Ňadra jako dortíky

V Itálii, hlavně na Sicílii, běžná věc. Prsa sv. Agáty. Pečou se touhle dobou, jelikož právě dnes má Háta, jak se jí kdysi u nás říkalo, svátek.

Aby to zas nebyla taková kruťárna hned od začátku, začneme receptem. Že abychom si před tím mučednickým dramatem trochu, byť jen virtuálně, obalili nervy.

Minne di Sant´Agata - Prsa sv. Agáty

550 g mouky

280 g cukru

150 g másla

1 vejce

Z uvedeného připravíme těsto. Pokud vlastníte formičky podobné ňadrům, použijte. Vyložte těstem, dejte nádivku a přiklopte plátkem těsta. Spojte. Pokud formičky nejsou, pracujte s těstem a nádivkou jako s ovocnými knedlíky, ale tvarujte obezřetně!  Aby vám z toho místo Agáty nevyšla Dolly Buster!

Nádivka

400 g ricotty

100 g cukru

75 g k kandovaného ovoce/rozinek

asi 75 g  čokolády na větší kousky

a citronové kůry

Prsíčka pečeme v předehřáté troubě (170 stupňů) cca půl hodiny. Po vychladnutí polejeme citronovo-bílkovou polevou a na bradavku použijeme kandovanou třešničku.

Z uvedeného množství ingrediencí byste měli stvořit asi 4 páry ňadérek.

Ptáte se, jak tohle vzniklo?  Zas jedním umučením. A fakt drsným.

Agáta žila na Siciílii v první polovině 3. století. Byla křesťanka, jak jinak. Krásná, jak jinak.  Zamiloval se do ní římský prefekt Quintianus. A zase jak jinak. Sledujete, jak byli římští prefekti zaměřeni na provinční světice v rozpuku? Agáta je už několikátá.

Takže prefekta samozřejmě taky nechtěla a on se jí pomstil. Udal ji jako křesťanku a tribunál ji promptně odsoudil k práci v nevěstinci. Když Agátu ve víře nezlomila ani záplava chtivých zákazníků, došlo na mučení. A jsme u toho.

Římští vojáci dívce kleštěmi odtrhli obě ňadra a její bezvládné tělo pohodili bez ošetření na podlahu vězeňské kobky. Podle legendy se tam Agátě zjevil sv. Petr a její příšerná zranění zázračně zahojil.

Pročež Římané pokračovali. Váleli mučednici ve skleněných střepech a pekli ji na žhavém uhlí. Prý Hátu zachránilo zemětřesení, které nedovolilo martýrium dotáhnout do konce. Přesto na jeho následky Agáta ve vězení zemřela. V Catanii, 5. února roku 251.

Od té doby je sv. Agáta patronkou žen, zvonařů (zvony prý mají tvar prsou na její paměť), kojných (jak jinak), ale také tkalců, zlatníků a havířů.

Pomáhá také proti zemětřesení (však i jí samé na krátký čas zachránilo život), proti ohni a výbuchům Etny. Při prvním výročí Agátiny smrti sopka totiž chrlila tak mocně, že hrozilo zničení Catanie. Obyvatelé s prosbou k mučednici nesli proti lávě Agátin závoj a tím zkázu zastavili. Říká legenda.

Ale od 20. století dělá světice tu nejzáslužnější práci. Chrání před rakovinou prsu a pomáhá ji i uzdravovat. Bohužel, asi poslední dobou neví, kam dřív skočit ...

V českých zemích ctili sv. Agátu už ve 12. století. Dokonce jsme si i její jméno (přes už uvedenou Hátu) doslova přeložili na půvabnou lidovou Dobromilu.

A ostatky? Vytrvalý sběratel relikvií císař Karel IV. sehnal kousíček lebky světice a nechal jej vložit do stříbrného relikviáře v katedrále sv. Víta. Svůj oltář tam měla sv. Agáta až do husitských válek. Husité na ni asi moc nevěřili, jelikož poplenili ...

Sv. Agátu vždycky bezpečně poznáte, neboť většinou nese - lehce naturalisticky -  svá prsa na tácu. Dalšími atributy jsou kleště, nůžky, pochodeň nebo hranice.

A na závěr nabízím jednu starou českou pranostiku, která by mohla potěšit zoufalé tuzemské lyžaře a ještě zoufalejší majitele horských chat :  Svatá Agáta bývá na sníh bohatá. 

Tak uvidíme, co s touhle prekérní situací Háta udělá ...

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html