Narodila se v přepychu, ale život lehký neměla. S manželem měla trable a když se jim vztahy konečně trochu zlepšily, tak jí ho zastřelil císař. Byla hodně nemocná a když umřela, lidé ji pomluvili. Udělali z ní dokonce upírku..
Eleonora Amálie se narodila 20. června roku 1682 ve druhém manželství svého otce Ferdinanda Augusta z Lobkovic, vévody Zaháňskeho. Byla první dcerou, která přežila. Před ní i po ní se narodilo množství bratrů a pár sester. Třináct jich bylo. Maminky ale měly různé, jelikož kníže z Lobkovic se oženil celkem čtyřikrát. A dodám ještě jeden historický drb. Eleonora Amálie byla pravnučkou Polyxeny z Lobkovic, rozené z Pernštejna.
Princezna z takové rodiny si nemohla vzít jen tak někoho. Za manžela jí vybrali Adama Františka ze Schwarzenbergu. Brali se 13. prosince roku 1701, jen tři měsíce po smrti nevěstiny maminky. Ženich asi taky moc nadšený nebyl, protože se pár let předtím během své kavalirské cesty tajně oženil s jistou hraběnkou. Jakmile se to jeho tatík dozvěděl, zařídil anulaci manželství přímo u papeže a zorganizoval ženitbu jinou a na patřičné úrovni.
Takže je pochopitelné, že manželství moc nefungovalo. První a na dlouho jediné dítě se narodilo až po pěti letech. Dcera Marie Anna byla pro otce zklamáním. Adam František potřeboval dědice, protože byl posledním mužem svého rodu. A v roce 1709 přišel o další naději. Eleonora potratila. O rok později se manželé rozešli. Říkalo se, že to bylo z její viny. Že se spustila s jedním francouzským důstojníkem. Dodnes se neví, jak to vlastně bylo. Každopádně ale musela Eleonora zpátky ke svému otci. Ten byl samozřejmě uražený a jen tak se nedal. Korespondence mezi Lobkovici a Schwarzenbergy svědčí o úporné slovní válce.
Mezitim Adam František budoval svou dvorskou kariéru. Stal se nejvyšším maršálkem císaře Karla VI. Pročež si nemohl dovolit zapuzenou manželku. V roce 1711 spolu začali zase žít, možná tak trochu naoko. On byl spíš ve Vídni a Eleonora na Hluboké, kde ji ostřížím zrakem sledovalo služebnictvo.
V následujících letech se situace začala klidnit a manželé se vídali častěji. Na Hluboké se obnovil společenský život. Hlavně v období honů a štvanic, které Eleonora i Adam František velmi milovali. Sblížili se a štěstí se na ně začalo zase usmívat. U císařského dvora stoupala kariéra knížete stále výš. Byl vyznamenán řádem Zlatého rouna, stal se tajným radou a nakonec nejvyšším podkonim. K tomu ještě dědil po tetě a připadl mu titul vévody krumlovského. K němu dostal Adam František i hrad Český Krumlov a další majetky. Rázem z něj byl nejbohatší šlechtic střední Evropy. Hned byl obrovský zájem o ruku jeho patnáctileté dcery Marie Anny. A tak ji provdali za markraběte Jiřího Ludvíka Bádenského.
?Načež v roce 1722 spustila i motyka. Eleonoře a Adamu Františkovi se konečně narodil dědic. Princ dostal jméno Josef Adam. Později se tradovalo, že největší zásluhu na jeho početí a šťastném narození měl tehdy jen blahoslavený Jan Nepomucký. Knížecí manželé se prý náhodně potkali u jeho hrobu ve svatovítském chrámu v Praze a definitivně se smířili. A tak se Johánek z Pomuku stal rodovým patronem Schwarzenbergů. Na Krumlově ve farním kostele dostal kapli a za pár let, v roce 1729, byl konečně prohlášen za svatého. Především díky vytrvalému schwarzenbergskému lobbingu...
Koncem května roku 1732 doprovázel Adam František císaře na cestě ze západočeských lázní Měli namířeno do Českého Krumlova. Cestou, dne 10. června, neodolali lovu jelenů u Brandýsa nad Labem. Jenže při honu došlo k chybě. Střelce tak špatně rozestavěli, že se najednou ocitli proti sobě. Navíc císař velmi špatně viděl. Vystřelil na probíhajícího jelena a trefil knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu přímo do břicha. Těžce zraněného hned převezli na brandýský zámek. Císař Karel VI. měl strašlivé výčitky, poslal za ním svého osobního lékaře, ale nebylo to nic platné. Adam František následujícího dne zemřel. A Karel VI.? Od té doby prý nosil lorňon se sedmi diptriemi...
Eleonora Amálie ovdověla. Malému dědicovi Josefu Adamovi nebylo ani deset let. Jeho matka se tedy stala regentkou a ujala se spravování obrovského majetku. Zvládala to bravurně, i když začala postonávat. Nemoc se vlekla a kněžna vypadala tak špatně, ze si lidé začali šuškat, že se možná stala obětí upíra. Bohužel, i tak se tehdy mohla jevit rakovina slinivky a pozdější metastázy v plicích. Na což se přišlo při pitvě po kněžnině smrti v roce 1741.
Jak patrno, byla Eleonora Amálie vděčným námětem hovorů. Všem bylo totiž divné, že léta neotěhotněla a pak najednou až po čtyřicítce porodila syna jak na objednávku. Mluvilo se o spojení s ďáblem. Navíc se vědělo, že kněžna, i když je vášnivá lovkyně, nikdy nestřílí vlky. Údajně ji fascinovala pověst o Romulovi a Removi, které odkojila vlčice. Prý věřila v plodnou sílu vlčího mléka, a proto chovala na Krumlově smečku vlků. A tak je jasné, že lidé mluvili o temných čarách a ďábelské síle. A pak, když kněžna onemocněla, vypadalo to jako důkaz výše popsaného. Eleonora Amálie podivně chřadla, hubla, byla chudokrevná, tudíž pořád ve tváři popelavá a nesmírně unavená. Očima prostých lidí - typická upíří oběť, ze které se posléze stává upír sám.
No a když Eleonora zemřela, bylo všem divné, jak vášnivě se lékaři zajímali o její mrtvé tělo. A velmi je také děsila následná pitva. Taky se hodně hloubalo nad tím, ze kněžnu pohřbili na Krumlově a ne ve Vídni vedle jejího manžela. Podotýkám ale, že srdce knížete na Krumlově uloženo bylo.
A tak v kapli sv. Jana Nepomuckého při kostele sv. Víta na Českém Krumlově je na žulové desce prostého hrobu nápis "Zde leží ubohá hříšnice Eleonora. Modlete se za ni." Pod epitafem je vyobrazení lebky se zkříženými hnáty, tedy symbol memento mori (pamatuj na smrt). Projev takové hluboké zbožnosti si mnozí vykládali jako důkaz pokání z proběhlých temných čar upirství a pití vlčího mléka.
Možná i proto natočili v Rakousku dokument Kněžna upír, ve kterém se dokonce tvrdí, že Eleonora byla předlohou pro román Brama Stockera "Dracula".
To už je trochu moc, nemyslite? Grády podobného typu si ubohá těžce nemocná kněžna opravdu nezasloužila...
