Jak se z důstojníka stal jehelníček

... a také patron gayů. Krasavec mezi svatými. Přesto, že byl umučený hned dvakrát.

Sv. Šebestiána jsem bezpečně poznávala už v dětství. Téměř na každém obraze totiž vypadá jak jehelníček. Probodaný šípy skrz naskrz.

Křesťan na dvoře císaře Diokleciána nemohl dopadnout jinak. I když byl důstojníkem jeho gardy a prý i důvěrníkem. Šebestián si prostě nedal pokoj a pořád se někoho snažil zachraňovat, jelikož měl informace z první ruky. Zamotal se do zákeřné pavučiny svých vlastních dobrých skutků. Vše vyvrcholilo, když léčitelsky zapůsobil na hluchoněmou dívku Zoju tak, že najednou promluvila. A hned o své lásce k Bohu, čímž vyprovokovala hromadný křest všech přítomných.

Pročež nejdříve nechal Dioklecián udusit Zoju kouřem a s ní se svezl i její manžel Nikostratos. Dále pak byli popraveni mladíci Marek a Marcelián. Jejich otec, taktéž císařský důstojník, byl ukamenován. Masakr na entou.

A přetekl i pomyslný Šebestiánův pohár, který držel v ruce císař Dioklecián.  Dosavadní důvěrník důvěru ztratil. Měl zemřít pomalu a v bolestech. Přivázali ho ke sloupu ve vojenském tábořišti a numidští lukostřelci si z něj udělali terč. Když viděli, že je už dostatečně prošpikovaný a usoudili, že je po něm, nechali ho na místě jen tak pohozeného.

Chyba lávky! Šebestián nezemřel. V bezvědomí si ho k sobě domů dovlekla jakási Irena (shodou okolností vdova po sv. Haštalovi/Kostulovi) a rány mu vyléčila. I ona sama se později stala svatou (sv. Irena Kostulova). Zřejmě i za zásluhy o sv. Šebestiána.

Jakmile se mučedník trochu vzpamatoval, chytil druhý dech a šel si to s Diokleciánem vyříkat. Věřil totiž, že ho obrátí na víru svým "zmrtvýchvstáním". Ale to si fakt jen bláhově myslel ...

Dioklecián ho nechal bez prodlení utlouct kyji a sochory. Mučedníkovo tělo potom pohodili do městské stoky, aby je křesťané nenašli. Stoupenci Krista měli ale jakési vidění a Šebestiána brzy objevili a pohřbili v katakombách pod Via Appia. Stalo se tak 20. ledna roku 288.

Od roku 370 stojí nad jeho hrobem trojlodní bazilika San Sebastiano fuori le mura, jedno z nejvýznamnějších poutních míst města Říma.

I my máme v Praze skvost. V Liboci roku 992 založili  benediktýni z Břevnova románský kostel sv. Fabiána a Šebestiána. Oba světci totiž sdílejí stejný svátek.

V další dvojce je Šebestián se sv. Rochem. Fungují spolu aktivně proti moru. Sv. Šebestián už od roku 680, kdy mu byl za morové rány v Římě urychleně vybudován oltář v kostele San Pietro in Vincoli. A hned bylo po nákaze.

Pro jeho krásu si ho gayové unisono zvolili za patrona. Za svého považují sv. Šebestiána i vojáci (do 15. století ho umělci malovali a sochali hlavně jako vojáka v řetězech - archetyp nahého sličného mladika se objevil až v renesanci), lukostřelci (že teda mají tu drzost!) a atleti.

Hlavním atributem sv. Šebestiána je šíp, někdy také luk, kyj či sochor nebo květinová koruna v jeho ruce.

A často bývá zobrazován jak ten jehelníček. Nahatý a půvabný ...

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html