O meči, zlatém klíči a kohoutovi (sv. Petr a Pavel, apoštolové)

Slaví spolu vždycky 29. června. Jejich jména jsou u nás jedna z nejoblíběnějších. Oba skončili hrozně. Ten s klíčem od nebeské brány ukřižovaný hlavou dolů, ten s mečem o svou hlavu dokonce přišel.

Svatý Petr a Pavel. Apoštolové. I oni nám žehnají z orloje. Aby taky ne, takové svaté celebrity!

Petr, vlastním jménem Šimon, byl rybář z galilejské Betsaidy. Měl bratra Ondřeje, také apoštola. Ví se, že Šimon byl ženatý, ale o jeho manželce není v evangeliu ani zmínka. Zvláštní je, že o jeho tchýni se tam píše. Ale bude to spíše tím, že byla nějaká marodná a Ježíš ji uzdravil.

Petr se s Ježíšem seznámil díky Ondřejovi, který je představil. Povídali si a vydali se spolu i na ryby. Úlovek byl tak zázračný, že Petr padl Ježíšovi k nohám a ten mu nastínil, že od této chvíle bude rybářem lidí.  A také ho nazval Petrem, skálou, na níž bude vystavěna církev. Stalo se. Petr šířil Ježíšovo učení už za jeho života a byl s ním až do konce. Ale zapřel ho. Dokonce třikrát, jak Ježíš předpověděl - dříve než zazpívá kohout. Jako připomínka kokrhá kohout i na pražském orloji. A taky se stal Petrovým atributem. Přidal se tak k rybě, síti, obrácenému kříži, lodi a hlavně zlatému klíči od království nebeského.

Po Ježíšově smrti Petr litoval svého zaváhání a snažil se je odčinit usilovnou evangelizací. Cestoval, psal listy, uzdravoval nemocné, byl oporou prvních křesťanů a rozčiloval Římany. Pročež byl několikrát ve vězení. Poslední věznění se mu stalo osudným. Poté, co vyšinutý císař Nero zapálil Řím a obvinil z toho Kristovy vyznavače, byl jedním z mnoha, co zaplatili životem. Kolem roku 67. Prvního papeže ukřižovali hlavou dolů, prý na jeho vlastní přání. Necítil se totiž natolik vyvoleným, aby zemřel stejně jako Kristus.

Petrův hrob objevili pod bazilikou sv. Petra v první polovině minulého století. Pozdější zkoumání ostatků potvrdilo kostru muže z 1. století, zhruba ve věku mezi šedesáti a sedmdesáti lety. Kosti byly zabaleny v purpurové, zlatě vyšívané látce a umístěny v mramorovém výklenku s nápisem Petrus eni - Zde je Petr. Patologům se podařilo složit téměř celou kostru - až na chodidla. Vysvětlují to tím, že při snímání z kříže voják odřízl Petrovo tělo u kotníků.

Petra nejdříve pohřbili na východní straně vatikánského pahorku. Konstantin I. Veliký pak pahorek nechal srovnat a nad Petrovým hrobem nechal vystavět baziliku. Byla vysvěcena roku 326.

Apoštol Petr je patronem papežů, církve, rybářů, obchodníků s rybami, lodníků, trosečníků, kajícníků, Říma, Chartres, Lovaně, Petrohradu, ale také mnoha řemeslníků - sklářů, truhlářů, hodinářů, zámečníků, kovářů, slévačů, zedníků, cihlářů, kameníků, mostařů... Chrání před krádežemi a hadím uštknutím a je pomocníkem při horečce, vzteklině, posedlosti a bolestech nohou. A my tu odedávna věříme, že řídí počasí...

Pavel z Tarsu, původním jménem Šaul/Saul (Šavel) bývá nazýván apoštolem národů, jelikož evangelizoval doslova mezinárodně. Procestoval půlku tehdejšího světa. S Petrem, Markem, Barnabášem a dalšími. I sám. Někde ho přijali, odjinud ho hnali. Z Damašku ho prý pašovali v koši dírou v hradbách.

Před svým obrácením byl Šaul pravověrný farizej a pronásledoval křesťany. Dokonce se aktivně účastnil kamenování sv. Štěpána.  Pak k němu ale jednou zázračně promluvil Ježíš, se kterým se za jeho života nikdy osobně nesetkal. Z nebe se ozval hlas - Saule, proč mne nenásleduješ? A už to bylo. Jednoduché to ale Pavel vůbec neměl. Prošel si jakýmsi apoštolským očistcem - ostatní mu totiž moc nevěřili, neboť jeho minulost byla dost hrozná. Po nějaké době všechny přesvědčil.

Stejně jako Petr, také Pavel psal a psal. Listy Korintským, Galatským, Filipským, Tesalonickým a Filemonovi. Zdá se, že je autorem všech knih Nového zákona, které nesou jeho jméno.

I on ležel Římanům v žaludku, pročež ho několikrát uvěznili. Seděl i s Petrem.

Meč na jeho krk dopadl někdy mezi léty 64-67. Usuzuje se, že ho popravili v místě zvaném Tre Fontane (=tři prameny), na jih od Říma.  Podle pověsti prý Pavlova utatá hlava na zemi třikát poskočila a v místě dotyku vždy vytryskl pramen.

Pohřbili ho nejdříve v katakombách u Via Appia, později byly jeho ostatky přeneseny do Baziliky sv. Pavla Za Hradbami. Nedávný průzkum sarkofágu prokázal slavnostně pohřbeného muže z prvního století.

Svatý Pavel je patronem teologů, katolického tisku, duchovních správců, tkalců, sedláků, košíkářů, Říma, Řecka a Malty. Pomáhá při ušních nemocech, proti křečím, strachu a hadímu uštknutí. Lidé se k němu obraceli s prosbou za déšť a za plodnost polí. Jeho hlavním atributem je samozřejmě meč, ale také kniha a tři prameny.

Oba apoštolové byli u nás vždy velmi váženi. Asi proto, že mají pod palcem určité agrotechnické lhůty,  řídí počasí a pomáhají při suchu. Svědčí o tom velmi půvabné pranostiky:

Na Petra a Pavlíčka kvete každá travička

nebo

Svatý Petr sena sklízí, svatý Pavel k žitům vzhlíží.

A my houbaři se hlavně upínáme k tomu, že svatý Petr rozsévá houby, i když k pranostice ještě patří, že - svatý Pavel myši, když prší ...

Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer);  

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html

ti speciální z Karlova mostu na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64999/Svati-na-Karlove-moste.html

a ještě orlojoví:

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64997/O-apostolech-z-prazskeho-orloje.html