Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

České dráhy - zdroj zábavy a poučení

20. 04. 2017 9:41:27
Když jsem končila velikonoce v Nymburce, netušila jsem, jak dramaticky veselý závěr to bude. Že koleje na dva dny protnou můj život sem a tam a naskrz...

Úvodem bych ráda vysvětlila, proč "velikonoce v NymburCE". Pro neznalého zvláštní tvar. Slyšeli jste snad, že by někdo byl v Hamburce nebo ve Štrasburce? My tu ale máme to privilegium, že oba tvary jsou možné (dokonce i v Mělníce). Obvyklejší je sice v NymburKU, ale právě tam se říká jen v NymburCE. Na to mě v diskusi upozornil jeden milý čtenář. A tak zde, ve volném pokračovaní mého již vydaného fotoblogu (zde proklik), budu jen v NymburCE. Neboť po roztomilé anabázi, kterou zde hodlám popsat, se cítím být polabskou domorodkyní.

Domů jsme jely vlakem. Se ségrou. Proto ypsilon. Naše velikonoce v Nymburce navazovaly na krátký lázeňský pobyt v Poděbradech. Proč na tuto skutečnost upozorňuji, pochopíte později. Takže zpět na nymburské nádraží. Chvíli jsme se švestr Ivanou vyčkávaly. Když přijel jakýsi vlak od Prahy a všechen lid z něj vystoupil, otázala jsem se mile vypadající paní výpravčí, zda souprava zas pojede zpátky do Prahy na Masaryčku. Kdepak, řekla, ten váš vlak je na druhém nástupišti - a ukázala na zaparkovaný pantograf v dáli. Takže jsme s Ivanou, kufry, taškami a dvěma páry komprdelek (naše hole nordic walking - proč se tak jmenují, popsáno zde - proklik) sfáraly do podchodu, abychom zase vyfáraly k vlaku. Našly jsme si koutek, obklopily se zavazadly a konečně vydechly. Udělaly jsme si pohodlí. Sestra si stylově rozložila román Dívka ve vlaku a jala se číst. Po chvíli se polabský expres přesně na čas rozjel. Zjistila jsem udiveně, že sedím proti jízdě, což nemám ráda. Ségru jsem přesadila. Asi jsem se spletla, usoudila jsem. I když jsem v určování směrů fakt dobrá. Když vlakový sexy hlas oznámil, že další stanice bude Velké Zboží, byla jsem pořád ještě v klidu. Kolem Nymburka a Poděbrad je totiž pořád nějaké "Zboží". Kamenné, Velké... Chybí už jen Drobné a nějaký ten Supermarket. No nic. Jenže pak jsem na displayi zjistila, že jedeme směr Velký Osek. Vytrhla jsem sourozenkyni Dívku ve vlaku (hahaha) a začala zmatkovat. Jedem na druhou stranu! Do Kolína! A najednou jsme byly zas v Poděbradech, odkud jsme odjely před třemi dny. Bylo to jasné. Na hlavu nymburské výpravčí v dáli jsem odeslala několik hrubých slov spolu s doporučením, kam se může odebrat. - Kam nás to poslala? Vždyť to odjelo přesně! Copak dva vlaky jedou ve stejný čas? Byl tam přece jen jeden! - trápily se naše zmučené mozky...

Načež před Libicí nad Cidlinou přišel pan průvodčí. Vyslechl nás a objasnil záhadu. Vlak se v Nymburce rozvedl a každá jeho polovička jela tam, kam ji její elektrické srdce táhlo. Ta "naše" nás od Prahy vzdalovala do Kolína, kde končila. Druhá už nám dávno zdrhala na Masaryčku. Nymburská výpravčí nás na tento fakt zapomněla upozornit. Hodný pan průvodčí nám poradil, udělal krátkou psychoterapii, a ve Velkém Oseku nám pomohl vynést kufry na perón. Osazenstvo nádraží na nás zvědavě zíralo, protože jsme v té příšerné kose vystupovaly s bundami přes ruku a šíleným zrakem. Musely jsme ven rychle, protože náš zachránce přišel na ideální nápravu těsně před stanicí. A jak nám pomáhal, tak to asi vypadalo, že jsme byly vyloučeny z přepravy. Hele, baby asi jely načerno, četly jsme ve tváři přítomných. Bohužel i místního výpravčího....

Měly jsme dvacet minut do příjezdu nového adepta. Já se vydala dokoupit jízdenky Velký Osek-Nymburk. Naší pravdivou veselou historkou jsem dokonale zbořila pokladní. Když jsem děkovala a odcházela, rozjařenê mi ukazovala směr, kam tentokrát nutno jet. TAM !!!!!!

Po návratu na nástupiště jsem našla ségru v rozhovoru s usmivajicim se výpravčím. Už to taky věděl. Když pak přijel kýžený vlak, tak přednosta stanice zalaškoval, že soupravu speciálně pro nás našíboval na první kolej. Konečně jsme nahodily správný směr. Za chvíli - už podruhé v témž dni - jsme projely Poděbrady a zahlédly regály Velkého Zboží. A už jsme zas byly v Nymburce. Opět na druhém nástupišti., takže na slovo skoupá výpravčí neměla šanci zahlédnout náš vztyčený prostředníček. Po rozjezdu dorazila paní průvodčí. Důležitě kroutila hlavou nad našimi "speciálními" jízdenkami. A tak jsme se zase svěřily. Didakticky nás poučila o rozpojování vlaků a o tom, že si tento fakt VŽDY můžeme přečíst na vagónech. Na mou dramatickou oponenturu, že když o ničem nevím, tak vlaky nečtu, reagovala zdviženým obočím. Její přísný obličej nás dorazil. Doposud jsme se jen tiše smály, poté jsme se už přestaly ovládat. A když jsme zvesela profrčely Kamenným Zbožím, uvěřily jsme, že do Prahy dojedeme. Jenže to jsem ještě nevěděla, co mě čeká...

Doma jsem nemohla najít jedny velmi důležité klíče, které byly ve speciální taštičce spolu se záložní nabíječkou. Hystericky jsem vyházela všechny věci z kufru a protřepala šatstvo. Nic. Telefonicky jsem vytěžila sestru, abych se ujistila, že jsem pouzdro nedala omylem do jejího kufru. Zbývalo jediné. Zavolat do lázeňského hotelu v Poděbradech. Zkrátim to. Pohřešovanou taštičku měli na recepci. Zřejmě mi zapadla za noční stolek a pokojská ji našla. Byla jsem šťastná, jak škeble. Hned jsem se domluvila, že si nazítří vyzvednu věci osobně. Trochu mě ale zamrzelo, že mi nezavolali nebo nenapsali. Kam se ztratil hotelový servis první republiky? Co by s tím asi dělali, kdybych se neozvala? Navíc jsem v pouzdru měla i legitimaci Čtenářského klubu, takže identita jasná a údaje měli v počítači. Byla jsem jim sice vděčná, ale z Nymburka do Poděbrad by to přece jen bylo blíž! :-)

Když jsem ségře zavolala (dusíc se smíchem), že zítra jedu do Poděbrad, prohlásila, že si to nenechá ujít. A tak jsme tam včera zas byly. Všude. V Nymburce, v Poděbradech a všech Zbožích. Jen ve Velkém Oseku ne...

P.S. V ono dramatické úterý jsme - přes veškeré prodělané útrapy - šly večer na hodspodský kvíz. Když jsme se před půlnocí vracely rozjařeně domů (konečně jsme s Jiným kafem zase vyhráli), a tramvaj nahlásila stanici Náměstí Jiřího z PODĚBRAD, úplně nás to odrovnalo. Řehtaly jsme se tak, že spolucestující zírali v divé hrůze...

Autor: Šárka Bayerová | čtvrtek 20.4.2017 9:41 | karma článku: 25.08 | přečteno: 983x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Velikonoce v Nymburce II. - detaily

Tak vám řeknu, že s tím Nymburkem něco bude. V Poděbradech, kam jsem se neplánovaně podívala podruhé v jednom týdnu (žertovný popis anabáze je v minulém blogu) přišla další negativní perda.

21.4.2017 v 12:05 | Karma článku: 18.74 | Přečteno: 374 | Diskuse

Šárka Bayerová

Velikonoce v Nymburce

Když jsem je plánovala, okolí se snad spiklo. Nezávisle na sobě mě bombardovalo informacemi, že město mládí mého dědečka nestojí za shlédnutí. Jedna tamní rodačka mi dokonce vzkázala, že je - cituji - hnusný ...

16.4.2017 v 18:51 | Karma článku: 24.35 | Přečteno: 540 | Diskuse

Šárka Bayerová

V nejhorší čas na nejhorším místě

Osud k ní byl velmi krutý. Stala se jednou z oněch šesti milionů. Neteř Gustava Mahlera, rakouská houslová virtuozka Alma Rosé byla totiž Židovka...

1.4.2017 v 16:39 | Karma článku: 26.35 | Přečteno: 996 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Hermánek

Právo na otce je pouze teoretické a je nevymahatelné...

Je staré indické rčení: "Snáze najdeš stopu hada na kameni, nežli stopu muže v ženě". To je velká pravda, ale slouží spíše k popisu věrnosti, či nevěry ženy. Dá se ale, naprosto stejně dobře, použít i na otcovství dítěte.

29.4.2017 v 15:15 | Karma článku: 15.30 | Přečteno: 486 | Diskuse

Adam Mikulášek

Tak už se Alláhu akbar dostalo i do Prahy

Jde o nápisy, které prý „nějaký vandal“ nastříkal na budovu pražského pravoslavného kostela. Samozřejmě, jako tradičně, média se bojí nazvat věc pravým jménem, tedy „islámští radikálové“.

29.4.2017 v 13:03 | Karma článku: 40.24 | Přečteno: 2360 | Diskuse

Petra Havelková

Proč bychom byli ostrůvkem liberální demokracie v EU, když jím nutně být nemusíme?

<p> Poslankyně Chalánková roky brojí proti právům single žen a a přání českých homosexuálních párů po vlastních dětech, počatých u nás ČR v rámci asistované reprodukce. A nyní shodila spolu s dalšími poslanci ze stolu návrh</p>

29.4.2017 v 12:45 | Karma článku: 10.77 | Přečteno: 568 |

Tomáš Gayer

Tuhle vládu miluju....

Tuhle vládu není možné nemilovat. Šlechtová, ;-) , protlačila sněmovnou novelu o pohřebnictví. A hned je důvod k radosti....

29.4.2017 v 10:16 | Karma článku: 29.20 | Přečteno: 850 | Diskuse

Michaela Řeřichová

Znevýhodněné děti aneb Pro koho existuje povinná školní docházka?

"Šije" se zákon o povinné školní docházce na míru "neziskovkám" a státním úředníkům, nebo rodinám a dětem?

29.4.2017 v 9:30 | Karma článku: 11.01 | Přečteno: 921 | Diskuse
VIP
Počet článků 473 Celková karma 25.79 Průměrná čtenost 1155

Nenapravitelná optimistka s duší v rozletu. A věčná vypravěčka. Někdy je to se mnou mírně náročný ... :-) 

                            ( aladul333@gmail.com )

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.