Když ještě na Machu Picchu skoro nikdo nejezdil...

23. 05. 2018 16:07:44
...tak jsem tam byla já. Tři dny jsme bydleli přímo sto metrů od veleslavných ruin v luxusnim hotelu. Na tu dobu, jelikož tehdy byly zcela jiné standardy....

Stalo se téměř padesáti lety, na podzim roku 1968. Tehdy masová turistika zas tak moc nekvetla. A tak jsme po Machu Picchu chodili prakticky jen my. Rodiče a já, dva "cesťáci" z Československa, kteří tátovi přijeli pomáhat s elektrifikací severního Peru, a rodina peruánského podnikatele, který nás na tenhle výlet pozval. Že z tohohle pana Lópeze bude za pár let ministr průmyslu ještě nikdo netušil. A já ani to, že mě s jeho synem a vnuky spojí přátelství na celý život. Vždycky jsme se pak smáli, že jsme volně navázali na kamarádství našich otců, které začalo na Machu Picchu...

Naše cesta začala v Cusku, kam jsme přiletěli z Limy. Prolétávání letadla mezi andskými štíty bylo úchvatné. Vytrvale jsme se s mámou hlasitě kochaly ale, můj nebojácný otec trochu - a překvapivě - šílel. Dodnes si pamatuju jeho suché konstatování, že se snad pilot předvádí před letuškami. Za čtyři roky poté - po havárii uruguayského letadla v chilských Andách, kdy se přeživší udrželi pri životě konzumací zmrzlých částí těl těch, co takové štestí neměli - triumfoval: - Vidíte, co se mohlo stát!?!

Naštěstí se to nestalo a my do Cuska doletěli. Z přilehlých ilustračních fotek je vidět, jací už tehdy byli v Peru šikovní podnikavci. Fotografové číhali na letišti na cizince, udělali momentky, pak koláž a za pár hodin nabízeli své originály v hotelu. No, nekupte to... Vlastně díky nim mám teď aspoň něco. Tehdy totiž frčelo focení na diapozitivy a táta byl v tomhle směru dost moderní. Slajdy půl století nepřežily, černobílé fotky ano...

V Cusku jsme se nejdřív museli aklimatizovat. Nadmořská výška 3399 metrů dělala své. Nejdřív jsme pomalu chodili městem a pak se vyjeli podívat na proslavenou inckou pevnost Sacsayhuaman, tedy do výšky 3700 m.

Soroche, jak se v Peru říká výškové nemoci, si vybírá hlavně mezi přivandrovalci. I mne postihlo. Když to náš domorodý řidič napálil z výšin Sacsayhuamanu zpět do Cuska, museli jsme spolu přerušit kurs kečuánské výslovnosti. Žaludek mi z ničeho nic začal dělat veletoče.Táta mi poradil, abych si utřela obličej podolkem košile, že prý to říkala svinčanská prababička. Zvyklá poslouchat na slovo jsem použila blůzičku. Blbá rada, nikdy to nezkoušejte. Kečuánec zastavil jen tak tak a já potupně vrhla. Klad byl v tom, že moje krize dokonale probrala polozhroucenou mámu...

Když jsme se daly dohromady, čekalo nás konečně Machu Picchu ve výšce 2430 m. Tedy i naděje, že nám už může být jenom líp. A bylo. A k tomu to byla ještě neuvěřitelná krása. Jeli jsme vlakem, který měl dvě lokomotivy a podle potřeb měnil směr, jelikož koleje v horách byly cik cak.

Tehdy jste na Machu Picchu mohli jít, kam jste chtěli. Žádné zákazy, žádné zátarasy... A jelikož jsme tam byli tři roky po natáčení filmu Poklad Inků, část ztraceného města byla "dostavěna". Prý něco z té doby tam zůstalo dodnes.

Tak to zase bylo něco z historie. I naší rodinné... A protože nápad na tenhle blog nebyl jen z mé hlavy, chtěla bych ho věnovat pravé autorce, té, která mě k němu "nakopla". Své čtenářce a virtuální kamarádce Marii Šípkové. Díky, Marie, ráda jsem si zavzpomínala...

A ještě si neodpustím malou vtipnou glosu na závěr, jelikož -

- s místními složitými inckými názvy byla vždycky zábava. Hlavně, když začal vyprávět pan Hartinger, Peruánec z Nového Hrozenkova, který se svým sklářským fortelem dopracoval k milionům. Jeho teorie o valašském původu názvu Machu Picchu mne fascinuje dodnes. Pod zmíněným ztraceným městem Inků teče řeka Urubamba a poblíž se vyskytuje místo zvané Huanca Velica (=uanka velika). Prý to bylo následovně. Jistý Janek z Valašska se i se svou ženou Ankou vystěhoval do Peru. A hledali místo, kde by zakotvili. Ač byla Anka vyšší postavy (Huanca Velica) a dost fortelná, unavila se. Když došli s Jankem na břeh Urubamby, chtěla se trochu svlažit. Janek ale šel dál a z druhého břehu na ni zahalekal, aby už šla. "Nemožu!" odpověděla Anka - "Máču pí...!" A jméno oblasti bylo na světě. A píše se to tak blbě, protože to Inkové celé zkomolili ...

Autor: Šárka Bayerová | středa 23.5.2018 16:07 | karma článku: 26.69 | přečteno: 765x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 10.43 | Přečteno: 98 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 10.46 | Přečteno: 115 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 17.74 | Přečteno: 208 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.68 | Přečteno: 163 |

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...