Mí havrani zešíleli (časosběrný dokument)

Už spolu žijeme několik let. Já doma, oni na stromě v protější zahradě. Mám je ráda a znám jejich zvyky. Co se ale děje letos je fakt úlet. Hormony s nimi lomcují už od poloviny února.

Loni začali až v březnu. Však jsem o nich psala. Že se něco děje, se pozná podle příšerného havraního řevu. Za letu se rvou o stavební klacky na hnízda, t.č. v rekonstrukci. Na stromě pak dochází k potyčkám nejen o bejváky, ale hlavně o havranice.

A tak mě zase vyprovokovali k fotodokumentaci. Sleduji své havrany ve všech denních dobách a žasnu nad jejich přizpůsobivostí na atmosférické podmínky. Aniž by to původně bylo mým záměrem, najednou jsem vytvořila časosběrný dokument. I když nejsem ornitolog a nemám řádné vybavení. Fotím jak umím, k čemuž mi značně dopomáhá foťákové přibližovadlo. Jsem spíš pseudoreportérka, co se ráda podělí. A tak nabízím nakouknutí do havraního života v Praze.

Jaro bude!