O mém prapředkovi

Našli ho náhodou vysoko v horách. Z ledu mu koukala jen hlava a ramena. Nepoznali ho. Domnívali se, že jde o pohřešovaného horolezce, který se ztratil po pádu laviny.

Nálezci mého prapříbuzného se jmenovali Helmut a Erika Simonovi a byli němečtí turisté. Zrovna se vraceli z dlouhé alpské túry podél rakousko-italské hranice. Psalo se datum 19. září roku 1991.

Přivolání záchranáři se marně snažili domnělého mrtvého horolezce vyprostit z ledu. Dloubali ho ven pomocí špičáků, cepínů a lyžařských hůlek. Nikoho ani nenapadlo, že by se mohlo jednat o nález velmi vzácný. A tak sice usilovnou, ale neopatrnou manipulací s tělem, prorazili mému prapředkovi bedra, roztrhali zbytky jeho šatů a zlomili mu luk. Luk? Ano, luk. Alpinisté Simonovi totiž nenašli žádného horolezce, ale mumii člověka z pozdní doby kamenné, tedy z doby 3300 let před naším letopočtem. 

Když se vše vyjasnilo, konečně převezli tělo mého prapředka na univerzitu v Innsbrucku. Odborníci zírali, jelikož takhle staré a dochované tělo nikdy neviděli. Raději mumii hned šoupli do mrazicího boxu, aby se předešlo dalšímu rozkladu. A taky člověka z eneolitu, tedy z doby měděné, pokřtili jménem Ötzi. Protože ho manželé Simonovi našli na konci údolí Ötztal. Mimochodem - ve výšce 3.200 metrů nad mořem.

A teď proč se tady pořád kasám, že jde o mého prapříbuzného? To je tak: před pár lety jsem si nechala udělat mitochondriální analýzu DNA. Patřím do klanu Kateřina (haploskupina K)/*, který sem dorazil z africké pravlasti před šestnácti tisíci lety. Do Evropy mí prapředkové doputovali podél východního pobřeží Středozemního moře, prošli Balkánem a usadili se na jih od Alp. Ve svém certifikátu jsem se dozvěděla, že nositelem stejných genetických znaků jako mám já, byl právě Ötzi. Pročež ho mám tak trochu za svého…

Když archeologové začali ostatky Ötziho zkoumat, nevycházeli z údivu. Dochovaly se dokonce části oblečení, přestože většinu zničila počáteční špatná manipulace s tělem a časté změny teploty. A tak dnes víme, že Ötzi za živa měřil asi 159 cm, vážil zhruba 50 kg (mumie 38 kg), měl hnědé oči a bylo mu kolem 46 let. Na sobě měl jakýsi plášť z přírodního vlákna, halenu a kalhoty z kozí kůže a na hlavě čepici z medvědí kožešiny. Nejúžasnější byly boty. Sofistikovaně vyrobené pro chůzi ve sněhu. Podrážka byla z kůže medvěda, svršek z jelena. Uvnitř boty byla jakási vložka ze stromové kůry, která byla zabalená do suché trávy a bylin tak mohutně, že fungovala jako ponožka. A jelikož bylo Ötziho oblečení pokryto pylem z květů habru, usuzuje se, že osamělý lovec zemřel zřejmě na jaře nebo počátkem léta.

A jak vlastně Ötzi přišel o život? Někdo ho zabil. V levém plicním laloku mu vězel hrot šípu. Další rány měl na hrudi a rukou. Muselo se semlít cosi divokého, protože se na Ötziho oblečení, noži a smrtícím šípu našly krevní stopy dalších čtyř lidí. Těžce zraněný Ötzi si pravděpodobně chtěl šíp z rány vytáhnout, ale zalomil ho. A pak umíral dlouhou a pomalou smrtí - buď se zadusil, nebo vykrvácel. Několik hodin předtím se ale ještě stačil najíst. V jeho žaludku a střevech se našly stopy po jelením a kamzičím mase, koříncích a obilí. A dokonce si dal i ovoce - trnky.

Vědci samozřejmě určili Ötziho krevní skupinu (0+) a také zjistili, že byl dost nemocný. Můj prapříbuzný měl artritidu, zkažené zuby, kardiovaskulární problémy, střevní parazity a dokonce lymeskou boreliózu! A pak, že jde o moderní nemoc. A k tomu všemu byl ještě alergický na laktózu…

Zbývá probrat, co nesl Ötzi s sebou. Už zmíněný luk - delší než on sám - (co ho záchranáři zlomili), dále měděnou sekyrku s tisovým topůrkem, pazourkový nůž s jasanovou střenkou, toulec plný šípů (částečně nedokončených) z prutů kaliny a náhradní pazourkové hroty. V Ötziho vaku se našly zbytky sušeného jeleního masa a také dva druhy dřevokazných hub - březovníku obecného a troudnatce kopytovitého. O březovníku obecném je dnes známo, že působí jako účinné antibiotikum proti střevním parazitům. Což je hodně zajímavé s ohledem na fakt, že měl chudák Ötzi červíky, konkrétně tenkohlavce lidského. Co se týče druhé houby, tedy troudnatce, jeho využití bylo veskrze praktické. Sloužil jako hubka k rozdělání ohně. V té souvislosti uvádím, že s sebou Ötzi nesl i křesací kámen - pyrit.

A teď něco hodně překvapivého - Ötzi byl tetovaný. A nemálo. Po těle měl celkem 61 kérek. Nejvíc jich našli na zádech, pravém koleni, kotnících a dalších kloubech. Vždy na místech postižených artrózou. Proto se vědci domnívají, že v případě mého prapříbuzného nešlo o zdobivý úlet, ale o magický prostředek na utišení bolestí.

Kolem osudu Ötziho se dodnes spřádají různé teorie. Vznikl román, natočilo se několik filmů a pořád se o něm píše. Uvažuje se, zda byl zavražděn nebo jestli padl v boji. Objevila se i možnost, že se mohl stát obětí rituálního obřadu.

Byl Ötzi samotář nebo jen odešel na lov a narazil na nepřátelský kmen? To už se nikdy nedovíme.  Ale naštěstí o něm víme  aspoň  něco…

××××××

/* Podle profesora genetiky Bryana Sykese a jeho knihy „Sedm dcer Evinných“ -  jde o zjednodušené vysvětlení teorie lidské migrace z Afriky do Evropy na základě mitochondriální genetiky.