Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O první pražské kavárně

21. 03. 2016 9:00:00
Pokud teď někdo zavětřil, že jsem třeba přehodila blogerský kabát a dala se na politiku, tak to teda fakt ne. Poslední dobou se o "pražské kavárně" mluví v úplně jiných souvislostech a já nemám ráda účelové a plané zobecňování.

Takže jsem zásadně pro, aby kavárna zůstala tradiční kavárnou. A především v Praze, jelikož je tady historicky podložená.

Pročež slyšte, jak k nám kafe vlastně přišlo.

Už v sedmnáctém století, ale v malých dávkách. Káva se totiž prodávala jen v lékárnách. Pražané tehdy vůbec netušili, co se z oněch voňavých zrnek dá vytvořit. Musel je to naučit až exotický východní cizinec - Armén ze syrského Damašku.

Jmenoval se Gorgos Hatalah el Damški, později po latinsku Georgius Deodatus Damascenus. Jeho otec byl obchodník, a tak v roce 1690 pověřil synka nákupem kávy v Káhiře. A Gorgos se z rodného Damašku vydal na dalekou cestu. Jenže se rozhodl využít danou možnost i jinak. Nikdy neměl moc obchodního ducha, vždycky měl zájem spíš o filosofii a táhlo ho to k duchovní sféře. Proto se rád pouštěl do řeči se světaznalými mnichy všech církví a řádů. Jednou se zaposlouchal až tak moc, že nechal obchod obchodem a odjel do Říma, aby konečně viděl ono proslavené "věčné město". Už tehdy Gorgos mluvil, jak bylo u obchodníků běžné, několika jazyky. Ani v Římě v tomhle směru nezahálel. Naučil se latinsky a zvládl němčinu. Údajně s pomocí jezuitů.

Jenže, z duchovních věd se nenajíš. A tak se Gorgos zanedlouho vrátil k tomu, co jakž takž uměl - k obchodu s kávou. V roce 1704 se octl ve Vídni a věřil, že se tu uchytí. Jenže monopol s kafem už měl dávno zabraný nějaký Polák. A pak tápajícímu mladému Arménovi zase pomohli mniši. Informací, že česká Praha má zatím kávové pole naprosto neorané.

Gorgos hned koupil několik pytlů kávy a od kámošů jezuitů si nechal napsat doporučení. Načež vyrazil do Matky měst s jednoznačným cílem - naučit Pražany pít kafe.

A šel na to fikaně od folklorní podlahy. V tradičním orientálním kaftanu a v botách se zdviženými zakroucenými špičkami procházel ulicemi, přičemž vypadal následovně: na hlavě měl speciálně upravený turecký turban a na něm prkýnko, na kterém stála džezva s uvařenou kávou, v levé ruce pánev s řeřavým uhlím a v pravé třímal truhličku, kde byl třtinový cukr a tradiční koflíčky. A šířil kolem sebe vůni. Zpočátku ochutnávali zájemci neznámý nápoj vstoje, byvši přílákáni mohutným reklamním vyvoláváním "Araba", jak se v Praze Arménovi začalo říkat. Kávové halekaní probíhalo nejdřív v němčině, brzy ale i v roztomile komolené češtině.

Jako základna sloužil Gorgosovi jediný pronajatý pokoj v domě v Liliové ulici na Starém Městě. A když se obchodu začalo dařit, zařídil si místnost na nalévání kávy nejdříve v dřevěné boudě u Karlova mostu a pak později na Malé Straně - v domě U Tří pštrosů - hned vedle Mostecké věže.

Kávová živnost jen kvetla. Zákazníci se vraceli a závislost na kafi očividně rostla. Gorgos si najednou mohl koupit dům, ve kterém kdysi začínal. A tak v Praze v domě U Zlatého hada vznikla kafírna - první regulérní pražská kavárna. Psal se rok 1714.

Z Gorgose se stal Georgius Deodatus Damascenus, vážený pražský měšťan. Dokonce se oženil s českou děvou Annou, se kterou si později pořídil tři děti.

Jenže si nedal pokoj. V úspěšném kavárníkovi se zase probudil filosof. Deodatus začal psát a vydávat (vlastním nákladem) učené traktáty v latině a v němčině. A v jednom z nich se pustil do pražských Židů, jakoby netušil, kdo v Praze vládne obchodu. Od té doby to začalo jít s kavárnou s kopce. Dokonce i žena s dětmi od Deodata utekla.

A tak se pražský Armén ještě pokusil o štěstí v Lipsku, kde se zapojil do obchodu s čajem. Úspěšný ale nebyl. Brzy se vrátil se do Prahy, ale na svůj bývalý úspěch a slávu už nenavázal. Georgius Deodatus Damascenus zemřel roku 1730 jako zcela chudý muž.

Kávová tradice nám ale po něm - naštěstí - zůstala. Bez politiky, a proto tak voňavá...

Autor: Šárka Bayerová | pondělí 21.3.2016 9:00 | karma článku: 23.06 | přečteno: 580x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Hodně pamatují... (nejen fotoblog)

Boží muka, venkovní kříže, kaple, kapličky, sochy a sošky svatých patronů. Na Šumavě jen tak tak přežily...

12.9.2017 v 9:20 | Karma článku: 19.15 | Přečteno: 376 | Diskuse

Šárka Bayerová

Šumava - krása, umění a rarity (fotoblog)

Na Šumavě není jen dolina. Tam je možností! Třeba se uchodit do bezvědomí, samozřejmě se kochat, ale taky zasmát.

8.9.2017 v 18:18 | Karma článku: 23.59 | Přečteno: 491 | Diskuse

Šárka Bayerová

O zázračné kapli s červeným srdcem

Tolik pomoci shůry se tam lidem dostalo. Když ale kaplička potřebovala zastání sama, žádný zázrak nepřišel...

6.9.2017 v 18:36 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 477 | Diskuse

Šárka Bayerová

Jmenovala se Mencía Calderón...

... a žila v šestnáctém století. Nedochoval se žádný její portrét a nemá ani pomník. A ten by si vážně zasloužila!

4.9.2017 v 23:50 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 814 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Prázdninovým vyprávěním vás chci inspirovat k podzimnímu setkání s Matkou Přírodou

Na začátku července jsem se rozplývala nad tím, jak je krásné chodit krajinou sám a co všechno člověk zažije.Článek měl i dramatičtější část.Svými dalšími krásnými zkušenostmi z prázdnin bych vás chtěla pozvat do podzimní krajiny.

21.9.2017 v 16:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Vít Hassan

Vrah, nebo oběť české justice? Rozhovor s Lukášem Nečesaným.

Lukáš Nečesaný se šel dne 21.2. 2013 nechat ostříhat ke své známé kadeřnici v Hořicích. Vybral si k tomu čas těsně před zavírací dobou, která byla v 17:00 hodin.

21.9.2017 v 13:34 | Karma článku: 14.76 | Přečteno: 1337 | Diskuse

Vladimír Havránek

KSČM ztratila paměť a považuje nás za otloukánky...hlavně díky nim!

Průměrná mzda dosáhla ve 2. čtvrtletí 29 346 Kč. Před třemi roky to bylo o 5 000 Kč méně.Jistě jsme po sametové revoluci předpokládali, že rozdíl mezi námi a západem bude menší. Dědictví jaké si i díky KSČM neseme je dodnes znát.

21.9.2017 v 12:34 | Karma článku: 30.11 | Přečteno: 769 | Diskuse

Tomáš Flaška

Má to nějak popletené náš pan prezident

Strašně moc stál o setkání s americkým prezidentem. Ten asi věděl moc dobře, proč zase o to nestál on. A kdo za to může? Kmoníček!

21.9.2017 v 11:42 | Karma článku: 35.53 | Přečteno: 1458 | Diskuse

Tomáš Gayer

Praktický průvodce jak volit

Téma tohoto kresleného blogu: Jak volit? Třicet jedna subjektů nám nabízí 31 zaručených způsobů, jak se dostat do ráje. Co s tím? Zapojit smysly nebo obyčejnej selský rozum....?

21.9.2017 v 10:26 | Karma článku: 22.62 | Přečteno: 577 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.