Nevyšla mu křížová výprava, tak si postavil klášter (bl. Hroznata)

Rytíř. Potomek starého českého šlechtického rodu. Možná další český svatý, který stojí za povšimnutí. Zatím jen blahoslavený...

Hroznata. Od roku 1993 patron Plzeňské diecéze. Kanonizační proces byl zahájen v roce 2004, tak uvidíme...

Teď k tomu rodu. Jeho otec Sezema z Krašova, Hroznatovec, byl stolníkem české královny Judity. Matka Dobroslava byla z rodu Drslaviců. A jim se malý Hroznata narodil někdy před rokem 1170. Porodní bába byla přesvědčená, že dítě přišlo na svět mrtvé. Zoufalá matka se prý obrátila k Panně Marii s prosbou o pomoc a miminko ožilo. A takových zázraků čekalo malého Hroznatu ještě víc, jak vyprávěji legendy. Kdykoliv jeho život visel na vlásku, zasáhla ochranná ruka Madonny. Jednou to ale nějak nevyšlo, pročež se z Hroznaty stal mučedník. To ale předbíháme...

Když Sezema z Krašova padl v bitvě u Loděnic (1179), kde se prali zájemci o český trůn, vzala si k sobě malého Hroznatu jeho sestra Vojslava. Do Krakova, kde byl její polský manžel purkrabím. Maminku už neměli dávno a Vojslava byla asi na brášku upnutá. Když byl totiž ještě miminko, jela s ním sestra na voze a upustila ho. Ač dítě spadlo z výšky na cestu, nic se mu nestalo. Panna Marie vartovala. I v Polsku měla plné ruce práce, protože tam se zase Hroznata topil ve Visle. Záchranná akce zřejmě poněkud vázla - podle pověsti ležel chlapec na dně několik hodin. Když konečně Vojslava našla zdatného plavce a ten  Hroznatu vytáhl z řeky za vlasy, všichni mysleli, že je po něm. Nedýchal. Ale zase přišel zázrak. Malý Hroznata  se po chvíli probral a hned děkoval své už zřejmě zcela uštvané ochránkyni Panně Marii. A promptně dal slib, že se jí jednou za vše odmění.

Jakmile Hroznata dospěl, vrátil se do Čech na své majetky. Oženil se, ale manželka i novorozené dítě mu zemřely. Velmi to s ním otřáslo, a tak se upnul ke své  jediné jistotě - k Panně Marii. Zatoužil oslavit ji účastí na křížové výpravě. Zrovna se houfovala ta třetí (1188), tak se připojil.  Organizace českého kontingentu byla údajně dost chaotická a rytíři zoufale nepřipravení. Hroznata prý tušil, že výprava skončí fiaskem. Existuje ale  i verze, že stejně jako moravský markrabě Konrád Ota (taky odpadl)  jen vyčkával, jak se v Čechách vyvine politická situace v opětovné třenici o český trůn.  Nakonec Hroznata v Zadaru výpravu vzdal a obrátil směr do Říma. Tušení měl asi správné. Křižácké tažení skončilo morovou nákazou u Akkonu.

V Římě se Hroznata poradil s papežem o svém dětském slibu. A možná i požádal o dispens ohledně opuštění křížové výpravy. Traduje se, že právě proto po návratu do Čech  (1193)  založil klášter v Teplé. Ke cti Matky Boží, jak jinak.  Na svých pozemcích. Dokonce prý sám pracoval se zedníky. Po třech letech byl klášter dostavěn a Hroznata sem přivedl  prvních 12 premonstrátů ze Strahova.

Hroznatova neklidná rytiřská duše ale pořád toužila po Palestině. Tak si zorganizoval vlastní bojovou družinu a vypravil se do Říma, kde se chtěl připojit ke křížové výpravě mladého císaře Jindřicha VI. V Římě nezapomněl u papeže vymeldovat povolení pro opata z Teplé, aby mohl nosit berlu a mitru. Ale  Svatá země Hroznatovi prostě souzena nebyla. Papež odmítal, aby šli křižáci přes Byzanc, nastaly spory a německá část výpravy se utrhla a odjela po vlastní ose. Do toho na Sicílii zemřel zemřel císař Jindřich a bylo po všem. Zlí čeští jazykové ale tehdy prý i tvrdili, že Hroznata zase cukl, protože se prostě bojí moře. Že by ho tak poznamenalo to topení ve Visle? Možné to je ...

Takže se Hroznata zase vrátil do Čech a nezahálel. Založil a nechal postavit ženský premonstrátský klášter v Chotěšově. Prý zase po dohodě s papežem, když dostal dispens, že opustil další křížové tažení.

Zřejmě v té době značně přehodnotil svůj život a plány, protože se po dostavbě kláštera vrátil k papeži a přímo od něj přijal premonstrátský hábit. V Římě zahájil svůj noviciát a řeholní sliby složil v Teplé. Jelikož byl Hroznata velmi bohatý (měl rozsáhlé majetky v severozápadních Čechách, hlavně na Českolipsku) a klášter vzkvétal hlavně díky němu, jmenoval ho opat svým zástupcem a pověřil jej správou veškerého klášterního majetku.

Hroznata by za svůj klášter dýchal a nedal na něj dopustit. Hospodařil tak dobře, že se to stalo trnem oku jiným klášterům, vysokému kléru i světské moci. Závist světem vládla odedávna. I když měl klášter papežskou ochranu, pořádaly  na něj nájezdy loupeživí rytíři (asi na objednávku), biskup chtěl neoprávněně desátky a světská správní moc vyžadovala daně, na které neměla nárok.

Hroznata veškeré tlaky zvládal tak bravurně a tvrdě, že si soustavně dělal dokonalé nepřátele. A ti se na něj jednoho dne domluvili. Když byl jednou na inspekční cestě po klášterních statcích, počíhali si na něj a unesli ho zřejmě na hrad Kynšperk. Zavřeli ho do vězení a chtěli výkupné. Aby Hroznatu řádně motivovali, mučili ho hladem a žízní. Podle jedné verze se premonstráti o věznění dozvěděli pozdě a nestačili výkupné doručit, podle druhé odmítl zaplatit sám Hroznata. Než by ustoupil, raději zemřel hlady. 14. července roku 1217. Pohřben byl samozřejmě v Teplé.

Jak tak koukám, blíží se významné výročí. Možná by to mohlo v Římě s tou kanonizací i klapnout ...

Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer);   

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html

ti speciální z Karlova mostu na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64999/Svati-na-Karlove-moste.html

a ještě orlojoví:

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64997/O-apostolech-z-prazskeho-orloje.html