A kozy k tomu. Kamerunské, co skotačí jako kamzíci pod hradem. Byly nasazeny jako živé sekačky nezvladatelné trávy na strmé stráni mezi skalami a skalkami.
A proč z druhé strany? Už jsme byli v Lokti letos v březnu, když se příroda ještě ani neprobouzela.Tentokrát jsme do našeho milovaného středověkého města vyrazili i za kulturou. A shodou okolností jsme se tak nějak - pořád a střídavě - pohybovali na opačném břehu Ohře než minule.
Všechno bylo samozřejmě úplně jiné. Víc turistů, víc aut, víc cyklistů za zády, víc vodáků, víc zeleně a větší teplo. Ale hrad pořád stabilně na svém místě. Zase jsme na něj viděli přímo z penzionové postele. Dokonce i na ty kozy, co na stráni na jaře ještě nebyly. Takže se prostě nevyhnu určitým fotosrovnáním...
Ohře se taky zazelenala. V březnu plynula tak nějak šedivě:
Ale teď ji brázdí vodáci...
Hrad je fotogenický ze všech stran, v každém počasí a v kteroukoliv roční dobu. A tak jsem tentokrát nejdřív zvolila úhel poDhledu...
... počkala si na západ slunce....
...a taky na Tajemný hrad v Karpatech.
Ale na jaře jsme hrad viděli i pocukrovaný!
Taky z postele byl pohled jiný, protože jsme tentokrát bydleli o patro výš:
A měli jsme balkón, jehož zábradlí ve mně probudilo hluboce spící a zakopanou umělkyni:
Pak už nás večer čekal pan Shakespeare a Mnoho povyku pro nic. My jsme ale málem povykovali v předstihu, jelikož jsme museli obejít půl Lokte, abychom se dostali do amfiteátru vzdáleného od naší postele vzdušnou čarou cca 200 metrů. Bohužel ale přes loket řeky Ohře. Žádný sličný převozník se nenašel. A tak jsme zaplakali místo něj a vydali se na obcházecí obchůzku. Ač se dá k místnímu hlavnímu kulturnímu stánku dojít po lautr rovině, vyhnali nás pořadatelé po schodech do skal (já už na jaře říkala že v Lokti je to horší než na Machu Picchu), aby nás v soutěsce mohl prohledat drsný biletář. Zakázaný deštník jsem naštěstí neměla a malou flašku vody jsem drze zapřela. Ani jsem se nezačervenala. Stejně ji ten Drsoň v mém žebradle nenahmatal...
Načež jsme zas museli sfárat dolů. Místy velmi příkré schodiště bych přirovnala k sestupu z mexické Pyramidy Slunce v Teotihuacánu. Zdolala jsem ji celkem třikrát, tak vím o čem mluvím. Když jsem se konečně usadila, byla jsem tak vysílená, že jsem zaplněný amfiteátr zapomněla vyfotit. Takže sem kladu aspoň jarní záběr , abyste si udělali představu.
Produkce sama nás ale poněkud zklamala. Čekali jsme totiž, že se herci budou prohánět po okolí na koni, připlují po řece na loďce nebo alespoň zapojí do děje hrad, co měli za zády. A oni hráli jen ve stanu...
Občas jim to ale moc slušelo...
... a děj tak odsejpal, že byli jeho protagonisté často rozmazaní...
Noční zpáteční cesta (zase jsme museli zdolat děsivé skoromexické schody - nahoru!) byla vykoupena postupným kocháním
na mostě...
...i za mostem.
Druhý den jsme si to namířili do města samozřejmě kolem koz. I když nás pak čekal strmý výstup směrem k civilizaci. Jelikož na jaře jsme je mohli vidět jenom takhle:
A že bylo na co se koukat! Navíc jsou ty potvory dost kontaktní a ... žebraj! Ale je zakázano je krmit, protože lidi nemaj rozum. Jak známo, koza nezná míru a sežere všechno, na co přijde. Ale pak může umřít, což už se v Lokti bohužel několikrát stalo.
A teď jedna zajímavost. Celá stráň pod hradem je plná náprstníků a ty se stále tyčí do výše naprosto netknuté, i když je tráva kolem vyžraná dohola. Usuzuji z toho, že kozy mají buď farmaceutické vzdělání, nebo četly Agathu Christie...
Kouzelné, co? Nevidím se, že je nějaký místní umělec zvěčnil na mostním oblouku:
Cestou do města jsme z druhé strany řeky objevili místo, kde jsme byli v době březnové dovolené:
A takhle to tam vypadalo v detailu - uchvátila mě "japonská" borovice:
No a v centru Lokte všechno při starém krásném. Jen je všechno rozkvetlejší a veselejší. A některá okna ožila uměním...
Cestou zpátky byly šílené a všudypřítomné loketské schody vykoupeny pohledem na šírání jak z barvotiskového obrázku.
A pak už se konečně mohla uplatnit tahle loketská okenní dáma...
To už ale moc zabíhám do detailů, které budou příště...
O Lokti :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=498596
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=498939
