Narodila se v Praze roku 1833 jako Žofie Rottová.Když dospěla, stala se překladatelkou a spisovatelkou. Zanechala po sobě rozsáhlé dílo, které ale tak nějak upadlo v zapomnění. Možná i proto, že měla starší sestru Johannu...
A tahleta Johanna se proslavila pod jménem Karolína Světlá.
Sestry se narodily v bohaté pražské obchodnické rodině. Žádné velké vlastenčení se tam neprovozovalo. Ale moderní výchova možná ano. Johanna a Žofie byly členkami nejen Minervy, ale i slavného Klubu amerických dam, který založil Vojta Náprstek. Také se jim dostalo velice dobrého vzdělaní. Ony i jejich další tři sourozenci ovládali několik jazyků a byli vedeni i ekonomickým směrem kvůli rodinnému obchodu.
Ale tradice je tradice. Johanna i Žofie byly provdány z rozumu. Nakolik mohutně to zamávalo životem Johanny - tehdy už Karolíny Světlé - víme všichni.
Žofie se stala manželkou o sedmnáct let staršího lékaře. Josef Podlipský už jako student psal články do Světozoru a do časopisu Květy. V roce 1852 si v Praze otevřel soukromou lékařskou praxi (léčil i Boženu Němcovou), v niž nikdy neodmítal nemajetné. Proslul jako lékař chudých. K tomu všemu byl velice aktivní český vlastenec a jeho vášeň pro literární tvorbu nakazila nejen jeho ženu Žofii, ale i švagrovou Johannu. A tak se u nás narodily dvě nové spisovatelky - Karolína Světlá a Sofie Podlipská.
Žofie hodně překládala z francouzštiny, hlavně George Sandovou. A rozjela ve velkém také vlastní tvorbu. Dá se říct, že ve kvantitě předčila svou sestru. Na svou dobu se jednalo o velice kvalitní díla, ale dnes jsou takřka neznámá. Její akční rádius byl neuvěřitelný. Věnovala se tvorbě pro děti (pohádka O Palečkovi ...), pokusila se o výchovnou literaturu ( Povidky a bajky pro drobné dětičky, které se rády učí číst, Studie sociální a výchovná...) , hodně se věnovala historii (Anežka Přemyslovna, Přemysl Otakar II., Jaroslav ze Šternberka...) a psala jeden román za druhým (Osud a nadání, Mraveniště, Iluze, Břeh ...). Nezapomněla ani na české časopisy. Přispívala do Osvěty, Zlaté Prahy, Světozoru a Kwětů. Redigovala Ženskou bibliotéku a měla svůj vlastní almanach Souzvuk. Jenže kvantita byla často na úkor kvality, a tak se na ni jako na spisovatelku poněkud pozapomnělo. Proslavila se úplně něčím ,jiným.
Díky Sofii Podlipské zůstala totiž zachována nádherná a o velké lásce vypovídající korespondence mezi Janem Nerudou a Karolínou Světlou. Když byl totiž odhalen jejich vztah, musela Světlá na příkaz svého manžela Mužáka Nerudovy dopisy spálit. Jenže naštěstí byl vztah sester natolik důvěrný, že Světlá opisovala listy od Nerudy do své korespondence se Sofií. A když si Mužák vyžádal i vrácení dopisů své ženy Nerudovi, stihla je Podlipská před zničením opsat.
A pak Sofie Podlipská v roce 1867 ovdověla. Její oblíbený a hodný manžel zemřel padesátiletý. Ji bylo pouhých třicet tři let. Věnovala se výchově svých dětí. Ze syna Prokopa se později stal významný český politik a poslanec Dcera Ludmila si zajistila popularitu poněkud jinak.
Všechno začalo tím, že se Sofie Podlipská jako zralá žena zamilovala do mladého literáta Emila Frídy, který psal pod jménem Jaroslav Vrchlický. Stalo se tak v době, kdy mu obětavě pomáhala a hlavně mu dělala vrbu. Vrchlický totiž byl značně nepohledný mladík s mnoha úzkostmi. V té době už dospivala její dcera Ludmila. A Podlipská udělala něco zvláštního. Dala tyhle dva mladé dohromady.
V roce 1877 se slavila svatba a šestnáctiletá Ludmila se stala paní Frídovou. Zpočátku bylo manželství šťastné. Narodila se jim dcera. A pak jednoho dne potkala Ludmila herce Jakuba Seiferta, proslulého pražského proutníka. Propadla jeho kouzlu. Milenci se scházeli se v Chuchli tak dlouho a kvalitně, až o tom věděli v Praze všichni, jenom Vrchlický ne. Z jejich vztahu se dokonce narodily dvě děti. Po několika letech vztahu se Ludmila manželovi dramaticky přiznala. Možná čekala rozuzlení s láskyplným odpuštěním jako v románech, které vášnivě ráda četla. Nic takového se nekonalo. Jen telegraficky: Vrchlický se nejdřív nervově zhroutil a pak se s Ludmilou rozešel. Děti ale neobětoval. Uznal je za vlastní. A vděčná "dcera" - herečka Eva Vrchlická - na to nikdy nezapomněla...
Její babička Sofie Podlipská z takového skandálu asi moc velkou radost neměla. Ale už byla dostatečně vytrénovaná. A tak další dramatické období svého života překousla a psala dál do posledních dní svého života. Zemřela 17. prosince roku 1897. Bylo jí šedesát čtyři let...
