Nenápadná středověká emancipace

28. 01. 2016 9:30:00
V dávných dobách to šlo těžko. Emancipovat se. Přesto ale ženy něco vymyslely a nenápadně budovaly. A pak jim to církev zatrhla...

Už jste slyšeli o bekyních? Nejsou to jen můry. Proslavená bekyně mniška dostala jméno právě po těch originálních.

První bekyně se začaly objevovat na přelomu 12. a 13. století v oblasti dnešní Belgie a Nizozemí. Pak se hnutí rozšířilo do Francie, Německa a přišlo i k nám. Jednalo se o laická společenství zbožných žen ve městech. Především šlo o ženy neprovdané a vdovy, které toužily žít duchovním životem, ale do řehole nemohly či nechtěly. Nevázaly je žádné sliby. Sdružovaly se v tzv. beginážích, což byly převážně dvory nebo domy. Bekyně se věnovaly hlavně charitativní činnosti, pečovaly o nemocné, krmily hladové nebo zachraňovaly opuštěné děti. Samozřejmě se věnovaly i modlitbám, rozjímání a většinou žily v odříkání. Také se staraly o „svůj“ kostel, uklízely a praly kostelní roucha. Říká se, že begináže "vděčí" za svůj vznik křížovým výpravám. Ve společnosti bylo najednou hodně opuštěných žen...

A kde přišly bekyně (franc. béguines, vlámsky begijnen) ke svému jménu? Historikové mají dodnes několik variant. Možná ze jména kněze Lamberta le Bègue, který založil v Lutychu tzv. „dům panen“. Nebo třeba podle původní barvy jejich hábitu - tmavě béžové (beige). Také se uvažuje, že jejich označení vzniklo ze starofrancouzského „béguer“ - mumlat (modlitby). Dalším kandidátem je vlámské „beggen“ - prosit o něco, žebrat. Neboť bekyně občas i žebraly. Ony samy ale v 17. století tvrdily, že se jmenují podle svaté Beggy, babičky Karla Martella. A v neposlední řadě je možné i odvození ze jména „albigenských“. Neboť ještě před bekyněmi se objevila mnohá laická duchovní společenství, jako jsou právě albigenští a valdenští, kteří vlastně - velmi zjednodušeně řečeno - vzešli z katarů. A nesmíme zapomenout ani na nové žebravé mnišské řády, tedy františkány a dominikány. Jejich mniši také svým způsobem ukazovali směr...

Bekyně byly volné. Mohly se vdát nebo prostě jen tak z begináže odejít. Většině ale společný život vyhovoval, jelikož s sebou nesl svobodu. Ženy, které se rozhodly tímto způsobem žít, totiž nezávisely na mužích ani na duchovních. Spolupracovaly a pozor - často si samy vydělávaly. A docela bohatly. Mnohdy se jejich původní nenápadná charitativní činnost (vyšívání, paličkování krajek, pěstování zeleniny a bylinek, tkaní, pečení chleba) rozrostla do takových rozměrů, že měly begináže problémy s cechy. Bekyně se staly naprosto soběstačnými a navíc jim ještě zbylo...

K hnutí se často připojovaly velmi vzdělané ženy, které uměly číst a psát a učily nejen děti, ale i své negramotné kolegyně. Vznikala dokonce bekyňská duchovní literatura v národních jazycích. Mechtilda z Magdeburgu psala německy (Tekoucí světlo božství) a veleslavná Markéta Porète, kterou upálili v Paříži roku 1310, zase tvořila ve starofrancouzské pikardštině (Zrcadlo prostých duší).

Mnohé bekyně byly velmi dobré počtářky, takže vedly účetnictví a řídily obchod, což begináže osamostatnilo ještě víc. A nesmím zapomenout na sponzory! Převažovaly ženy, jak jinak. Hlavně bohaté vdovy. Nebyla nouze ani o dárkyně královské. Bekyně dostávaly domy, usedlosti nebo dvory. Ty pak upravily pro své potřeby. Představená mívala vlastní domek a i mladší členky žily odděleně od starších. Takže jistá hierarchie tu byla. K beginážím většinou patřil kostel nebo kaple, zahrada, studna a hospodářské budovy. Některé begináže, jako například v Lovani, tvořily doslova malé město ve městě.

Takže není divu, že církev od samého počátku bekyně moc nemilovala. Nad touhle ženskou buňkou permanentně viselo podezření z kacířství. Inkvizice bděla. Vadilo jí všechno - že bekyně předávají evangelium v národních jazycích, že nosí hábit, i když nejsou jeptišky nebo že tvoří díla, která se neslučují s výkladem Písma. Ženy byly obviňovány, že v beginážích společně páchají necudnosti a že se spolčují s ďáblem. Především ale všem vadilo, že bekyně čile a s úspěchem provozují řemesla, obchodují a bohatnou. Jejich hnutí se probíralo na církevních koncilech. Někteří kněží se bekyní zastávali, jiní naopak. Situace se tu a tam vyhrotila natolik, že byly některé bekyně dokonce upáleny. První už počátkem třináctého století. Bekyňské výsady, svoboda a majetky pomalu mizely.

Nejvíc se do bekyní (a shodou okolností i do templářů) obul koncil ve Vienne v letech 1311-1312. S tím možná souvisí fakt, že se u žen konečně jednou inspirovali muži a na světě se objevili beghardi. Jak už to tak u chlapů bývá, projevovali se dost radikálně, čímž dali inkvizici zbraň do ruky. Načež beghardi i bekyně skončili v jednom pytli. A důvod? Církev konečně našla způsob, jak odklonit bekyňské majetky...

Od čtrnáctého století bekyňská společenství upadala a mizela. Držela se už jen v oblasti dnešní Belgie a Nizozemí. Jejich činnost se smrskla. Uvádí se, že v sedmnáctém století žilo v Bruselu asi tisíc bekyní. A těm následně francouzská revoluce zkonfiskovala to, co jim ještě zbylo. Přesto ale bylo v Belgii v roce 1939 evidováno patnáct begináží. Největší byla v Gentu, kde se její členky mimo klasickou charitativní práci živily paličkováním krajek.

A jak to bylo Čechách? Do husitských válek u nás fungovalo celkem 19 begináží. Především v Praze, ale také v Jindřichově Hradci a v Hradci Králové.

Co se Prahy týče, je známo, že charismatická kázání Mistra Jana Husa inspirovala mnoho žen a dodala jim kuráž. Tehdy v okolí Betlémské kaple vzniklo pět nových begináží. Jedna z nich fungovala až do roku 1538. V roce 1473 se o další centrum v Betlémské ulici zasloužila vdova Dorota Mydlářka, která bekyním odkázala dům. Na Novém městě pražském mělo společenství sídlo na dnešním Náměstí Republiky. A na Hradčanech v místě dnešního Schwarzenberského paláce. Tam totiž kdysi stávaly tři domy, z nichž jeden zdědila vdova Kateřina Kaplířová ze Sulevic a založila tam begináž s dvanácti členkami.

V Jindřichově Hradci byla mecenáškou manželka Jindřicha IV. z Hradce Anna z Münsterberku. V rámci františkánského kláštera nechala v druhé polovině patnáctého století zbudovat tzv. „klášteříček“. Špitální budovu, kde se bekyně staraly hlavně o malomocné. A další přivdaná k pánům z Hradce, Kateřina z Monfortu - zřejmě i ona tíhla k bekyním, jak naznačuje její portrét - také přispěla. Nechala postavit krytou spojovací chodbu mezi klášteříčkem a kostelem sv. Kateřiny. Špitál fungoval až do roku 1598, kdy z něj udělali vdovské sídlo. No a dnes v klášteře a v klášteříčku sídlí Okresní soud...

Takové tedy byly bekyně. Odvážné a činorodé ženy, které dojely na svou středověkou samostatnost...

Autor: Šárka Bayerová | čtvrtek 28.1.2016 9:30 | karma článku: 30.36 | přečteno: 1622x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.03 | Přečteno: 366 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 293 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 513 | Diskuse

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...