Ona sama za něj nemohla. Život jí nalajnovali rodiče, protože se narodila jako královská dcerka. A jak to tak v korunovaných famíliích tehdy chodilo, vybrali jí ženicha.
Bylo nebylo, říká se. Tady ale zcela jistě bylo. V prosinci roku 1784 se v neapolském paláci Caseta narodila princezna, která dostala jméno Marie Antonie. Její tatínek byl neapolsko-sicilský král Ferdinand I. a maminka Marie Karolína byla Habsbursko-Lotrinská. Pročež je jasné, že děvčátko mělo velice slavnou babičku. Císařovnu Marii Terezii. Ta už ale v té době nežila...
Žili ale jiní a doba byla bouřlivá. Marie Antonie vyrůstala a kolem ní se měnil svět. Tetu, po které se asi jmenovala, popravili ve Francii jako královnu Marii Antoinettu. A s ní i strejdu krále Ludvíka XVI. A za nějakou dobu na sebe začal upozorňovat jistý Napoleon. Toho její maminka vůbec neměla ráda. Proto asi kamarádila s admirálem Nelsonem. A mezi tím vším rodila děti. Však princezna Marie Antonie byla jejím dvanáctým. Poté jí ještě porodila dalších sedm bratrů a sester, čímž trumfla i svou supermatku Marii Terezii celkovým počtem devatenácti dětí oproti jejím šestnácti. Dospělosti se jich ale dožila sotva polovina...
Tatínkovi královi Ferdinandovi říkali jeho poddaníNosatec, jelikož měl nos jak předradličku. Přestože on sám moc inteligentní nebyl, jeho dcera vyrostla ve vzdělanou dámu. Tedy spíš dámičku, protože když jí bylo třináct, našli jí rodiče ženicha. Daleko pro něj nešli, sáhlo se do nejbližší rodiny - do Španělska. Odtamtud pocházel tatínek. Narodil se v Madridu jako infant královské dynastie Bourbon-Anjou. Nebyl ale princem korunním, a tak mu zařídili královský post v Neapoli, čímž se Ferdinand stal zakladatelem vedlejší Bourbonská větve. Jak vidno, "šikovní" nebyli jen Habsburkové...
Teď už zase zpět k onomu španělskému ženichovi, kterým byl korunní princ Fernando, syn španělského krále Karla IV. V době plánování sňatku s jeho přímou sestřenicí mu bylo taky třináct.
Nakonec se svatba slavila v roce 1802. A mladá nevěsta byla zoufalá. Po prvním seznámení se svým budoucím manželem napsala matce: Když jsem vystoupila z kočáru a uviděla jsem prince, myslela jsem, že omdlím. Z portrétu bylo jasné, že je spíš ošklivý než hezký, ale po spatření originálu musím konstatovat, že malíř z něj udělal Adonise...
A teď hádejte, kdo byl tenkrát dvorním královským malířem v Madridu: Francisco Goya....
Inteligentní a sečtělá Marie Antonie byla zklamaná a zoufalá, protože za manžela dostala přitroublého, líneho mladíka, kterého nic nezajímalo. Prakticky nevycházel ze svého pokoje, kde pořád jedl. Pročež byl silně otylý a měl dnu. Měl taky děsně křivé nohy, odulý spodní ret (kapky habsburské krve se prosadily) a tzv. šuple, tedy vysutou bradu. Navíc se šuškalo, že i s jeho mužstvím je problém. Prý ho měl nějaké divně přerostlé a deformované, Možná proto bylo manželství vznešeného páru konzumováno až po roce...
Marie Antonie byla rozladěná i ze života na madridském dvoře. Dvořané se k ní chovali přezíravě, protože ji královna Marie Luisa ignorovala. A ta měla hlavni slovo. Kalhoty - vzlétně řečeno korunu - totiž nosila ona, protože král byl podobná "buchta" jako jeho syn. A tak říši řídila Marie Luisa se svým milencem Godoyem...
Dámy se začaly nenávidět. Marie Antonie viděla, co se děje (nejen v králově posteli) a jedno jí to nebylo. Hlavně Godoy jí lezl krkem. A dávala to najevo. Královna se pak využívala v jejím buzerování. Marie Antonie musela mit povolení na všechno, dokonce i na to, co si obleče. Její tchyně o ní zásadně mluvila jako o studené přichcíplé žábě, bezkrevném zvířeti, jedovaté zmiji nastrčené svou matkou,a tak podobně. Blbej život...
A k tomu všemu měla Marie Antonie tuberkulózu. Madridské podnebí jí vůbec nesvědčilo. Taky nebyla schopna donosit dítě, které se od ní čekalo. Dvakrát potratila. A pak, 21. května roku 1806, Marie Antonie zemřela. Prý po těžkém chrlení krve. Bylo ji pouhých jednadvacet let....
Tahle smrt mnohé zaskočila a překvapila. Začalo se povídat, že to neni jen tak. Brzy se po celém Španělsku šuškalo, že Marii Antonii mají na svědomí královna a Godoy - že ji otrávili, aby se jí zbavili. A totéž si až do své smrti myslela její nešťastná matka Marie Karolína, která ztrátou Marie Antonie přežila své další dítě....
