Byly vnučky českého krále, kterému se u nás říkalo Dobře. Ale také císařské dcerky, neboť se jejich maminka vdala v rodinné tradici. Tedy dobře.
Dědeček se jmenoval Vladislav Jagellonský a babička Anna z Foix. A těm se narodila dcera Anna Jagellonská. Po ní přišel bratr, který dostal jméno Ludvík. To je ten, co se roku 1526 utopil u Moháče. Obě děti se dostaly do víru evropské politiky velmi brzo. Annu provdali už jako dvanáctiletou a Ludvíka desetiletého. Oba se v stali protějšky dětí španělské královny Juany/Jany Kastilské, která se historicky proslavila přídomkem Šílená. Doba běžela, až se nakonec Annin manžel Ferdinand Habsburský stal římským císařem. Tihle dva měli rok co rok dítě, až jich nakonec bylo patnáct. O nejmladší Johanně byla řeč minule. Dnes je na řadě ta nejstarší. Alžběta.
Narodila se 9. července roku 1526 v Linci. Tedy ještě v době, kdy byl její otec "jen" vévodou. Za necelý rok už měl ale na hlavě císařskou korunu a také seděl na českém královském trůně. A jeho potomci Habsburkové na něm poté vysedávali až do roku 1918. To jen tak na okraj.
Alžběta byla hezká holčička, ale bohužel nemocná. Od dětství trpěla epileptickymi záchvaty. Přesto ji v sedmnácti letech provdali. Samozřejmě v rámci promyšlené sňatkové politiky, která byla velmi důležitá pro budování habsburské říše. Císařský otec vybral Alžbětě (téměř hned po jejím narození) za ženicha následníka polského trůnu Zikmunda Augusta. Jagellonského. Takže je jasné, že byli příbuzní, jelikož Alžbětin dědeček Vladislav II. Jagellonský byl Zikmundův strýc. Ale dispens od papeže dostali...
Neměla to Alžběta v Polsku ani v Litvě lehké. Manžel byl o šest let starší a hlavně mnohem zkušenější. Už dávno měl milenku Barbaru, z mocného litevského rodu Radziwillů. A tahle Barbara prý byla natolik nádherná, že se to vědělo široko daleko. Považovali ji za jednu z nejkrásnějších žen doby. Navíc byla společenská a velmi vzdělaná. Mluvila a psala polsky, italsky a latinsky. K tomu samozřejmě ovládala i litevštinu a ruténštinu, což byl ukrajinsko- běloruský spisovný jazyk, kterým se také mluvilo v polsko-litevské říši. Barboru milovali u dvora i pro její kouzelný zpěv a obdivovali její excelentní šachovou hru.
S ni se prostě nezkušená Alžběta nemohla měřit. Svého manžela vůbec nepřitahovala a společenského života se prakticky vůbec nezúčastňovala. Časté záchvaty padoucnice jí to prostě nedovolovaly. Ani tchyně Bona Sforza ji neměla ráda, jelikož nenáviděla Habsburky. A tak nemohla Alžběta splnit ani přání svého otce - usmířit Jagellonce s Habsburky. Už i proto, že jí nebyl souzen ani život. Alžběta zemřela po dvouletém manželství, 15. června roku 1545 ve Vilniusu. Bezdětná.
V té době bylo její sestře Kateřině, která se narodila 15. ledna roku 1533, jen osm let. Žila v Záhřebu, kde ji vychovávali a vzdělávali v přísně katolickém duchu, jak se na habsburské princezny slušelo.
V Polsku se zatím čerstvý vdovec Zikmund II. August nadále vídal s Barbarou Radziwillovnou. Vlastně s ní žil. Jeho matka Bona Sforza to neviděla ráda a dodalo jí, když se milenecký pár tajně vzal roku 1547. Se sňatkem nesouhlasila ani šlechta, neboť tím byl mocný rod Radziwillů katapultován ještě výše. Takže prosazení Barbary jako polské královny dlouho trvalo. Korunována byla až v roce 1550.
No a co mezitím Kateřina Habsburská? V roce 1548 ji jako patnáctiletou zasnoubili se stejně mladičkým mantovským vévodou Franceskem III. Gonzagou. Už za rok se slavila v Mantově svatba. Novomanželé se prý měli moc rádi, a tak Kateřina brzy otěhotněla. Jenže ve třetím měsíci potratila... Tehdy to údajně mezi ní a Franceskem zaskřípalo. A v podstatě neměli ani čas se smířit. Krátce poté totiž spadl vévoda při lovu do jezera. Z ledové vody dostal zápal plic a umřel. Ač měli Kateřinu v Mantově rádi, stejně ji poslali zpátky do Vídně k tatinkovi.
V roce 1550 nebylo veselo ani v Polsku, protože i druhé královo manželství zůstalo bezdětné. Navíc královna Barbara stonala. S rakovinou děložního hrdla, jak později zjistila moderní věda. Zemřela roku 1551 v Krakově. A Litvou šla jedna šuškanda - že ji otrávila tchyně Bona Sforza. Travičství holt tehdy velmi frčelo...
Takže Zikmund II. August byl zase vdovec. Tentokrát ale velice truchlil, ztráta Barbary ho zlomila. Jenže bylo nutno zajistit jagellonské následnictví. A Habsburkové se toho chytli. Už v roce 1552 navrhli polskému králi, že by se mohl oženit s Kateřinou. Jenže ta nechtěla dědit manžela, o kterém si myslela, že utrápil její sestru. Ani Zikmund II. August nebyl nadšený. Smrt Barbary byla ještě moc živá.
Nakonec oba povolili. Svatba se konala 29. června roku 1553. Hned další den proběhla korunovace Kateřiny polskou královnou. Následujícího roku v únoru přišla dobrá zpráva. Kateřina oznámila své těhotenstvi. Jenže do dvou měsíců zase o dítě přišla. Navíc se zdá, ze po starší sestře nezdědila jen manžela, ale také epilepsii. I ji sužovaly záchvaty. A v roce 1558 už bylo jasné, že další děti královna mit nebude. Od té doby se Zikmund II August snažil manželství anulovat. Vzal si do hlavy, že je prokleté, už i proto, že se oženil se sestrou své první ženy.
V říjnu roku 1566 se naštvala i Kateřina. Sebrala se a odjela do Vídně, aby se už do Polska nikdy nevrátila. Zemřela za šest let, roku 1572 v Linci. Její manžel král Zikmund II. August ji přežil o pouhých pět měsíců. Zemřel počátkem července roku 1572. Bezdětný, takže s ním vymřela mužská linie Jagellonců...
