Zachránila Přemyslovce

Občas se to o ní říká. Že nebýt jí, tak Přemyslovci vyhynuli po meči už v jedenáctém století. A možná právě ona odstartovala krásný mýtus o českých ženách typu „krev a mlíko“.

Dnes má zrovna svátek. Božena, jejíž jméno se v tabulkách oblíbenosti vyskytuje permanentně kdesi vzadu. Už léta. Copak jsme zapomněli, co pro nás udělala?

Božena Křesinova. Občas je napadána, že žádnou historickou postavou nebyla. Že si ji vybájili letopisci a kronikáři. Minimálně tedy její původ z prostého českého lidu. Ať je to jak je to, všichni ji známe jako českou kněžnu, druhou manželku knížete Oldřicha.

Nejdřív se o Boženě rozepsal Kosmas. Uvedl, že Oldřich neměl se svou manželkou děti. Údajně z její viny. A že náhoda mladému kněžici dopřála, aby se jednou, při návratu z lovu, nachomejtl k velkému prádlu, které provozovala úžasná krasavice. Prostě venkovanka krev a mlíko. Oldřich nezaváhal ani chvilku. Rázem se zamiloval, šoupnul dívku před sebe na koně a uháněl k domovu, aby se s ní hned oženil. Tehdy to ještě šlo, mít dvě až tři ženy. Obzvlášť když ta první byla neplodná…

Co se věrohodnosti týče, rozpitvali novodobí pochybovači už Kosmovo líčení. Našli totiž podezřelou podobnost s příběhem Viléma Dobyvatele. Jeho otcem byl normandský vévoda Robert a matkou prostá koželužská dcerka jménem Herleva. A jelikož koželuh se latinsky řekne crusinarius, badatele napadla podobnost čistě nenáhodná. Křesina - crusinarius. Navic Herleva, které se dnes říká Arlette, prala ve chvíli seznámení také. U pramene ve Falaise v Normandii. Kosmas byl asi sečtělý. Že by odtud vítr vál? Božena přece také porodila velikána - českého Achilla, tedy budoucího knížete Břetislava… 

Daleko víc si story užil Dalimil. Nejen, že se romanticky rozkokošil, ale přidal i místo určení:

Kněz Oldřich o Postoloprtiech lovieše.
Když skrzě jednu ves jedieše,
uzřě, že sedlská dievka na potocě stáše,
bosa i bez rukávóv rúcho práše.
Ta sedlka krásna velmi bieše
a k tomu ovšem stydlivé nravy jmieše….

A k tomu ještě fikaně zahrál na národnostní notečku,  k čemuž použil přímou řeč knížete Oldřicha k panstvu:

… budeť Božěna má žena!
Radějí sě chci s šlechetnú sedlkú českú smieti
než králevú německú za ženu jmieti.
Vřet každému srdce po jazyku svému,
a pro to Němkyně méně bude přieti lidu mému.
Němkyni německú čeled bude jmieti
a německy bude učiti mé děti.
Pro to bude jazyka rozdělenie
a inhed zemi jisté zkaženie….

Jako další se o hodně později zapojil kronikář Václav Hájek z Libočan. Do láskyplného příběhu ale vnesl trochu zmatku, jelikož umístil "přeskočení jiskry" do Peruce. Ale chytlo se to, protože v Peruci dodnes mají Oldřichův dub a Boženinu studánku.

Zkusme se na všechno podívat z historického hlediska.

Koncem desátého století vládl v Čechách Boleslav II. Pobožný, který měl tři syny. Boleslava, Jaromíra a Oldřicha. Zřejmě od dvou manželek (viz „související články“ pod blogem). V roce 999 skočil po stolci synek Boleslav (III. zvaný Ryšavý). A ten měl jen dceru, která se vdala k Vršovcům. Syna ne. Pročež nechal pro sichra bratra Jaromíra vykleštit a na Oldřicha poslal nájemného vraha. Údajně hlavně proto, že už byl na světě Břetislav. Ten měl být zavražděn také. Oldřichovi se ale podařilo utéct do Bavor, zřejmě už s Boženou a miminkem Břetislavem. Poté se v Čechách strhl zmatek bojů o vládu, povstání a vraždění, do kterého se zapletlo i Polsko. Panovníci se navzájem oslepovali a rody se vyvražďovaly. Deset let to trvalo. Svého vršovského zetě prý Boleslav Ryšavý zardousil vlastníma rukama. K tomu malá poznámka - Oldřich sice byl mimo dění, ale za pár let udělal něco podobného. Druhé vraždění Vršovců nařídil zřejmě proto, že jeho neteř - už zmíněná Boleslavova dcera - měla syny…

Ale zpět k naší Boženě. Historicky. Nezdá se, že by láska zahořela z ničeho nic. Spíš už dávno byla selka Božena Oldřichovou milenkou. Možná měla dokonce muže, tedy Křesinu. Druhá verze zase praví, že Křesina byl její otec. Každopádně ale, když Božena otěhotněla, Oldřich zajásal. A hned a demonstrativně z ní udělal svou manželku, aby všichni viděli, že následník bude! Přesto ale Oldřich své první manželství se ženou neznámého jména a původu (Juta? Guta?) nerozvázal. Zdá se, že v tom byla politika. Možná šlo o dceru někoho mocného, koho nebylo radno popudit…

V roce 1002 tedy uprchli Jaromír, Oldřich, jejích matka Emma a také Božena s malým Břetislavem z Čech, kde vypukla občanská válka. Deset let byl Oldřich s rodinou mimo dění. Když Boleslava III. odstavili od moci Poláci, knížetem se stal Jaromír. Vyhnanci se vrátili domů. Ale boje o stolec přetrvaly. Oldřichovi totiž tak nějak nestačilo, že Jaromír přišel o své mužství. Pro jistotu ho ještě nechal oslepit a ujal se vlády sám. Psal se rok 1012.

Božena se konečně stala kněžnou a lid k ní měl velkou úctu. Byla matkou přemyslovského kněžice, kterého porodila do neklidné doby, ale dokázala ho udržet naživu a vychovat.  

Božena si ve válečných letech a v exilu asi moc klidu neužila, ale poté se jí zřejmě žilo dobře. Svého Oldřicha totiž přežila o celých sedmnáct let. Zemřela asi tak sedmdesátiletá, kolem roku 1052. Úctyhodné na její dobu. Prostě zdravý kořen selské ženy z  českého lidu, řekla bych…