Lilie Mohawků
První známý portrét sv. Kateri Tekakwitha z roku 1690 (Wikipedie)
Úplně první svatá severoamerických Indiánů. Blahořečena byla v roce 1980. A když se jí povedl v roce 2006 zázrak (uzdravení indiánského chlapce po napadení organismu masožravou bakterií), proces kanonizace se urychlil. V roce 2012 byla prohlášena za svatou.
Tekakwitha se narodila v roce 1656 ve vesnici Ossernenon (dnes Auriesville, N.Y., USA). Její matka pocházela z kmene Algonkinů a byla křesťanka. K Mohawkům se dostala tak, že ji unesl přímo náčelník, který se později stal i Tekakwithiným otcem.
Když bylo Tekakwithě asi pět let, vypukla epidemie neštovic. Děvčátku zemřeli oba rodiče i všichni sourozenci. Ona sama sice nemoc přežila, ale zůstala zohavená a na nějakou dobu dokonce oslepla.
Plachá holčička se zjizvenou tváří to neměla lehké. Žila v rodině nového náčelníka, svého strýce. Teta ji neměla ráda, trápila ji hladem a chovala se k ní doslova hnusně. A mezitím ještě zuřily boje mezi Agličany a Francouzi, osadníky a Indiány i domorodými kmeny navzájem. Kdo viděl film Poslední Mohykán, tak si ty kruťármy dovede živě představit.
Poblíž nové vesnice, kam se kmen po epidemii přestěhoval, byla misie francouzských jezuitů. Když už byla Tekakwitha starší, dostala se k nim jednou na pár dní jako služka. Klidné prostředí na ni velmi zapůsobilo. Prý už tehdy se zaslíbila Bohu a složila slib panenské čistoty. Bylo to velmi složité období, jelikož neustále čelila tlaku příbuzných, kteří ji chtěli provdat. Také se jí údajně v kmeni vysmívali a pohrdali jí pro jeji víru. Tak to šlo až do jejích dvaceti let, kdy se konečně dočkala křtu. Dostala jméno Catherine (po sv. Kateřině Sienské), které Mohawkové vyslovovali Kateri.
Jelikož měla se svým lidem neustále problémy, poslali jezuité Kateri do své další stanice v Sault poblíž Montréalu. Spolu s dalšími souputníky musela ujít více jak 300 km bažinami a lesy do misie, která byla vlastně centrem pro novokřtěnce, většinou prchající od svých kmenů. Indiánům se tam dostávalo patřičného vzdělání, aby se mohli ke svému lidu vrátit jako misionáři.
V Montréalu se Kateri Tekakwitha poprvé setkala se řeholnicemi a zatoužila být jako ony. V misii pomáhala, kde se dalo. Starala se opuštěné děti, ale také spolu s dalšími osadníky zajišťovala i nezbytné zásoby jídla lovem. Maso pak nasolovala a sušila. Nebála se ani té největší dřiny. Sama žila skromný život v modlitbách a často se postila i sebetrýznila. Proslavila se tím, že chodila ve sněhu bosá.
Když bylo Kateri 24 let, onemocněla. Opět se jí zhoršil zrak a opakovaně trpěla bolestmi hlavy i žaludku. Zrovna byly Velikonoce. Nemohla ani dojít do kostela, a tak ji i s procesím navštívili misionáři a dali jí poslední pomazání. Hned poté upadla Kateri do agónie a po slovech "Ježíši, miluji tě ..." zemřela, jakoby usnula. Psalo se datum 17. dubna roku 1680. Podle očitých svědků jí prý v okamžiku smrti zmizely z tváře všechny jizvy po neštovicích.
Svatá Kateri Tekawitha má po celé Kanadě pomníky, sochy i kapličky. Uctívají ji i v USA. Její kanonizace na Svatopetrském náměstí v Římě se v říjnu roku 2012 zúčastnilo 80 tisíc lidí. Mezi nimi bylo 1500 kanadských poutníků, z nichž naprostou většinu tvořili tradičně oblečení Indiáni z různých kmenů.
První portrét Lilie Mohawků namaloval kněz otec Chauchetiere, který je i autorem jejího životopisu. Kateri Tekakwitha je na něm se svým dřevěným křížem, který si už jako dítě vyrobila sama v lese. Dalšími atributy indiánské svaté jsou želva (kmenové zvíře Mohawků) a panenská lilie. Je patronkou všech ochránců přírody (i skautů), lidí pronásledovaných pro víru a vyhlásili ji za přímluvkyni sirotků.
Na náhrobku sv. Kateri Tekakwitha je epitaf v jejím rodném jazyce :
Ownkeonweke Katsitsiio Teonsitsianekaron
(Nejkrásnější květina, která kdy kvetla u Rudých lidí)
Tím je řečeno vše, i když názory na obracení Indiánů na víru mohou být jakékoliv. Třeba zrovna Kateri je tou výjimkou, co potvrzuje pravidlo ...
Glosa : sv. Kateri Tekakwitha se říká také Irokézská panna. To proto, že Mohawkové patřili do tzv. Irokézské ligy a s nimi i další kmeny: Onondagové, Senecové, Oneidové a Cayugové. Do 18. století se jim také říkalo "Pět národů". Když se potom přidal i kmen Tuscarorů, byl název změněn na "Šest národů".
Největšími nepřáteli Irokézů byli Huroni a Algonkinové, kteří žili v oblasti Velkých jezer na jihu Kanady. Matka Kateri pocházela právě z kmene Algonkinů.
Všichni moji svatí na :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html
Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer), španělské a francouzské internetové servery (ověření dat), Wikipedie (glosa)
Šárka Bayerová
O šikovné milence Toničce
Tak jsem trošku francouzského krále v minulém článku přechválila. Šlo o jeho druhou milenku Antoinette, tedy Toničku. Na rozdíl od své předchůdkyně od Karla VII. zřejmě žádný oficiální glejt nedostala.
Šárka Bayerová
První oficiální milenka
Královská, co na svou lásku dostala glejt. Kde jinde, než ve Francii. A tak se v první polovině patnáctého stoleti otevřela cesta mnoha dalším...
Šárka Bayerová
Nudíte se? Kupte si novou postel! Nebo klidně dvě!
Kam se hrabe medvídek mýval... Když máte dostatečnou trpělivost a dočkáte se dodávky, pak vás čeká ta pravá zábava!
Šárka Bayerová
Svatá princezna (dokončení)
Ella, vnučka královny Viktorie. Ruská velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna. Když ovdověla, všechno se změnilo...
Šárka Bayerová
Svatá princezna (2. část)
Ještě doma v Hesensku jí říkali Ella. Provdala se do ruské carské rodiny a stala se velkokněžnou Jelizavetou Fjodorovnou.
Šárka Bayerová
Svatá princezna (1. část)
Se strašným osudem. Vnučka královny Viktorie, provdaná za ruského velkoknížete. Žila v bouřlivé době, která ji smetla...
Šárka Bayerová
Někteří psi na tom nejsou zase tak zle...
...jak naznačuje nedávný rozdurděný článek jednoho ko!egy blogera. Reaguje na reklamu na psí žrádlo a na údajný fakt, že psi sami doma hodiny "trpí"...
Šárka Bayerová
Tak si tak říkám...
... že možná zrovna snídáte. A že by vás třeba zajímalo, co se občas objeví na stole u někoho jiného...
Šárka Bayerová
Kterak u nás schováváme Ježíška
Už je to drahně let, co jsem žila v Mexiku. Od té doby říkám, že polovinou srdce jsem Mexičanka. A tak jsem si sem přivezla nejen nádherné vzpomínky, ale i tradice...
Šárka Bayerová
Jak jsem se vyabstinovala aneb S novým rokem nejdál dojdeš...
... aneb jsem tu zas. Tak se ukaž, recidivo! Třeba a konečně budeš jednou pozitivní. Asi se mi stýskalo...
Šárka Bayerová
Shalom Eurovision Song Contest 2019 - konečně finále!
Tak to máme letos za sebou. Dokonce přišla i Madonna. Zřejmě už víte, že příští rok pojedeme do Amsterdamu. Média se dokonale postarala.
Šárka Bayerová
Shalom Eurovision Song Contest 2019 - Tel Aviv - (2. semifinále)
Začínám si myslet, že u zpěvaček je vstupenkou na eurosongové klání rádoby roztomilé kňourání nebo naopak řev divé ženy. U umělců opačného pohlaví jednoznačně vítězí schopnost nasadit hlas ublíženého kastráta.
Šárka Bayerová
Shalom, Eurovision Song Contest 2019! (1. semifinále!)
Shalom, Tel Aviv! Rok se s rokem sešel a po loňském vítězství zpěvačky Netty jsme s Eurosongem od včerejška v Izraeli.
Šárka Bayerová
Padesát let? To nám to ale uteklo...
Když mi přišla pozvánka, oči četly, ale mozek se vzpouzel. Padesát let od skončení devítiletky? Já se picnu...
Šárka Bayerová
Jak jsem nevyhořela
Trochu vošajslich titulek v době, kdy u nás kdeco hoří a za humny taky. Dokonce i Notre-Dame. Ale jinak to nejde. Já se totiž stěhovala...
Šárka Bayerová
Fronta na Alžbětu
...se stála v Literární kavárně Academia na Václavském náměstí v Praze. Když tu slovenská Brňačka -a místní blogerka - Alžběta Vlčková podepisovala svou knihu "Sfumato"...
Šárka Bayerová
Mám dvě otázky, pane premiére
A fakt sorry jako, zas se budou týkat vašich dětí, resp. jen jednoho z nich. Prostě mě to zajímá....
Šárka Bayerová
Kritika České televize?
Je to svízelné něco vytvořit a všem se zalíbit. Nebo aspoň někomu. Když je kritik všudypřítomný.....
Šárka Bayerová
Ostrava!!!
Sto roků v šachtě jsem nežila, a tak jsem taky nemlčela. Nakonec s mlčením mám odjakživa problémy. Natož pak na scuku blogerů v kraji razovitem...
Šárka Bayerová
Stoletá vzpomínka
Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anička 22. března roku 1918 psát deník.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 547
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1510x
( aladul333@gmail.com )
Seznam rubrik
- Kde se vzalo slovo...?
- O ženách, které se nedaly
- Vzpomínky na historii
- Pikanterie z historie i světa
- Fotoblogy
- O psech
- O lidech
- O psech a lidech
- O zvířatech a lidech
- O svatých trochu jinak
- Svatí na Karlově mostě
- O apoštolech na orloji
- Osobní
- O exotickém vaření (zvesela)
- Historky všeho druhu
- Komentované události, glosy
- Povídky
- O mé rodině a jiné květeně