Otázka otázky neboli Tramvajová

Z mrazivého rána do dopravního prostředku. Všichni zachumlaní, většina dospává. Ještě je tma, ale tramvaj je plná. Všechna sedadla obsazena.

Stojím u štangle a koukám na míhající se světla.  Další stanice. Přistoupila starší paní a zaujala uvolněné místo k stání vedle mne. V zatáčkách obě ovíjíme společnou tyč. Náctiletá slečna sedící pod sousední tanečnicí vzhlédne a zeptá se:

- Chcete si sednout?  - a nepohne se ani náznakově.

- …no, asi ne, děkuji… - povídá paní poněkud rozpačitě.

Děvče nic. Otočí hlavu k oknu.

Já se držím pevně, vedlejší liáně to očividně dělá potíže. Najednou se zvedne dívka sedící u mne. Zhruba tak stejného věku jako zmíněná náctiletá. Usměje se a řekne:

- Pojďte se posadit, paní…

A paní si s poděkováním sedne.

Někde je problém. Zřejmě půjde o otázku oné otázky...