Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Loket z druhé strany

18. 08. 2016 12:08:42
A kozy k tomu. Kamerunské, co skotačí jako kamzíci pod hradem. Byly nasazeny jako živé sekačky nezvladatelné trávy na strmé stráni mezi skalami a skalkami.

A proč z druhé strany? Už jsme byli v Lokti letos v březnu, když se příroda ještě ani neprobouzela.Tentokrát jsme do našeho milovaného středověkého města vyrazili i za kulturou. A shodou okolností jsme se tak nějak - pořád a střídavě - pohybovali na opačném břehu Ohře než minule.

Všechno bylo samozřejmě úplně jiné. Víc turistů, víc aut, víc cyklistů za zády, víc vodáků, víc zeleně a větší teplo. Ale hrad pořád stabilně na svém místě. Zase jsme na něj viděli přímo z penzionové postele. Dokonce i na ty kozy, co na stráni na jaře ještě nebyly. Takže se prostě nevyhnu určitým fotosrovnáním...

Ohře se taky zazelenala. V březnu plynula tak nějak šedivě:

Ale teď ji brázdí vodáci...

Hrad je fotogenický ze všech stran, v každém počasí a v kteroukoliv roční dobu. A tak jsem tentokrát nejdřív zvolila úhel poDhledu...

... počkala si na západ slunce....

...a taky na Tajemný hrad v Karpatech.

Ale na jaře jsme hrad viděli i pocukrovaný!

Taky z postele byl pohled jiný, protože jsme tentokrát bydleli o patro výš:

A měli jsme balkón, jehož zábradlí ve mně probudilo hluboce spící a zakopanou umělkyni:

Pak už nás večer čekal pan Shakespeare a Mnoho povyku pro nic. My jsme ale málem povykovali v předstihu, jelikož jsme museli obejít půl Lokte, abychom se dostali do amfiteátru vzdáleného od naší postele vzdušnou čarou cca 200 metrů. Bohužel ale přes loket řeky Ohře. Žádný sličný převozník se nenašel. A tak jsme zaplakali místo něj a vydali se na obcházecí obchůzku. Ač se dá k místnímu hlavnímu kulturnímu stánku dojít po lautr rovině, vyhnali nás pořadatelé po schodech do skal (já už na jaře říkala že v Lokti je to horší než na Machu Picchu), aby nás v soutěsce mohl prohledat drsný biletář. Zakázaný deštník jsem naštěstí neměla a malou flašku vody jsem drze zapřela. Ani jsem se nezačervenala. Stejně ji ten Drsoň v mém žebradle nenahmatal...

Načež jsme zas museli sfárat dolů. Místy velmi příkré schodiště bych přirovnala k sestupu z mexické Pyramidy Slunce v Teotihuacánu. Zdolala jsem ji celkem třikrát, tak vím o čem mluvím. Když jsem se konečně usadila, byla jsem tak vysílená, že jsem zaplněný amfiteátr zapomněla vyfotit. Takže sem kladu aspoň jarní záběr , abyste si udělali představu.

Produkce sama nás ale poněkud zklamala. Čekali jsme totiž, že se herci budou prohánět po okolí na koni, připlují po řece na loďce nebo alespoň zapojí do děje hrad, co měli za zády. A oni hráli jen ve stanu...

Občas jim to ale moc slušelo...

... a děj tak odsejpal, že byli jeho protagonisté často rozmazaní...

Noční zpáteční cesta (zase jsme museli zdolat děsivé skoromexické schody - nahoru!) byla vykoupena postupným kocháním

na mostě...

...i za mostem.

Druhý den jsme si to namířili do města samozřejmě kolem koz. I když nás pak čekal strmý výstup směrem k civilizaci. Jelikož na jaře jsme je mohli vidět jenom takhle:

A že bylo na co se koukat! Navíc jsou ty potvory dost kontaktní a ... žebraj! Ale je zakázano je krmit, protože lidi nemaj rozum. Jak známo, koza nezná míru a sežere všechno, na co přijde. Ale pak může umřít, což už se v Lokti bohužel několikrát stalo.

A teď jedna zajímavost. Celá stráň pod hradem je plná náprstníků a ty se stále tyčí do výše naprosto netknuté, i když je tráva kolem vyžraná dohola. Usuzuji z toho, že kozy mají buď farmaceutické vzdělání, nebo četly Agathu Christie...

Kouzelné, co? Nevidím se, že je nějaký místní umělec zvěčnil na mostním oblouku:

Cestou do města jsme z druhé strany řeky objevili místo, kde jsme byli v době březnové dovolené:

A takhle to tam vypadalo v detailu - uchvátila mě "japonská" borovice:

No a v centru Lokte všechno při starém krásném. Jen je všechno rozkvetlejší a veselejší. A některá okna ožila uměním...

Cestou zpátky byly šílené a všudypřítomné loketské schody vykoupeny pohledem na šírání jak z barvotiskového obrázku.

A pak už se konečně mohla uplatnit tahle loketská okenní dáma...

To už ale moc zabíhám do detailů, které budou příště...

O Lokti :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=498596

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=498939

Autor: Šárka Bayerová | čtvrtek 18.8.2016 12:08 | karma článku: 22.23 | přečteno: 662x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Hodně pamatují... (nejen fotoblog)

Boží muka, venkovní kříže, kaple, kapličky, sochy a sošky svatých patronů. Na Šumavě jen tak tak přežily...

12.9.2017 v 9:20 | Karma článku: 19.15 | Přečteno: 376 | Diskuse

Šárka Bayerová

Šumava - krása, umění a rarity (fotoblog)

Na Šumavě není jen dolina. Tam je možností! Třeba se uchodit do bezvědomí, samozřejmě se kochat, ale taky zasmát.

8.9.2017 v 18:18 | Karma článku: 23.59 | Přečteno: 491 | Diskuse

Šárka Bayerová

O zázračné kapli s červeným srdcem

Tolik pomoci shůry se tam lidem dostalo. Když ale kaplička potřebovala zastání sama, žádný zázrak nepřišel...

6.9.2017 v 18:36 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 477 | Diskuse

Šárka Bayerová

Jmenovala se Mencía Calderón...

... a žila v šestnáctém století. Nedochoval se žádný její portrét a nemá ani pomník. A ten by si vážně zasloužila!

4.9.2017 v 23:50 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 814 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Prázdninovým vyprávěním vás chci inspirovat k podzimnímu setkání s Matkou Přírodou

Na začátku července jsem se rozplývala nad tím, jak je krásné chodit krajinou sám a co všechno člověk zažije.Článek měl i dramatičtější část.Svými dalšími krásnými zkušenostmi z prázdnin bych vás chtěla pozvat do podzimní krajiny.

21.9.2017 v 16:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Vít Hassan

Vrah, nebo oběť české justice? Rozhovor s Lukášem Nečesaným.

Lukáš Nečesaný se šel dne 21.2. 2013 nechat ostříhat ke své známé kadeřnici v Hořicích. Vybral si k tomu čas těsně před zavírací dobou, která byla v 17:00 hodin.

21.9.2017 v 13:34 | Karma článku: 14.76 | Přečteno: 1337 | Diskuse

Vladimír Havránek

KSČM ztratila paměť a považuje nás za otloukánky...hlavně díky nim!

Průměrná mzda dosáhla ve 2. čtvrtletí 29 346 Kč. Před třemi roky to bylo o 5 000 Kč méně.Jistě jsme po sametové revoluci předpokládali, že rozdíl mezi námi a západem bude menší. Dědictví jaké si i díky KSČM neseme je dodnes znát.

21.9.2017 v 12:34 | Karma článku: 30.11 | Přečteno: 769 | Diskuse

Tomáš Flaška

Má to nějak popletené náš pan prezident

Strašně moc stál o setkání s americkým prezidentem. Ten asi věděl moc dobře, proč zase o to nestál on. A kdo za to může? Kmoníček!

21.9.2017 v 11:42 | Karma článku: 35.70 | Přečteno: 1458 | Diskuse

Tomáš Gayer

Praktický průvodce jak volit

Téma tohoto kresleného blogu: Jak volit? Třicet jedna subjektů nám nabízí 31 zaručených způsobů, jak se dostat do ráje. Co s tím? Zapojit smysly nebo obyčejnej selský rozum....?

21.9.2017 v 10:26 | Karma článku: 22.79 | Přečteno: 577 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.