Ta noc není její (sv. Valburga)

Zas jedna z "takové normální rodinky".  Tentokrát anglické, z Wessexu. A královské.

Otec : sv. Richard Poutník, král Wessexu, původ saský

matka : Wunna/Winna, sestra sv. Bonifáce, patrona Německa

bratr č. 1 - sv. Vilibald, biskup

bratr č. 2 - sv. Wunibald, opat

ona : sv. Valburga

Nejen, že je jejím dnem v liturgickém kalendáři 25. únor, ale dnes navíc uplynulo přesně 1235 let od její smrti v roce 779.

U nás vcelku neznámá, ale přesto má nějaké ty kaple a oltáře (např. v Dačicích a na zámku v Hrádku u Sušice) i soch (na barokním mostě v Zákupech). V Čechách prostě její kult moc nefrčel. Možná proto, že Valburga byla hlavně německá svatá.

Ale narodila se v Anglii, ve Wessexu roku 710 jako princezna. Zjevně pod vlivem. Otce a strejdy sv. Bonifáce. A tak když se papá Richard Poutník vydal s jejími bratry zvučných jmen na pouť do Říma (otec nedošel - zemřel cestou), svěřili ji jako jedenáctiletou klášteru ve Winborne. Jako jeptiška zde žila léta. Dostalo se jí takového vzdělání, že v latině napsala veledílo Život sv. Wunibalda a další pak o cestě svého druhého bratra Vilibalda do Palestiny. Tak se stala první anglickou a německou spisovatelkou.

Pak ji sv. Bonifác povolal do Mohuče. Valburga dorazila roku 748 s dalšími řeholnicemi a rozjela misijní práci. Mezitím Bonifác zapřáhl i Wunibalda a pověřil ho kristianizací Durynska a Bavorska. A tam se za ním přesunula i Valburga. Ruku v ruce vybudovali vedle již Wunibaldem založeného mužského benediktýnského kláštera v Heidenheimu i klášter ženský. V roce 754 se v něm Valburga stala abatyší a byla jí až do své smrti v roce 779. 

Z jejího hrobu pod kamennou deskou, brzy začal prýštit voňavý živičný olej, který se proslavil jako Olej Valburžin. Věřilo se, že má zázračné účinky, takže poutníků přicházely mraky. A taky se olej rozesílal do světa. V lahvičkách nebo amforkách. Tak vznikl jeden z hlavních atributů světice.

Dalším jejím poznávacím znakem je oděv abatyše, koruna, berla a kniha. Občas mívá i klasy obilí, což je velice zajímavý omyl. Způsobila to podobnost jejího jména s teutonskou pohanskou bohyní úrody Walpurgis. Lid si to tak nějak propojil, jak bývalo v raném křesťanství zvykem ...

Bohyně Walpurgis nebyla příznivkyní monogamních vztahů, a tak zamilované páry po oslavě jejího svátku raději se sňatky čekaly až na červen. Aby to nebylo tak kách. Tady máme prapůvod odporu ke svatbám v květnu!

Čímž se dostáváme i k té noci. Valpuržině. Což není nic jiného, než naše proslavené Čarodějnice. Noc z 30. dubna na 1. května. Starogermánský (i keltský a slovanský) pohanský svátek se skákáním přes oheň a hlavně s gruppensexem.

Církev z jeho popularity natolik šílela, že v tento den vytahovala a posléze vystavovala relikviáře s ostatky sv. Valburgy, aby ochránila věřící od pohanských myšlenek a rejů.

A tak došlo k tomu, že se jedna z nejpoživačnějších a nejmagičtějších nocí spojuje se světicí. Opak je pravdou. Svatá Valburga byla odjakživa urputnou a silnou ochránkyní proti moci čarodějů, skřítků a ježibab.

To jsou paradoxy ...

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html