Orgasmus? (sv. Terezie od Ježíše - z Ávily)

"Viděla jsem u sebe po levé straně anděla... nebyl velký, spíš malý, velmi krásný a měl rozzářený obličej ... uviděla jsem v jeho ruce dlouhý zlatý šíp a zdálo se mi, že na jeho špičce je oheň. 

Připadalo mi, že mi šíp vnikl několikrát do srdce a že pronikl až domých útrob. Když jej seraf vytahoval' zdálo se mi, že za ním jde i celé mé nitro a citila jsem se v objetí nesmírné boží lásky. Bolest byla tak opravdově silná, že jsem několikrát zasténala, ale o a trýzeň byla tak sladká, že jsem nechtěla, aby skončila..."

Tak tohle je zřejmě citát, který v poslední době sv. Terezii od Ježíše (z Ávily) nejvíc proslavil. Může za to tak trochu Dan Brown, který slavnou Berniniho sochu Extáze sv. Terezie zakomponoval do jednoho ze svých románů. Neboť nad tímto mramorovým dílem se diskutuje už dlouho. Je to orgasmus, není to orgasmus... ? 

Terezie (Tereza) má svátek dnes. I v běžném kalendáři. Natolik se sv. Terezie od Ježíše prosadila. Mystička, učitelka církve, zakladatelka reformovaného řádu - tzv. Bosých karmelitánů a karmelitánek.

Narodila se a vyrostla v rodině židovského konvertity. V Ávile, roku 1515 jako Teresa de Cepeda y Ahumada.  Předkové jejího otce zřejmě nekonvertovali jen tak na oko, aby měli pokoj od inkvizice, jak tehdy bývalo ve Španělsku zvykem.  Šlo totiž o velmi zbožnou rodinu. A velkou - Terezie měla jedenáct sourozenců. Vnímavá holčička prý měla odjakživa bujnou fantazii. Hodně četla (velmi ji v tom podporoval otec) - hlavně rytířské romány a životy svatých. Takže se není co divit, že v sedmi letech utekla s bratrem Rodrigem z domova, aby si sami došli pro mučednickou smrt k Maurům. Naštěstí je oba včas chytili.

Jak Terezie dospívala, celý její život se točil jen jedním směrem - k duchovnímu životu. Když jí bylo devatenáct let, tajně odešla z domova rovnou ke karmelitánkám. A stala se Terezií od Ježíše. V klášteře brzy onemocněla a v tu dobu začaly její "stavy".  Různá vytržení, zjevení a podobně. Prý byla velmi ovlivněna četbou mystických spisů a Duchovními cvičeními Ignáce z Loyoly.

Často se dostávala do extází a mystického opojení, což ji nutilo předávat zvlášní zkušenosti dál a také o nich psát. Někteří duchovní jí věřili, jiní ji obviňovali, že její vize jsou ďábelské. A tak Terezie začala pochybovat. Zvýšila frekvenci půstů a sebetrýznění bičováním i jakýmsi "umrtvováním" mysli. Ze všech pochybností ji dostal její zpovědník, kterým nebyl nikdo jiný než sv. František Borgiáš (to je ten, co ho máme na Karlově mostě), který jí bezmezně věřil a neustále ji přesvědčoval o její "božské inspiraci". K zásadnímu zvratu došlo u Terezie v roce 1559, když už si byla jistá, že se jí zjevil sám Ježíš v tělesné podobě, i když byl neviditelný. Zvláštní jistota...

No a taky došlo k onomu zmíněnému "speciálnímu" zážitku, který je popsán v úvodu. Tyhle a podobné "stavy" se měnily v jiné, přetrvávaly a také se vracely nemoci. Terezie údajně prošla i klinickou smrtí. Pak mívala příšerné bolesti, nemohla se hýbat, ale vždycky se po nějaké době uzdravila. Obohacena o další mimosmyslové zážitky.

Ale jednoho dne začala mít pocit (bylo jí 42 let), že je trestána svými nemocemi za to, že život v klášteře je vlastně selanka. Pročež u sebe přitvrdila - přísná klauzura, opravdová chudoba, intenzivní modlitba. A sestry ji začaly následovat.  V roce 1562 založila Terezie v Ávile  první reformovaný klášter sv. Josefa. A v dalších letech to jelo dál - sedm ženských a dva mužské konventy. Jenže, v církvi se to začalo mlít - někdo byl proti, jiný zas pro, takže vše vyvrcholilo zákazem dalšího zakládání a dokonce i rušením některých již založených klášterů. Terezie se stáhla do Toleda. Mlelo se to kolem ní dlouho, až se trochu vyjasnilo v roce 1580, když církevní pomazané hlavy potvrdily oddělenou provincii Bosých karmelitánů a karmelitánek.

Poté ještě stihla Terezie od Ježíše založit klášter v Burgosu (1582). Na Madrid už neměla sílu. Při pobytu v Alba de Tormes začala kašlat krev a zanedlouho zemřela. Psalo se datum 4. října roku 1582.

Tereza od Ježíše byla kanonizována v roce 1622 a v roce 1970 byla jako první žena prohlášena za učitelku církve. Je patronkou všech karmelitánských společenství, španělských spisovatelů, prýmkařů a pomáhá při bolestech hlavy a srdce. To její je uloženo v relikviáři v klášteře v Alba de Tormes (viz obrázek vlevo).

I s naší tradicí má Terezie od Ježíše hodně společného. Vše souvisí s jedním Tereziiným zážitkem cest. Potkala prý dítě, které se jí zeptalo, jak se jmenuje. Odpověděla, že Terezie od Ježíše. A chlapec jí řekl  "A já jsem Ježíš od Terezie".  A tak u sebe pořád nosila voskovou sošku Ježíška. Věřila, že ji chrání před nebezpečím. Nikdy se od ní neodloučila. Až se jednoho dne rozhodla sošku darovat své přítelkyni,  jejíž dcera se vdávala za cizince a stěhovala se velmi daleko. Do nějakých Čech. Ta dáma se jmenovala María Manrique de Lara y Mendoza a brala si Vratislava II. z Pernštejna. Na obrázku ji vidíte i s dcerou Polyxenou (později z Lobkovic).  */

A ze sošky se v průběhu let stalo proslavené Pražské Jezulátko. To už je ale zase jiný příběh...

 */Když María později v Čechách vdávala dceru Polyxenu, dala jí sošku Ježíška jako svatební dar. Polyxena po čase Jezulátko věnovala pražským Bosým karmelitánům. Ti dodnes spravují kostel Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici na Malé Straně, kde je vystavena i vzácná soška.

*****

Glosa: O Tereziině unikátní mystice svědčí hlavně její spisy, např. Kniha o životě, kde popisuje vzestup duše ve čtyřech stupních - jen velmi zkráceně a na vysvětlenou - 1. modlitba, 2. tzv. modlitba ticha (kontemplace), 3. zbožné sjednocení (extatický stav) 4. zbožná extáze (ztráta vědomí). Terezie sepisovala své myšlenky hlavně pro své spolusestry, aby je zasvětila do praxe vnitřní modlitby a naučila je žít v řeholní dokonalosti. Dle svých vlastních slov. (Další díla: Cesta k dokonalosti, Hrad v nitru, Výkřiky duše k Bohu ...)

Námět: preguntasantoral.es; obrázky - internet;

Zdroj citátu v perexu: přeloženo a zkráceno (vlastním umem) z Libro de la Vida (Kniha o životě) - autobiografie sv. Terezie od Ježíše