vlastnictví mayského kasika jménem Tabscoob, vládce oblasti v dnešním státě Tabasco. Takže zas o kousek dál na jih. A teď je nutné poznamenat následující: Malinali zřejmě měla talent na jazyky. Neboť kudy prošla, naučila se dialekt a poté úplně nový jazyk - yukatánskou mayštinu. Velice důležitá znalost pro její další život...

Přišel rok 1519 a otrokyně Malinalli možná ani nevěděla, že se od pobřeží blíží jacísi divní vysocí a světlovlasí lidé. Mohla se ale o nich doslechnout, protože je mnozí označovali za bohy. Jiní se jich báli, protože divní vetřelci byli docela krutí a často zabíjeli. Navíc se cizinci uměli přeměňovat. Přibližovali se rychle, byli vysocí a měli dvě hlavy. Ta, co byla výš, byla lidská, ale druhá hlava pod ní vypadala jako zvířecí. Když monstrum zastavilo, najednou se rozpojilo ve dvě bytosti. V jakési velké a divné zvíře a blyštivého člověka, na jehož oblečení se odráželo slunce. Divné? Kdepak - tak prý domorodci zpočátku vnímali přijíždějící dobyvatele v brnění. Nikdy totiž neviděli koně, tudíž ani jezdce na něm.

Když popsaná "monstra" pod velením Hernána Cortése dobyla Tabasco, Mayové se snažili vykoupit si mír dary. A tak kasik Tabscoop obdaroval velitele Cortése látkami, zlatými předměty a navrch přihodil dvacet mladých otrokyň. Malinali byla mezi nimi. 

Vzájemné soužití začalo tak, že Španělé všechny dívky pokřtili. Z Malinali se stala Marina. Poté byly "zachráněné" otrokyně rozděleny mezi vojáky vyšší šarže. Marinu dostal kapitán Alonso Hernández Portocarrero. Přímo od Cortése. Jak se tedy zdá, na první pohled ho Malintzin asi moc nezaujala.

K tomu došlo až když zmíněný kapitán odjel do Španělska. Cortés přes tlumočníka Jerónima de Aguilar zjistil důležitou věc. A to, že indiánská divka Mallintzin, jejíž jméno Španělé začali vyslovovat jako Malinche /=malinče/, má neskutečné jazykové fondy.

Zde nutná malá zastávka u muže jménem Jerónimo de Aguilar. Šlo totiž o trosečníka z jedné španělské výpravy ještě před Cortésem, zřejmě někdy kolem roku 1512.  Loď uvízla na mělčině a Indiáni její posádku pobili. Jediný muž přežil a na několik let se stal zajatcem domorodců na ostrově Cozumel. A tam ho dobyvatel všech dobyvatelů v roce 1519 objevil. A protože zachráněný Španěl v zajetí nezahálel a naučil se jazyk yucateca, tedy v podstatě mayštinu, začal Cortézovi překládat. Ale směrem na sever se Aguilar už nedomluvil. Ale zjistil, že dívka Malinche, křtěná Marina, ano. A s kdekým. Pročež se nadále jelo přes tlumočníky dva. Malinche překládala aztécké dialekty do mayštiny a Aguilar z mayštiny do španělštiny. Ale jen nějakou dobu. Neboť polyglotka Malinche brzo zmákla i španělštinu. A Cortése taky.

Začali spolu žít a prý se snad do sebe zamilovali. Každopádně se postarali o jednoho z prvních mesticů, který se narodil na území budoucího Mexika. Dostal jméno Martín a vychovali ho ve Španělsku. Velmi brzo ho matce vzali. Malintzin už ho pak nikdy neviděla. I o Cortése Malinali přišla. V Hondurasu vypukla vzpoura a Cortés ji odjel zlikvidovat. Už se pak nesetkali. 

Tohle všechno se událo v průběhu let po definitivním dobytí Mexika, tedy po španělském ovládnutí Tenochtitlánu. Už dávno byl po smrti slavný vládce Moctezuma, který Cortése považoval za vtělení boha Quetzalcoatla, opeřeného hada. Ani jeho neméně slavný nástupce Cuauhtémoc, jehož jméno znamená "střemhlav útočící orel", už nežil. Španělé ho oběsili. Oběma Malintzin tlumočila. A nejen to. Naučila svého dobyvačného muže, jak s domorodci jednat. O čem mluvit a o čem ne. Poradila, jak je nejlépe překvapit a zaskočit. Věděla, čeho se se bojí a jakou strategii používají. Bez Malinali by Cortés Mexiko možná nedobyl a pokud ano, zřejmě by to trvalo dvojnásobně dlouho. A právě ona popsaná pomoc je Malintzin dodnes vyčítána. Že zradila vlastní lid. Který lid? Ten, který ji prodal do otroctví nebo ten, který ji zotročil? Spojila se s cizinci, aby přežila. Ale něco přežít nedokázala. Neviditelného souputníka dobyvatelů. Kolem roku 1529 zemřela Malintzin na neštovice...