Vraždou si zachránil život

A své manželce zřejmě taky. Někdy osud tvoří paradoxy. Neboli slovy klasika - v Rusku je možný všechno...

On se jmenoval Felix a patřil do nejbohatší rodiny v Rusku, protože byl Jusupov. Ona se jmenovala Irina a patřila do nejmocnější rodiny tamtéž. Byla totiž vnučkou cara Alexandra III. a neteří cara budouciho - Mikuláše II.  Roku 1895 se narodila jeho sestře Xenii v manželství s velkoknížetem Alexandrem Michajlovičem. Jen tak na okraj - tomuhle velkoknížeti se říkalo Sandro a byl od dětství nejlepším přítelem Mikuláše, který se už mezitím stal carem. Ale taky byli  bratranci přes koleno. Nu, jak vidno,  i v Rusku se brali příbuzní...

Irina prožila dětství povětšinou ve Francii. Byla nejstarší a jedinou dcerou - po ní se narodilo ještě šest bratrů. Říká se, že Sandro měl ve Francii stálou milenku a že Xenie si v tomhle směru taky žila po svém. Jak se zdá, jejich bokovky na společné plození dětí vliv neměly. Sandro a Xenie se rozešli až po mnoha letech, když odešli z Ruska do exilu...

Felix byl synem nejbohatší ženy v Rusku, krásné a kultivované Zinaidy Jusupovové. Šlo o původem tatarskou rodinu, která k bohatství přišla v době osídlování Sibiře. Majetek pak usilovně rozvíjela a budovala. Od obchodu s kožešinami se přešlo k továrnám nejen textilním, ale taky k cukrovarům, mlýnům, dolům, nákupům latifundií atd.. A s touhle superzazobanou nevěstou se oženil kníže Felix Sumarokov-Elston. V manželství se jim pak narodili dva synové. Když starší Nikolaj zemřel roku 1908 v souboji, mladší Felix Felixovič se stal dědicem naprosto všeho.

Do roku 1912 studoval Felix v Anglii, m.j. i na Oxfordu. Po návratu do Ruska si začal divoce užívat. A to s obojím pohlavím, i když více tíhl k mužům. Zřejmě byl spíš homosexuál. Dokonce se často a rád producíroval v ženských šatech spolu se svým milencem velkoknížetem Dimitrijem  Pavlovičem, bratrancem cara. Přes něj se asi seznámil s Irinou, se kterou se pak často scházel. Kněžna Jusupovová byla štěstím bez sebe, neboť z úletů svého syna už byla značně nervózní. A tohle byla konečně naděje s partií na nejvyšší úrovni. I z  Iriny strany panovala spokojenost. Nakonec, carská krev se nikdy peněžním infúzím nebránila....

A tak se Felix a Irina v únoru roku 1914 vzali. Pořád ještě byli na líbánkách, když bouchla 1. světová válka. Zadrželi je v Berlíně, tedy na nepřátelském území. Irina  se pokoušela tahat za příbuzensko- vladařské nitky, neboť její sestřenice Cecílie Meklenburská byla manželkou pruského korunního prince Viléma. Jenže cisař Vilém byl jiného názoru. Usoudil, že taková kořist se jen tak nepouští. Složitou situaci  vyřešila až důrazná intervence ze strany Felixovy rodiny přes španělského velvyslance. Zřejmě mohutně finanční. Novomanželé se mohli vrátit do Ruska přes Dánsko a Finsko.

Po návratu domů do Petrohradu bylo starostí až nad hlavu. Zuřila válka a do ní se Felixovi moc nechtělo. Navíc byla Irina těhotná. A tak mladý Jusupov využil zákona, který umožňoval jediným synům v rodině do války nejít. Přispěl ale jinak - ve svém velkolepém paláci zřídil lazaret. A pak, v březnu roku 1915,  se manželům Jusupovovým narodila  dcerka Irina.

Přesto všechno se ale pořád všeobecně tušilo (a hlavně drbalo), že Felix je spíš na chlapy. I on sám to řešil. Údajně dokonce s Rasputinem, který se rád pohyboval i v homosexuální VIP společnosti. Jurodivý mnich prostě tehdy frčel nejen u carevny. Dokonce se o něm povídalo, že homosexualitu dokáže "vyléčit". Jenže se taky říkalo, že se Rasputinovy terapeutické pokusy často zhoupnou úplně jinam. A to se prý stalo i Felixovi. Rasputin po něm vyjel.... 

Od té doby začal Felix Rasputina nenávidět. Najednou viděl, co se vlastně děje v carské rodině. Tu už jurodivec zcela ovládal. A s ní i celou Rus, jak si mnozí mysleli. Však o tom často při zasedáních Dumy hřímal poslanec Puriškevič, kterému Rasputin ležel v žaludku už dlouho. Což Felixe taky hodně ovlivnilo. A tak vytvořil - pod svým velením - vražednou buňku ve složení: jeho milenec velkokníže Dimitrij Pavlovič, dále zmíněný radikálni monarchista Puriškevič a dva přátele z carského vojska - lékař Stanislav Lazovert a poručík Ivan Suchotin. 

Zdá se, že všichni byli přesvědčeni, že atentátem na Rasputina se všechno vyřeší. Neboť skutečně mnozí v Rusku věřili ve "svatého muže" a zázračného léčitele. A tak se do toho pustili v noci z 29. na 30. prosince roku 1916. Předtím ovšem Jusupov pozval Rasputina k sobě pod záminkou seznámení s Irinou, po čemž zvrhlouš Rasputin velmi toužil. K tomu všemu mu ještě Felix nakukal, že ho osobně provede po celém paláci, kde byly nejen luxusní komnaty, plavecký bazén, taneční sály, ale také proslavené soukromé divadlo, ve kterém koncertovali Chopin a Liszt.  Kdo by tohle nechtěl vidět?

A tak Rasputin dorazil. Jusupov ho přivítal sám a omluvil Irinu, že musela náhle odejít, ale že se za chvili vrátí. Puriškevič a Suchotin  byli schovaní vedle v knihovně. Velkokníže Dimitrij a doktor Lazovert čekali v autě před palácem. Jak tak Rasputin čekal na Irinu, Felix mu nabídl občerstvení a víno, které předtím Puriškevič "okořenil" kyanidem. Jenže nic. Rasputin mlsal, plkal a pil a nic se nedělo. Felix ztrácel nervy a odbíhal se radit do knihovny. Děsná situace. Nakonec Felix Jusupov vytáhl pistoli a střelil Rasputina dvakrát do prsou. Absurdní situace se stala nekonečnou, neboť jurodivec vstal a z paláce utekl. Všichni zírali a nevěřili. Puriškevič Rasputina doběhl a střelil ho ještě dvakrát. Povedlo se, jelikož Rasputin konečně upadl. V tu chvíli přiběhl i Felix se železnou tyčí a bušil do Rasputina jak do hluchý do vrat. Ten pořád chrčel a neumíral. Takže z auta vyskočili velkokníže Dimitrij s doktorem Lazovertem a šoupli Rasputina do kufru. Pak odjeli k řece a hodili ho do vody. V té době Rasputin ještě žil, protože se později při pitvě zjistila voda v plicich.

Když se našlo Rasputinovo tělo, carevna šílela. Mikuláš II. nařídil vyšetřování. Spiklenci byli ale na svůj čin značně pyšní a nemlčeli. Takže se ani moc pátrat nemuselo.  Byl z toho strašný skandál, především kvůli účasti členů carské rodiny. Lazovert a Suchotin z Petrohradu stihli pláchnout. Felixe, velkoknížete Dimitrije a poslance Puriškeviče nejdřív internovali a pak poslali do exilu. Nikdo ze zúčastněných tehdy netušil, že všem na Rusi už zezadu na krk dýchá Velká říjnová socialistická revoluce...

A tak budu muset tenhle příběh dovyprávět příště. Další život Felixe a Iriny je totiž neméně dramatický a zajímavý... 

Zdroje /fakta/: 

 F. Bonafé, Mes souvenirs sur le prince Félix Ioussoupov, justicier de Raspoutine;  Wikipedia espaňola; nobleyreal.blogspot.com;