Fakt že ne. To jsem zase dopadla. Jsem prostě romantická naivka, co věří, že doručovací služby doručují.
Moje martýrium začalo jinde a jinak. Už před časem, reklamací úplně nového telefonu, který fungoval pouze den. Tak jsem ho po domluvě s operátorem poslala zpátky. Naštěstí Českou poštou. Dnes - po zážitku, který hodlám popsat - konstatuji, že jednooký mezi slepými opravdu králem. Neboť kdybych použila službu PPL, přístroj by byl zřejmě nezvěstný ještě dnes.
Česká pošta ale náročný úkol zvládla na jedničku. Operátor se taky tumloval a promptně poslal přístroj nový. Přes již zmíněnou PPL. Jenže v té době jsem byla zrovna na Šumavě. A tak mi kurýr telefonicky sdělil, že zásilku ukládá na úložné místo v Kobylisích. Hurá, pomyslela jsem si, neboť tehdy jsem ještě měla náladu jásat. Taky jsem se těšila na funglnový telefon. Ale jaksi jsem zapomněla, že se vracím do Prahy o svátcích, pročež bude zavřeno. No nic, pátek to jistí, řekla jsem si. Jak jste asi pochopili, mluvím o minulém týdnu...
Ale všechno se změnilo, jelikož jsem chytila nějakou huhňavou virózu bez rýmy, ze které mi praskala hlava. Ve vedrech fakt chuťovka. Jelikož jsem byla naprosto nepoužitelná, dostala jsem onen naivní nápad - požádat kurýrní službu o kurýrní službu. A tak jsem v pondělí zavolala na PPL a místnímu optimisticky znějícímu chlapci jsem nastínila problém: balíček-dovolená-uložení-nemoc-prosba: mohli byste mi zásilku z těch Kobylis doručit domů? Už totiž hrozilo její vrácení odesilateli. Byla jsem ujištěna, že samozřejmě, není to žádný problém...
Jsem věřící romantička, jak jsem již předeslala. A tak jsem stonala a čekala. Nic. Ani ťuk, ani SMS. Ve středu ráno jsem volala PPL znovu. Místní, tentokrát znuděně znějící chlapec, mi sdělil, že balíček je uložen v Kobylisích. Podivila jsem se a podala informaci: dovolená-uložení-nemoc-pondělní volání-slib optimistického chlapce. Unuděnec konstatoval, že "to nevidí". I požádala jsem slušně, jestli by to tedy mohl zařídit on. Samozřejmě. Není to žádný problém...
Dále jsem stonala a čekala. Dnes ráno jsem konečně dostala SMS. Že má zásilka je uložena v Kobylisich. Koukala jsem jako blázen a skoro jsem se z toho uzdravila. Neuvěřitelně se mi obnovily síly. Ihned jsem provokativně nabuzeně zavolala na PPL. Vzala to milá dívka. Vše jsem jí vypověděla. S vědomím, "že v rámci zkvalitnění služeb se všechny hovory nahrávají", jsem dramaticky artikulovala a mistrně vytvořila dějovou linku. Milá dívka se během našeho rozhovoru stávala zoufalou a ještě zoufalejši, neboť se v problému ztrácela. Stále pátrala v záznamech a vysvětlení nenacházela. Nabídla jsem jí ho já: kurýr v pondělí vyzvedl můj balík v Kobylisích, týden ho vozil v autě po Praze a včera ho konečně našel. Tak ho uložil v Kobylisích. Na to zoufalá dívka, že řidičům do hlavy nevidí, a zhruba po páté se omluvila. Načež se nabídla, že vše napraví - udělá záznam, aby mi byla zásilka doručena domů. NE! zařvala jsem. Raději se uzdravím a použiju vlastní kurýrní sílu. Už jejich "služeb" stačilo...
No vidíte. Z Kobylis do Kobylis to PPL dělá za týden. Tak se mi zdá, že i postilión z Lonjumeau by to stihl rychlejc...
