Jediná noc, kdy kvete kapradí aneb Hlava na míse (sv. Jan Křtitel)

Pohanská a magická. Svatojanská noc. Děvčata vila věnce z devatera kvítí. Babky kořenářky chodily na byliny, protože právě v tuto noc nasbírané měly ten největší „oučinek“. Všude hořely ohně,  přes které se skákalo.  

A všichni toužili po čarovném květu zlatého kapradí. Lesní mocnosti ho ale jen tak nevydaly. Květ prý chránily víly. Měl totiž nesmírnou moc – dával zdraví, vracel mládí a chránil před smrtí. Ale musel se darovat. Proto bylo tak krásné jeho hledání. Lidé si tak prokazovali vzájemnou lásku…

Jedna z nejslavnějších pohanských slavností – letní slunovrat. Přicházela doba plodnosti, úrody i naděje. A tak holky vpředvečer svátku běhaly po loukách a trhaly svatojanské kvítí. Do slavného devatera patřila kopretina, růže, smolnička, chrpa, rozchodníček, čičmundíček (netřesk nebo mužíček), mateřídouška, fialka a zvonek. Dívčiny nesměly při trhání květů mluvit ani se smát, natož pak se ohlédnout. Věneček z nich si pak na noc daly pod polštář. Když se jim nezjevil jejich budoucí ženich ve snu, tak o svatojanském ránu aspoň metelily k vodě, aby věděly, zda se vdají doma nebo poputují za mužem jinam. Jako jejich věneček, když ho voda nesla dál a dál ... Však to Božena Němcová v Divé Báře nádherně popsala.

No a tahle velice divoká a živočišná slunovratová noc v počátcích křesťanství kněze dost vytáčela. Když nepomohla kázání, hrozby či zákazy, musela ji církev přijmout. Lidé si ji totiž vzít nedali.  Zvyky se přesunuly, očesaly a pohanské bakchanálie vypustily. Jaksi se pozapomnělo na letní slunovrat (21.6.) a začal se slavit svátek Jana Křtitele (24.6.).

Proroka, předchůdce Ježíše Krista, který byl jen o šest měsíců starší než jeho superstarový bratranec.

Jméno Jan znamená Dar Boží. Pojmenovali ho tak rodiče budoucí svatá Alžběta a kněz Zachariáš. Léta neměli děti a už si mysleli, že je Elišáva (=hebrejsky Alžběta) neplodná. Ale pak se jednoho dne Zachariášovi zjevil archanděl Gabriel a zvěstoval narození syna, „který bude veliký před Pánem“. Budoucí táta pořád nevěřil, a tak mu bylo dáno znamení. Oněměl až do obřízky a pojmenování synka. Vypráví o tom Lukášovo evangelium. Zmiňuje také, jak se obě příbuzné, Panna Maria a sv. Alžběta v těhotenství setkaly: Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle a zvolala velikým hlasem: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod života Tvého …

Jan odmalička věděl, že z něj bude prorok. A tak už jako mladý odešel do pouště, aby se náležitě připravil. Nasadil nejen rozjímání, ale i asketický život, neboť se živil jen kořínky, medem divokých včel a kobylkami. Neměl šaty, jen jakýsi jednoduchý kus oděvu z velbloudí srsti na nahém těle, jeho vlasy i vousy byly neupravené. Pročež vzbudil velkou pozornost, když poprvé veřejně vystoupil. Zřejmě kolem roku 28.

Jan hlásal příchod Mesiáše a hlavně nabádal k pokání. Lidé šíleli a nechávali se houfně křtít v řece Jordán. A tak Jan pokřtil i Ježíše Krista. A nepřestával kázat.

I proti králi. V Galileji tehdy vládl Herodes Antipa, který se oženil s Herodias, manželkou vlastního bratra, což bylo podle Jana nemorální. Veřejnou kritiku král dlouho nevydržel a nechal proroka zatknout. Nechtěl ale věc řešit moc radikálně, jelikož se obával vzpoury Janových příznivců.

A pak se stalo, že jednou při večeři zatančila Herodovi jeho nevlastní dcera Salome velmi půvabný sexytanec. Okouzlený král zvolal, aby si přála cokoliv, že jí splní každé přání. Načež chlípná královna Herodias využila šance. Jan Křtitel jí už dlouho ležel v žaludku, jelikož se jí zdálo, že ji svými kázáními pošpinil. Pročež našeptala své dceři, aby si přála právě prorokovu hlavu. A tak se stalo. Salome dostala hlavu Jana Křtitele naservírovanou na míse přímo od Heroda Antipy.

Dramatiky, malíře, sochaře, hudební skladatele a spisovatele, kteří se inspirovali tímto příběhem bychom asi nespočítali. Tak moc jich je.

Ale proroka často zobrazují i celého. S jeho hlavními atributy. Poutnickou holí a beránkem, co snímá hříchy světa. Jana Křtitele vždycky poznáte. Je takový oblečený neoblečený a zarostlý. Na Karlově mostě třímá jeho socha od roku 1855 (díky Josefu Maxovi) ještě zlatý kříž a mušli na nabírání vody potřebné ke křtu.

Jan Křtitel se stal patronem johanitů, kterým se později začalo říkat maltézští rytíři. Takže je i patronem Malty, samozřejmě. Stará se o celou řadu profesí - o tkalce, krejčí, kožešníky, koželuhy, sedláře, vinaře, hospodské, kominíky, kováře, tesaře, architekty, kameníky, majitele biografů, zpěváky, tanečníky a všechny hudebníky.

Prorok, jehož hlavu na míse známe všichni …

P.S. Salome má svátek zítra ! :-)

Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer);

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html

ti speciální z Karlova mostu na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64999/Svati-na-Karlove-moste.html

a ještě orlojoví:

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64997/O-apostolech-z-prazskeho-orloje.html