České šílenství zvané vánoční cukroví
Nejsem na sladké. Proto si nerozumím. Každý rok se doma dohodneme, že LETOS SE PÉCT NEBUDE. A pak to na mne přijde. Aspoň vanilkové rohlíčky. Mám totiž pocit, že právě my máme nejlepší recept. Následují zázvorky, protože to je moje výjimka. Ty mám opravdu ráda. A aby nebylo na míse všechno tak "bledý", chtělo by to pracny. A k vínu by bodly hřebíčkové kartičky a židovský jodenkagar (skořicové sušenky). A už to jede. Jelikož máme ke sladkému celá rodina obdobně ambivalentní vztah, pravidelně po vánocích ukládám krabici do mrazáku, že jako "na velikonoce". Že jako když ho najdem...
Jsem pravidelný předvánoční cukrářský kombajn. Těsta se mi hromadí v lednici, kašlu na šůrování bytu a shánění dárků. Hrbím se nad válem a kmitám s plechy. S pýchou přiznávám, že většinou jsem úspěšná. U nás totiž nikdy nešlo o kvantitu (žádné MÁŇO, LETOS 13 DRUHŮ!), ale o kvalitu. Nepočítáme druhy. Vytváříme skvosty! A to i když se náhodou něco nepovede.
Před lety jsem dlouhodobě žila a pracovala v Mexiku. Přijela jsem tam ke konci podzimu, takže vánočně cukrové volání byla i taková nostalgická vzpomínka na domov. Nakoupila jsem si veškeré ingredience a chlubila se českým kolegům (spíš jejich manželkám), jak už jsem v přípravě pokročila. Starousedlice mne varovaly, že v Mexiku je všechno jinak. Opáčila jsem, že naše rodina má ZARUČENÉ RECEPTY a že teda v tomto smyslu strach vůbec nemám. Jednalo se totiž i o prestižní záležitost. Chystal se vánoční večírek s pohoštěním z vlastních zdrojů. Žádná ženská se nechtěla dát zahanbit.
Tak jsem začala matlat těsta. Jedinkrát v životě jsem se hnala za kvantitou. Vypadalo to nadějně. V pečící den jsem těsta začala tahat z lednice jak králíky z kotce. Vykrajovala jsem, tvarovala a poslouchala k tomu koledy. I slza mi občas ukápla. Když jsem dala péct první plech hřebíčkových kartiček, linula se z trouby neskutečná vůně. Jásala jsem. Pak jsem ale zaslechla jakýsi divný zvuk podobný škvíření. Otevřela jsem troubu a uviděla cosi nepopsatelného. Precizně vykrájené cukroví se roztékalo volně po plechu, libovolně se propojovalo a bublalo. Málem mne šlehlo. Nu nic, řekla jsem si. Další sorty a hlavně vanilkáče to jistí. Vždycky jsem byla optimistka.
Nebudu vás zdržovat zbytečným popisem. U rohlíčků to bylo obdobné, jen se roztékaly déle a více voněly. Rozpláclá masa se ale upekla hezky do růžova. U ostatních druhů to šlo jako přes kopírák. Přesto se tu a tam nějaký tvar zachoval.
Zde nutné vysvětlení. České, moravské, ba i slovenské kamarádky měly pravdu. Úplně jiná mexická čokoláda, odlišná konzistence másla, lepek v mouce, pekanové ořechy namísto vlašských a velká nadmořská výška Mexika D.F. udělaly své.
Zírala jsem na tu voňavou spoušť a šrotovalo mi v hlavě. Pak jsem na to přišla. Přinesla jsem si marmeládu a flašku Bacardi, ze které jsem si na kuráž nejdříve mohutně lokla. Uchopila jsem kudlu a jala se rozřezávat beztvaré placky na plechu a přemísťovat je do mísy. Všechny druhy najednou. Zaplácla jsem to marmoškou, štědře prolila rumem, vše uhňácala... a začala jsem válet kuličky. Vytvořila jsem jich snad stovky, ale pouze dvou druhů. Podle obalení. Jedna půlka v kokosu a druhá v pekanech. Nastrouhala jsem ty nejkrásnější, co byly původně připraveny na zdobení išlských dortíčků, které se taktéž roztekly jak protoplasma.
Na večírku jsem vyhrála neoficiální soutěž o nejlepší cukroví. Chlapi z Bacardi kuliček šíleli a jejich ženy si za mnou chodily pro recept. Pokaždé jsem začala : "To si z domova přivezeš osvědčené recepty, tři dny plácáš po večerech různá těsta, pak to vykrajuješ několik hodin a plech za plechem šoupeš do trouby. Počkáš si, až se ti to rozteče a upeče. Načež vezmeš kudlu a ... " ...a už všechny řvaly smíchy.
Tak to prostě je. Většina slavných vynálezů přece vznikla omylem!
******************************************************
Slíbený recept na závěr : židovské MUSTACUDOS DE MUEZ - Ořechové kuličky - tradiční cukroví tureckých sefardských Židů (v naší rodině všeobecně zvané "játrové knedlíčky" pro podobnost čistě náhodnou):
250 g vlašských ořechů
90 g cukru
1 vejce
strouhaná kůra z 3/4 pomeranče (nejlépe bio)
3/4 lžičky mleté skořice
Ořechy umeleme (ne moc na jemno), přidáme cukr, vejce, kůru a skořici. Ruce si potřeme vodou nebo olejem, aby se hmota nelepila a uválíme kuličky velké asi jako vlašský ořech. Kousek od sebe - při pečení se trochu zvětší - je klademe na pečící papír položený na plechu. Pečeme cca 25 minut v troubě vyhřáté na 18O stupňů. Raději je ale bedlivě hlídejte, někdy jsou hotové dřív - hlavně v plynových troubách.
Nechť se příprava daří. Chutnat vám určitě budou! A jak voní !
Šárka Bayerová
O šikovné milence Toničce
Tak jsem trošku francouzského krále v minulém článku přechválila. Šlo o jeho druhou milenku Antoinette, tedy Toničku. Na rozdíl od své předchůdkyně od Karla VII. zřejmě žádný oficiální glejt nedostala.
Šárka Bayerová
První oficiální milenka
Královská, co na svou lásku dostala glejt. Kde jinde, než ve Francii. A tak se v první polovině patnáctého stoleti otevřela cesta mnoha dalším...
Šárka Bayerová
Nudíte se? Kupte si novou postel! Nebo klidně dvě!
Kam se hrabe medvídek mýval... Když máte dostatečnou trpělivost a dočkáte se dodávky, pak vás čeká ta pravá zábava!
Šárka Bayerová
Svatá princezna (dokončení)
Ella, vnučka královny Viktorie. Ruská velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna. Když ovdověla, všechno se změnilo...
Šárka Bayerová
Svatá princezna (2. část)
Ještě doma v Hesensku jí říkali Ella. Provdala se do ruské carské rodiny a stala se velkokněžnou Jelizavetou Fjodorovnou.
Šárka Bayerová
Svatá princezna (1. část)
Se strašným osudem. Vnučka královny Viktorie, provdaná za ruského velkoknížete. Žila v bouřlivé době, která ji smetla...
Šárka Bayerová
Někteří psi na tom nejsou zase tak zle...
...jak naznačuje nedávný rozdurděný článek jednoho ko!egy blogera. Reaguje na reklamu na psí žrádlo a na údajný fakt, že psi sami doma hodiny "trpí"...
Šárka Bayerová
Tak si tak říkám...
... že možná zrovna snídáte. A že by vás třeba zajímalo, co se občas objeví na stole u někoho jiného...
Šárka Bayerová
Kterak u nás schováváme Ježíška
Už je to drahně let, co jsem žila v Mexiku. Od té doby říkám, že polovinou srdce jsem Mexičanka. A tak jsem si sem přivezla nejen nádherné vzpomínky, ale i tradice...
Šárka Bayerová
Jak jsem se vyabstinovala aneb S novým rokem nejdál dojdeš...
... aneb jsem tu zas. Tak se ukaž, recidivo! Třeba a konečně budeš jednou pozitivní. Asi se mi stýskalo...
Šárka Bayerová
Shalom Eurovision Song Contest 2019 - konečně finále!
Tak to máme letos za sebou. Dokonce přišla i Madonna. Zřejmě už víte, že příští rok pojedeme do Amsterdamu. Média se dokonale postarala.
Šárka Bayerová
Shalom Eurovision Song Contest 2019 - Tel Aviv - (2. semifinále)
Začínám si myslet, že u zpěvaček je vstupenkou na eurosongové klání rádoby roztomilé kňourání nebo naopak řev divé ženy. U umělců opačného pohlaví jednoznačně vítězí schopnost nasadit hlas ublíženého kastráta.
Šárka Bayerová
Shalom, Eurovision Song Contest 2019! (1. semifinále!)
Shalom, Tel Aviv! Rok se s rokem sešel a po loňském vítězství zpěvačky Netty jsme s Eurosongem od včerejška v Izraeli.
Šárka Bayerová
Padesát let? To nám to ale uteklo...
Když mi přišla pozvánka, oči četly, ale mozek se vzpouzel. Padesát let od skončení devítiletky? Já se picnu...
Šárka Bayerová
Jak jsem nevyhořela
Trochu vošajslich titulek v době, kdy u nás kdeco hoří a za humny taky. Dokonce i Notre-Dame. Ale jinak to nejde. Já se totiž stěhovala...
Šárka Bayerová
Fronta na Alžbětu
...se stála v Literární kavárně Academia na Václavském náměstí v Praze. Když tu slovenská Brňačka -a místní blogerka - Alžběta Vlčková podepisovala svou knihu "Sfumato"...
Šárka Bayerová
Mám dvě otázky, pane premiére
A fakt sorry jako, zas se budou týkat vašich dětí, resp. jen jednoho z nich. Prostě mě to zajímá....
Šárka Bayerová
Kritika České televize?
Je to svízelné něco vytvořit a všem se zalíbit. Nebo aspoň někomu. Když je kritik všudypřítomný.....
Šárka Bayerová
Ostrava!!!
Sto roků v šachtě jsem nežila, a tak jsem taky nemlčela. Nakonec s mlčením mám odjakživa problémy. Natož pak na scuku blogerů v kraji razovitem...
Šárka Bayerová
Stoletá vzpomínka
Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anička 22. března roku 1918 psát deník.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 547
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1510x
( aladul333@gmail.com )
Seznam rubrik
- Kde se vzalo slovo...?
- O ženách, které se nedaly
- Vzpomínky na historii
- Pikanterie z historie i světa
- Fotoblogy
- O psech
- O lidech
- O psech a lidech
- O zvířatech a lidech
- O svatých trochu jinak
- Svatí na Karlově mostě
- O apoštolech na orloji
- Osobní
- O exotickém vaření (zvesela)
- Historky všeho druhu
- Komentované události, glosy
- Povídky
- O mé rodině a jiné květeně