Vyšel nad světem jako slunce (sv. František z Assisi)
František z Assisi. Jeden z nejslavnějších svatých vůbec. Dnes je v kalendáři a nejen v tom církevním...
František se narodil v Assisi roku 1182 jako Giovanni (Jan). Jeho otec byl velice bohatý obchodník s látkami. Jelikož maminka zřejmě pocházela z Provence, Giovanni už od dětství mluvil skvěle francouzsky. Takže dostal přezdívku Francesco - Francouzek. A jeho přídomek se mu stal jménem. A později nejen jemu...
S ohledem na fakt, že se rodina prakticky topila v penězích, Giovanni zvaný Francesco se nemusel nikterak omezovat. Se skupinou přátel stejného ražení si doslova užíval života. A rozhazoval prachy plnými hrstmi. Prý chtěl být trubadůrem, ale taky toužil po dobrodružství. Pročež se v roce 1201 podílel na vojenské výpravě proti Perugii. Město Assisi ale konflikt projelo a František skončil v báni. Skoro rok trvalo dojednání míru. Až potom byli vězni propuštěni.
Ve vězení František těžce onemocněl a tehdy asi všechno začalo. Vidiny a podivná boží volání. O životě v chudobě a službě Ježíši Kristu. A tak, když už byl volný a jakž takž vyléčený, vydal se František na pouť do Říma. Šok z toho, co viděl, jeho rozhozený psychický stav úplně dorazil. Bohatství církve, zhýralost jejího života, chudoba prostých lidí…
Přišel veletoč. František zastavil žebráka a donutil ho, aby si s ním vyměnil šaty. Veškeré peníze, co měl, rozdal. A jal se žebrat u vchodu do baziliky. Taky se přestal bát malomocných a na potkání jim líbal ruce.
Pak z Říma odešel, potuloval se po kraji a rozdával rodinný majetek chudým. Občas se totiž stavil doma pro peníze a sekal latinu. Rodina ho přemlouvala, aby toho bláznění nechal a nakonec raději zastavila přítok financí.
Jednou takhle došel František k polorozpadlému kostelu s několika kaplemi. V jedné z nich (sv. Damiána) zase uslyšel vnitřní hlas, který ho tentokrát nabádal: „..jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá…“. A tak se do toho pustil. Ze skladu svého otce prodal nějaké látky a prý i povoz s koněm. To už rodič nerozdýchal. Chtěl zachránit majetek, takže se obrátil na biskupa o radu. Když si poté zavolali Františka na koberec, ten se před nimi svlékl donaha. Následně hodil tátovi šaty na hlavu řka, že jeho otcem je už jen ten v nebi. Čímž definitivně udělal tečku za svým minulým životem. Psal se rok 1206.
V hrubé kutně přepásané provazem spolu s několika následovníky kostel postupně opravili vlastními silami. Prostředky na materiál si vyžebrali. Z pomocníků se postupně stávali žáci a přibývali i další.
Hlásání absolutní chudoby v té době zas tak moc nefrčelo a lidé se na Františkova kázání moc nehrnuli. A tak prý podle legend a lidové tvořivosti kázal ptáčkům, když ho lidé nechtěli poslouchat. Taktéž úspěšně domluvil vlkovi, aby už nezabíjel ovce. Zvířata se v jeho přítomnosti přestávala chovat divoce, ptáci naslouchali jeho slovům o boží lásce a nakrucovali pozorně hlavičky. Původně poplašeného králíka musel František několikrát setřást z klína, jak se k němu lísal. A všechno tohle dění pozoroval zkrotlý vlk a hluboce se styděl…
V roce 1209 sepsal František řeholní pravidla a vydal se s nimi k papeži. Nejdřív s nápadem nového mnišského řádu pohořel. Později řeholi upravil, trochu doplnil a už to klaplo. Nový papež Honorius III. konečně umožnil vznik Řádu menších bratří - františkánů.
A začali přibývat nejen příznivci, ale hlavně další žáci a následovníci. Všichni sídlili, lépe řečeno bivakovali, v Porciunkuli - kapli Panny Marie Andělské. O Františka se zajímala dokonce i jedna žena. Už od roku 1209, ale za tři roky do toho praštila - jistá Klára, co se také později stala svatou. Pojilo je s Františkem velice zvláštní přátelství. Založili spolu ženskou verzi nové řehole - Řád sv. Kláry - tzv. klarisky.
No a do třetice založil František ještě jeden řád - pro ty, kteří chtěli být jako on, ale nechtěli nebo nemohli se vzdát světského života. Byli to tzv. terciáři - k nim se dal např. francouzský král Ludvík IX. nebo Alžběta Durynská.
Jak tak František toužil hlásat slovo boží naprosto všude, vedl k tomu své spolubratry. Čímž vlastně založil organizovanou misijní činnost. Navíc se o něm říká, že doslova toužil po mučednické smrti, takže se ničeho nebál. Údajně se tak dostal s křižáky do Egypta a také k tureckému sultánovi, aby mu vysvětlil, co je to evangelium. Všechny překvapilo, že sultán Františka se zaujetím vyslechl a propustil v milosti. Čekalo se totiž mučení a poprava, jak bylo u tureckého dvora tehdy zvykem…
Po nějaké době František těžce onemocněl. Pověst říká, že 17. září roku 1224 se na jeho těle dokonce objevila stigmata. To prý k němu po jeho vroucí modlitbě sestoupil seraf (anděl) se šesti ohnivými křídly a vtiskl mu rány Kristovy.
Nedlouho před smrtí František i oslepl. Zemřel 3. října 1226 ve své Porciunkuli jako prostý kajícník - na holé zemi, přikrytý jen vypůjčeným kabátcem.
Za svatého byl prohlášen téměř v rekordním čase. Už za necelé tři roky.
Po svatém Františkovi zůstalo na tu dobu docela velké dílo. Hlavně dopisy s radami a napomenutími, psané v latině. Pak samozřejmě jeho tři řehole (i když je u nich autorství prý sporné) a Testamentum (Závěť), kde František nabádá a prosí své spolubratry, aby vytrvali a pokračovali v cestě, kterou on zahájil. Ovšem nejslavnější je Lauder creaturarum - Píseň tvorstva, sepsaná v dialektu, kterým se hovořilo v Assisi. Jedná se totiž nejen o první italskou báseň na vysoké umělecké úrovni, ale hlavně o jednu z nejstarších dochovaných básní ze všech těch, které kdy byly v italských dialektech napsány.
A na Karlově mostě? Tam trošku mate jménem, neboť se v příručkách vyskytuje jako sv. František Serafínský. Bude to tím, že má u sebe serafy hned dva. Autorem pseudobarokního sousoší z roku 1855 je Emmanuel Max.
Svatý František je samozřejmě především patronem Itálie. Ale také Filipín, ekologie, chudých, kupců, krejčích, tkalců, skautíků (vlčat) a tapetářů. Prý účinně pomáhá při bolestech hlavy. A očividně ho má moc rád současný papež. Jinak by se nestal prvni hlavou cirkve (v její předlouhé historii), která si zvolila právě Františkovo jméno.
K Františkovým hlavním atributům patří ti ptáčci (kterým kázal), vlk (co se styděl) a dále také kříž, hrubé roucho s provazem, stigmata, seraf, lebka a zeměkoule.
A na závěr ještě jedna perlička. Svatý František spustil i jeden nádherný zvyk, kterému tady u nás v Čechách holdujeme rádi a odnepaměti. Jde o tradici betlémů. Byl to on, kdo v roce 1223 v Grecciu poprvé zrežíroval scénu o narození Ježíška. Přímo ve chlévě. Údajně i se živými zvířaty. Lidem se to natolik líbilo, že si pak začali stavět betlémy i doma…
Námět: Rok se svatými (Schindler a Schauber); obrázky a fotografie z filmů o sv. Františkovi - internet
Šárka Bayerová
O šikovné milence Toničce
Tak jsem trošku francouzského krále v minulém článku přechválila. Šlo o jeho druhou milenku Antoinette, tedy Toničku. Na rozdíl od své předchůdkyně od Karla VII. zřejmě žádný oficiální glejt nedostala.
Šárka Bayerová
První oficiální milenka
Královská, co na svou lásku dostala glejt. Kde jinde, než ve Francii. A tak se v první polovině patnáctého stoleti otevřela cesta mnoha dalším...
Šárka Bayerová
Nudíte se? Kupte si novou postel! Nebo klidně dvě!
Kam se hrabe medvídek mýval... Když máte dostatečnou trpělivost a dočkáte se dodávky, pak vás čeká ta pravá zábava!
Šárka Bayerová
Svatá princezna (dokončení)
Ella, vnučka královny Viktorie. Ruská velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna. Když ovdověla, všechno se změnilo...
Šárka Bayerová
Svatá princezna (2. část)
Ještě doma v Hesensku jí říkali Ella. Provdala se do ruské carské rodiny a stala se velkokněžnou Jelizavetou Fjodorovnou.
Šárka Bayerová
Svatá princezna (1. část)
Se strašným osudem. Vnučka královny Viktorie, provdaná za ruského velkoknížete. Žila v bouřlivé době, která ji smetla...
Šárka Bayerová
Někteří psi na tom nejsou zase tak zle...
...jak naznačuje nedávný rozdurděný článek jednoho ko!egy blogera. Reaguje na reklamu na psí žrádlo a na údajný fakt, že psi sami doma hodiny "trpí"...
Šárka Bayerová
Tak si tak říkám...
... že možná zrovna snídáte. A že by vás třeba zajímalo, co se občas objeví na stole u někoho jiného...
Šárka Bayerová
Kterak u nás schováváme Ježíška
Už je to drahně let, co jsem žila v Mexiku. Od té doby říkám, že polovinou srdce jsem Mexičanka. A tak jsem si sem přivezla nejen nádherné vzpomínky, ale i tradice...
Šárka Bayerová
Jak jsem se vyabstinovala aneb S novým rokem nejdál dojdeš...
... aneb jsem tu zas. Tak se ukaž, recidivo! Třeba a konečně budeš jednou pozitivní. Asi se mi stýskalo...
Šárka Bayerová
Shalom Eurovision Song Contest 2019 - konečně finále!
Tak to máme letos za sebou. Dokonce přišla i Madonna. Zřejmě už víte, že příští rok pojedeme do Amsterdamu. Média se dokonale postarala.
Šárka Bayerová
Shalom Eurovision Song Contest 2019 - Tel Aviv - (2. semifinále)
Začínám si myslet, že u zpěvaček je vstupenkou na eurosongové klání rádoby roztomilé kňourání nebo naopak řev divé ženy. U umělců opačného pohlaví jednoznačně vítězí schopnost nasadit hlas ublíženého kastráta.
Šárka Bayerová
Shalom, Eurovision Song Contest 2019! (1. semifinále!)
Shalom, Tel Aviv! Rok se s rokem sešel a po loňském vítězství zpěvačky Netty jsme s Eurosongem od včerejška v Izraeli.
Šárka Bayerová
Padesát let? To nám to ale uteklo...
Když mi přišla pozvánka, oči četly, ale mozek se vzpouzel. Padesát let od skončení devítiletky? Já se picnu...
Šárka Bayerová
Jak jsem nevyhořela
Trochu vošajslich titulek v době, kdy u nás kdeco hoří a za humny taky. Dokonce i Notre-Dame. Ale jinak to nejde. Já se totiž stěhovala...
Šárka Bayerová
Fronta na Alžbětu
...se stála v Literární kavárně Academia na Václavském náměstí v Praze. Když tu slovenská Brňačka -a místní blogerka - Alžběta Vlčková podepisovala svou knihu "Sfumato"...
Šárka Bayerová
Mám dvě otázky, pane premiére
A fakt sorry jako, zas se budou týkat vašich dětí, resp. jen jednoho z nich. Prostě mě to zajímá....
Šárka Bayerová
Kritika České televize?
Je to svízelné něco vytvořit a všem se zalíbit. Nebo aspoň někomu. Když je kritik všudypřítomný.....
Šárka Bayerová
Ostrava!!!
Sto roků v šachtě jsem nežila, a tak jsem taky nemlčela. Nakonec s mlčením mám odjakživa problémy. Natož pak na scuku blogerů v kraji razovitem...
Šárka Bayerová
Stoletá vzpomínka
Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anička 22. března roku 1918 psát deník.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 547
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1510x
( aladul333@gmail.com )
Seznam rubrik
- Kde se vzalo slovo...?
- O ženách, které se nedaly
- Vzpomínky na historii
- Pikanterie z historie i světa
- Fotoblogy
- O psech
- O lidech
- O psech a lidech
- O zvířatech a lidech
- O svatých trochu jinak
- Svatí na Karlově mostě
- O apoštolech na orloji
- Osobní
- O exotickém vaření (zvesela)
- Historky všeho druhu
- Komentované události, glosy
- Povídky
- O mé rodině a jiné květeně